Bible21 › 1. Samuel › 21

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

David prchá k Filištínům1 David pak vy­razil na ces­tu, za­tím­co Jo­na­tan se vrá­til do měs­ta. 2 Přišel do Nobu ke knězi Achi­me­le­chovi, ale toho setkání s Davi­dem vy­le­kalo. „Jak to, že jsi sám?“ ptal se ho. „Pro­č s te­bou nikdo není?“ 3 David knězi Achi­me­le­chovi od­po­věděl: „Král mi dal jis­tý úkol a ře­kl mi: ‚Ať se nikdo ne­do­zví, pro­č tě po­sílám a čím jsem tě pověřil.‘ S mlá­den­ci jsem se do­mlu­vil, kde se sejde­me. 4 Takže, co máš po ru­ce? Dej mi pět chle­bů ane­bo co se najde.“ 5 „Obyčejný chléb nemám,“ od­po­věděl kněz Davi­dovi. „Je tu jen svatý chléb – pokud ale mlá­den­ci nemě­li nic se ženami.“ 6 David mu od­po­věděl: „Žen jsme se oprav­du ani ne­do­tkli – jako obvykle, když jsem na válečné výpravě. Tě­la mlá­den­ců jsou svatá i při běžné výpravě, tím spíše tedy dnes.“ 7 A tak mu kněz dal svatý chléb, pro­tože tam jiný ne­byl, pou­ze chle­by pře­dložení ode­brané z Hos­po­di­novy přítom­nosti, aby byly téhož dne na­hraze­ny chle­bem tep­lým. 8 (Byl tam ale i je­den ze Saulových služebníků, který toho dne zůstával před Hos­po­di­nem. Jmenoval se Doeg Edom­ský a byl to Saulův zmo­cněnec nad jeho pastýři.) 9 „A nemáš tu po ruce nějaké kopí nebo meč?“ ze­ptal se ještě David Achi­me­le­cha. „Ne­vzal jsem si to­tiž s se­bou meč ani ji­nou zbraň, pro­tože králův roz­kaz spěchal.“ 10 Kněz od­po­věděl: „Je tu meč Fi­liští­na Go­liáše, kterého jsi za­bil v údo­lí Ela. Je za­balen v pláš­ti za efo­dem. Jest­li chceš, vez­mi si ho. Žádný jiný tu nemám.“ Na to David ře­kl: „­Ten je nej­lepší, dej mi ho.“ 11 Po­tom David vy­razil a pr­chal toho dne před Sau­lem, až do­razil k Achišovi, krá­li Ga­tu. 12 „To je pře­ce David, král země,“ řek­li Achišovi jeho dvořané. „To o něm se pře­ce při tan­cích zpívalo: ‚Saul po­bil své tisíce, David desetkrát více!‘“ 13 David si je­jich slova vzal k srd­ci a vel­mi se gatského krále Achiše bál. 14 Pro­tože byl v je­jich mo­ci, za­čal před nimi před­stírat šílen­ství. Vy­rýval značky na vra­ta brá­ny a pouštěl sli­ny po bradě. 15 „Copak ne­vi­dí­te, že je to blázen?“ ře­kl Achiš svým dvořanům. „Pro­č mi ho sem vodí­te? 16 Mám tu snad málo bláznů, že jste ho sem přive­dli, aby mi tu bláznil? Tenhle mi má vejít do domu?“