Bible21 › 1. Samuel › 28

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 V té době Fi­lištíni shro­máž­di­li svá voj­s­ka do války pro­ti Iz­rae­li. Achiš ozná­mil Davi­dovi: „­Mu­síš počítat s tím, že se mnou do války po­táh­neš i ty se svý­mi muži.“ 2 Ten mu od­po­věděl: „Pak tedy po­znáš, co tvůj služebník dovede.“ Achiš na to Davi­dovi ře­kl: „Tak to tě jmenu­ji na­trvalo svým osobním strážcem.“ Zítra budeš se mnou3 Sa­muel byl mr­tev. Všich­ni Iz­rael­ci ho oplakáva­li a po­hř­bi­li ho v Rámě, ve městě, kde byd­lel. Saul ze země od­stranil všech­ny věšt­ce a du­chaře. 4 Fi­lištíni se shro­máž­di­li, při­táh­li a utá­boři­li se v Šu­ne­mu. Saul tedy shro­máž­dil ce­lý Iz­rael a utá­boři­li se v po­hoří Gil­boa. 5 Když Saul vi­děl fi­lištín­ský tá­bor, byl na­plněn hrůzou, uvni­tř se ce­lý chvěl stra­chy. 6 Saul se tenkrát ptal Hos­po­di­na, ale ten mu ne­od­po­vídal ani skrze sny, ani skrze urim, ani skrze pro­roky. 7 Na­ko­nec tedy ře­kl svým služebníkům: „Na­jdě­te mi něja­kou věšt­ky­ni. Půjdu za ní a po­radím se s ní.“ „Jedna věšt­kyně je tamhle v En-doru,“ od­po­vědě­li mu jeho služebníci. 8 Saul se pak v no­ci, přestro­jen do jiných šatů, vy­dal se dvě­ma muži za onou ženou. „Věš­ti mi pro­sím skrze duchy,“ požádal ji, „a vy­vo­lej mi, koho ti řeknu.“ 9 „Copak ne­víš, co udělal Saul?“ řek­la mu na to ta že­na. „Vymý­til věšt­ce a du­chaře ze země! To mě chceš na­chytat a připravit o život?“ 10 Saul jí ale přísahal při Hos­po­di­nu: „Ja­kože je živ Hos­po­din, žádný trest tě za to nečeká.“ 11 Na­ko­nec se ho tedy ze­pta­la: „Ko­ho ti mám vyvolat?“ „Vyvolej mi Samuela,“ od­po­věděl. 12 Když ta že­na spatři­la Sa­mue­la, najednou hla­si­tě vy­křik­la: „Pro­č jsi mě pod­ve­dl? Vž­dyť ty jsi Saul!“ 13 „Ne­boj se,“ ře­kl jí král. „Co vidíš?“ „Vidím ze země vy­stu­po­vat jakési božstvo,“ řek­la že­na. 14 „Jak vypadá?“ ptal se. „Zvedá se nějaký stařec za­halený pláštěm,“ odpověděla. Tehdy Saul po­znal, že je to Sa­muel, padl tváří k zemi a poklo­nil se. 15 Sa­muel k Saulovi pro­mlu­vil: „Pro­č mě rušíš? Pro­č jsi mě ne­chal vyvolat?“ „Je mi tak úzko!“ od­po­věděl Saul. „Fi­lištíni pro­ti mně bo­jují a Bůh se ode mě od­vrá­til! Vůbec mi ne­od­po­věděl – ani skrze pro­roky, ani skrze sny. Pro­to jsem tě za­vo­lal, abys mi po­ra­dil, co mám dělat.“ 16 Sa­muel mu na to ře­kl: „Pro­č se ptáš mě, když se od tebe Hos­po­din od­vrá­til a stal se tvým ne­pří­te­lem? 17 Hos­po­din udělal, co skrze mě před­po­věděl: Hos­po­din od tebe od­tr­hl králov­ství a dal je tvé­mu bližní­mu, Davi­dovi! 18 Pro­tože jsi ne­po­s­le­chl Hos­po­di­na a ne­vy­ko­nal jeho planou­cí hněv pro­ti Amale­kovi, pro­to s te­bou dnes Hos­po­din naloží tak­to: 19 Hos­po­din tě i s Iz­rae­lem vy­dá do ru­kou Fi­lištínů! Zít­ra bu­deš ty i tví synové se mnou, ne­boť Hos­po­din vy­dá iz­rael­ské voj­sko do ru­kou Filištínů.“ 20 Vtom se Saul, jak byl dlouhý, skácel k ze­mi. Sa­mue­lova slova ho tak vy­děsi­la, že ho opustil zby­tek sil. Ce­lý den a noc to­tiž nic ne­je­dl. 21 Když ta že­na přistou­pi­la k Saulovi a vi­dě­la, jak je vy­děšený, řek­la mu: „Po­hleď, tvá služebnice tě po­s­lech­la. Na­sa­di­la jsem vlastní život, když jsem uděla­la, o cos mě žádal. 22 Teď tedy pro­sím vy­s­lech­ni ty svou služebnici. Nabídnu ti něco k jídlu a ty se najíš, abys měl sílu. Mu­síš pokračovat v cestě.“ 23 On ale odmítal: „Ne­bu­du jíst!“ Jeho služebníci i ta že­na ale naléha­li, až je na­ko­nec po­s­le­chl, vstal ze země a po­sa­dil se na lůžko. 24 Že­na rych­le po­razi­la vy­kr­mené te­le, které mě­la do­ma, vza­la mou­ku, za­děla­la a na­pek­la z ní ne­kvašené chle­by. 25 Po­tom to nabíd­la Saulovi a jeho služebníkům. Po­jedli, vsta­li a ještě té noci ode­š­li.