Bible21 › 1. Samuel › 15

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Poslušnost je lepší než oběti1 Sa­muel pro­mlu­vil k Saulovi: „Hos­po­din mě kdy­si po­slal, abych tě po­mazal za krále nad jeho li­dem, Iz­rae­lem; pro­to teď slyš Hos­po­di­nova slova. 2 Tak praví Hos­po­din zástupů: Chci po­tre­stat Amale­ka za to, co pro­ve­dl Iz­rae­li – že se pro­ti ně­mu po­stavil na je­jich cestě z Egyp­ta. 3 Teď tedy jdi a na­padni Amale­kov­ce. Všech­ny, kdo k nim patří, vy­hlaď­te jako pro­klaté. Nešetři je; po­bij muže i že­ny, dě­ti i ne­mluvňa­ta, skot i brav, vel­blou­dy i osly!“ 4 Saul tedy svo­lal voj­sko a ne­chal je na­stou­pit v Te­lai­mu: 200 000 pěších a k tomu 10 000 mužů z Jud­s­ka. 5 Po­tom Saul při­táhl až k Amale­kovu měs­tu a v údo­lí ukryl zálo­hu. 6 Kenij­cům za­tím vzkázal: „O­de­jdě­te, od­stěhuj­te se, opu­sť­te Amale­kov­ce, abych vás ne­smetl s ni­mi. Vy jste se pře­ce ke všem Iz­rael­cům za­chova­li las­kavě, když vy­cháze­li z Egypta.“ A tak se Kenij­ci od Amale­kov­ců od­stěhova­li. 7 Saul po­tom Amale­kov­ce po­bíjel ce­lou ces­tu od Chavíly až k Šu­ru před egyptskou hranicí. 8 Aga­ga, krále Amale­kov­ců, do­pad­li živého, ale vše­chen lid vy­hu­bi­li mečem jako pro­klatý. 9 Saul se svým voj­s­kem však ušetřil Aga­ga i nej­lepší brav a skot. Chovné ani mladé kusy a vůbec všech­no, co bylo dob­ré, ne­ch­tě­li vy­hla­dit, ale všech­no podřadné a slabé vy­hla­di­li jako pro­klaté. 10 Teh­dy Sa­muel do­stal slovo Hos­po­di­novo: 11 „Je mi líto, že jsem Sau­la us­tanovil za krále, pro­tože se ode mě od­vrá­til a ne­vy­plnil mé slovo.“ Sa­muel vzplanul hněvem a ce­lou noc vo­lal k Hos­po­di­nu. 12 Brzy ráno se vy­dal za Sau­lem. Řek­li mu ale: „Saul ode­šel na Kar­mel. Víš, že si tam staví po­mník? Od­tud se vy­dal do­lů do Gilgalu.“ 13 Když pak Sa­muel do­razil za Sau­lem, ten ho pozdravil: „Hos­po­din ti žeh­nej! Vy­plnil jsem Hos­po­di­novo slovo.“ 14 „A co to bečení ov­cí, které ke mně doléhá?“ ře­kl mu na to Sa­muel. „Co to bučení do­bytka, které slyším?“ 15 „­Ty přive­dli od Amalekovců,“ od­po­věděl Saul. „­Lid ušetřil nej­lepší brav a skot, aby je obětova­li Hos­po­di­nu, tvé­mu Bo­hu. Všech­no ostatní jsme ale vy­hla­di­li jako proklaté.“ 16 „Přestaň,“ za­razil Sa­muel Sau­la. „­Po­vím ti, co mi dnes v noci ře­kl Hospodin.“ „Pověz,“ ře­kl Saul. 17 Sa­muel tedy pro­mlu­vil: „Ne­připa­dal sis kdy­si ne­pa­trný? Přesto ses právě ty stal vůd­cem iz­rael­ských kmenů. Sám Hos­po­din tě po­mazal za krále nad Iz­rae­lem. 18 A Hos­po­din tě vy­s­lal na ces­tu s úko­lem: ‚Jdi a vy­hlaď ty hříšné Amale­kov­ce jako pro­klaté. Bo­juj s ni­mi, dokud s nimi neskoncuješ!‘ 19 Pro­č jsi tedy Hos­po­di­na ne­po­s­le­chl? Pro­č ses vrhl na kořist a za­choval se v Hos­po­di­nových očích zle?“ 20 „Vž­dyť jsem Hos­po­di­na poslechl!“ od­po­věděl Saul. „Vy­dal jsem se na ces­tu, na kte­rou mě Hos­po­din po­slal. Přive­dl jsem amale­ckého krále Aga­ga a Amale­kov­ce jsem vy­hla­dil jako pro­klaté. 21 Lid pak vzal z kořisti nej­lepší brav a skot pro­padlý klat­bě, aby je v Gilgalu obětova­li Hos­po­di­nu, tvé­mu Bohu.“ 22 Sa­muel teh­dy prohlásil: „Těší snad Hos­po­di­na zápaly a oběti, jako když ho někdo po­s­lušností ctí? Poslouchat je lepší než­li obětovat, věnovat mu po­zornost je nad tuk be­raní. 23 Hří­chem jak věštění je to­tiž vzpoura, zlá jak mod­lářství je svévole. Protožes odmí­tl slovo Hospodina, on tě odmí­tl za krále!“ 24 „Zhřešil jsem!“ ře­kl mu na to Saul. „Po­rušil jsem Hos­po­dinův roz­kaz i tvé po­ky­ny. Bál jsem se to­tiž li­du, pro­to jsem je po­s­le­chl. 25 Teď mi už ale pro­sím odpu­sť můj hřích. Vrať se se mnou, abych se poklo­nil Hospodinu.“ 26 „Ne­vrátím se s tebou,“ od­po­věděl mu Sa­muel. „Pro­tože jsi odmí­tl Hos­po­di­novo slovo, i Hos­po­din odmí­tl te­be. Ne­bu­deš králem Izraele.“ 27 Sa­muel se teh­dy ob­rá­til k od­cho­du, ale Saul ho chy­til za cíp pláště a ten se od­tr­hl. 28 Sa­muel mu na to ře­kl: „Hos­po­din dnes od tebe od­tr­hl iz­rael­ské králov­ství a dal je tvé­mu bližní­mu, lepší­mu, než jsi ty. 29 Věčný iz­rael­ský to roz­hodně ne­od­vo­lá a ne­bu­de toho li­tovat. Není to pře­ce člověk, aby litoval.“ 30 „Zhřešil jsem,“ opa­koval Saul. „­Teď mi ale pro­sím pro­kaž po­ctu před stařeši­ny mého lidu a před Iz­rae­lem a vrať se se mnou, abych se poklo­nil Hos­po­di­nu, tvé­mu Bohu.“ 31 Sa­muel se tedy vrá­til za Sau­lem a Saul se poklo­nil Hos­po­di­nu. 32 Po­tom Sa­muel přikázal: „Přiveď­te ke mně Aga­ga, krále Amalekovců.“ Agag k ně­mu zvol­na vy­kročil. „Snad už to smr­telné utrpení končí,“ říkal si. Samuel teh­dy pro­hlásil: 33 „Za to, že tvůj meč bral ženám děti, bude tvá matka bez­dětná nad jiné ženy!“ A Sa­muel tam v Gilgalu před Hos­po­di­nem roz­se­kal Aga­ga na ku­sy. 34 Po­tom Sa­muel ode­šel do Rámy a Saul se vrá­til do­mů do Gi­be­je Saulovy. 35 Sa­muel pak už Sau­la do smrti ne­spatřil, ale truch­lil nad ním. A Hos­po­din li­toval, že Sau­la uči­nil králem Iz­rae­le.