Bible211. Samuel22

1. Samuel

Všichni jste se spikli1 Tak od­tam­tud David uni­kl a ukryl se v jes­ky­ni Adulam. Když se to do­slech­li jeho bratři, vy­da­li se s ce­lým ot­cov­ským ro­dem za ním. 2 Shro­máž­di­li se k ně­mu také všich­ni, kdo byli v ne­s­názích a kdo byli za­dlužení a za­trpklí. Bylo s ním na čtyři sta mužů a on se stal je­jich ve­li­te­lem. 3 Od­tam­tud David ode­šel do moáb­ské Micpy a požádal moáb­ského krále: „­Moh­li by můj otec s mou matkou při­jít k vám, dokud ne­po­znám, jak se mnou Bůh naloží?“ 4 Od­ve­dl je tedy k moáb­ské­mu krá­li a zůsta­li u něj ce­lou do­bu, kdy se David zdržoval ve skalní pevnosti. 5 Pro­rok Gád pak ale Davi­dovi ře­kl: „Ne­zůstávej v pevnosti, ode­jdi do jud­ského kraje.“ David pro­to ode­šel a do­razil do che­retského lesa. 6 Saul se do­sle­chl, že se David se svý­mi muži znovu ob­jevil. Seděl právě pod ta­ma­ryškem na výšině v Gi­be­ji, v ruce tří­mal kopí a všich­ni jeho služebníci stá­li před ním. 7 „Po­s­lou­chej­te, Benjamínci!“ ře­kl Saul služebníkům, kteří stá­li před ním. „Copak vám Jišajův syn všem roz­dá pole a vi­nice? Copak z vás všech udělá ve­li­te­le tisíců a stovek? 8 Vž­dyť jste se pro­ti mně všich­ni spik­li! Nikdo mi neřekne, když se můj vlastní syn spřáh­ne s Jišajovým synem. Nikdo mě ne­li­tuje. Nikdo mi neřekne, když na mě vlastní syn poštve mého služebníka, aby na mě číhal, tak jako dnes!“ 9 Nato se ozval Doeg Edom­ský, před­sta­vený Saulových služebníků: „Vi­děl jsem Jišajova sy­na, jak přišel do Nobu k Achi­me­le­chovi, synu Achi­tu­bovu. 10 Ten se o něm ra­dil s Hos­po­di­nem a dal mu jídlo na ces­tu, dokon­ce mu dal meč Fi­liští­na Goliáše.“ 11 Král si hned ne­chal za­vo­lat kněze Achi­me­le­cha, syna Achi­tu­bova, i ce­lý jeho ot­cov­ský rod nobských kněží. Když se všich­ni do­stavi­li ke krá­li, 12 Saul pro­mlu­vil: „Po­s­lou­chej, synu Achitubův.“ „Ano, můj pane?“ od­po­věděl kněz. 13 Saul se roz­křičel: „Pro­č jste se pro­ti mně spik­li – ty a Jišajův syn? Jak to, že jsi mu po­s­ky­tl chléb a meč? Ra­dil ses o něm s Bo­hem, aby pro­ti mně po­vstal a číhal na mě, jak se dnes ukazuje!“ 14 Achi­me­lech na to krá­li od­po­věděl: „K­terý ze všech tvých služebníků je věrný jako David? Vž­dyť je to králův zeť, ve­li­tel tvé těles­né stráže a požívá úcty tvého do­mu. 15 Copak jsem se o něm dnes ra­dil s Bo­hem po­prvé? Jis­těže ne. Ať král svého služebníka ani mé příbuzné ne­obviňuje, ne­boť tvůj služebník o ce­lé věci ne­ví vůbec nic.“ 16 Král ale pro­hlásil: „­Teď zemřeš, Achi­me­le­chu – ty i všich­ni tví příbuzní!“ 17 A hned roz­kázal strážím, které stály u něj: „­Na ně! Po­bij­te Hos­po­di­novy kněze, pro­tože i oni drží s Davi­dem! Vědě­li, že je na útěku, ale ne­o­hlási­li mi to.“ Královi služebníci se ale ne­od­važova­li vztáhnout ruku a do­tknout se Hos­po­di­nových kněží. 18 Král se pro­to ob­rá­til k Do­e­go­vi: „­Na ně! Po­bij ty kněze!“ A Doeg Edom­ský se na ně vrhl a po­bil je. Toho dne za­bil osm­desát pět mužů, kteří nosi­li plátěný efod. 19 Také kněžské město Nob po­bil ostřím meče – muže i že­ny, dě­ti i ne­mluvňa­ta, do­by­tek, osly i ov­ce, vše po­bil mečem. 20 Je­den ze synů Achi­me­le­cha, syna Achi­tu­bova, jménem Abi­a­tar ale uni­kl. Uprchl k Davi­dovi 21 a ozná­mil mu, že Saul po­vraž­dil Hos­po­di­novy kněze. 22 David na to Abi­a­ta­rovi ře­kl: „Už toho dne, kdy tam byl Doeg Edom­ský, jsem věděl, že to Saulovi urči­tě řekne. To kvů­li mně zemře­li všich­ni tví příbuzní. 23 Zůstaň se mnou, ne­boj se. Ten, kdo usi­lu­je o můj život, usi­lu­je i o tvůj, u mě jsi ale v bezpečí.“

Bible211. Samuel22

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček