Bible21 › 1. Samuel › 12

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Samuelova korunovační řeč1 Sa­muel teh­dy pro­mlu­vil ke vše­mu Iz­rae­li: „Hleď­te, po­s­le­chl jsem vás ve všem, co jste mi říka­li, a us­tanovil jsem nad vá­mi krále. 2 Teď vás tedy po­ve­de král. Já už jsem starý a še­divý a moji synové jsou mezi vá­mi. Vedl jsem vás od svého mládí až dodnes. 3 Tady jsem. Od­po­věz­te mi před Hos­po­di­nem a před jeho po­mazaným: Vzal jsem něko­mu býka? Vzal jsem něko­mu osla? Ukřiv­dil jsem něko­mu? Ublížil jsem něko­mu? Vzal jsem od něko­ho úpla­tek, abych nad něčím při­mhouřil oko? Pokud ano, na­hradím vám to.“ 4 „Nekřiv­dil jsi nám,“ od­po­vědě­li. „Ni­jak jsi nám ne­u­blížil ani jsi od niko­ho nic nevzal.“ 5 Na to jim Sa­muel ře­kl: „Hos­po­din je před vá­mi svědkem a také jeho po­mazaný je dnes svědkem, že jste na mně nic nenalezli.“ „Ano, je svědkem,“ od­po­vědě­li. 6 „Ano, Hos­po­din, který us­tanovil Mo­jžíše a Áro­na a který vy­ve­dl vaše otce z Egypta,“ ře­kl na to Sa­muel li­du. 7 „­Teď před­stup­te, abych se s vá­mi před Hos­po­di­nem sou­dil kvů­li všem Hos­po­di­novým sprave­dlivým skutkům, které pro vás a vaše otce vy­ko­nal: 8 Po­té, co Jákob ode­šel do Egyp­ta, vaši ot­cové vo­la­li k Hos­po­di­nu a on jim po­slal Mo­jžíše a Áro­na. Ti vaše otce vy­ve­dli z Egyp­ta a usa­di­li je na tom­to místě. 9 Oni však na Hos­po­di­na, svého Bo­ha, za­po­mně­li. Vy­dal je tedy do ru­kou Sise­ry, ve­li­te­le chacor­ského voj­s­ka, a také do ru­kou Fi­lištínů a do ru­kou moáb­ského krále. Ti všich­ni pro­ti nim bo­jova­li. 10 Teh­dy vo­la­li k Hos­po­di­nu: ‚Zhřeši­li jsme! Opusti­li jsme Hos­po­di­na a slouži­li jsme baalům i aštar­tám. Teď nás ale za­chraň z ru­kou našich ne­přá­tel a bu­de­me sloužit tobě!‘ 11 Hos­po­din tedy po­sílal Je­rub-baa­la, Baráka, Jifta­cha a Sa­mue­le, aby vás za­chránil z ru­kou vašich okolních ne­přá­tel, takže jste byd­li­li v bez­pečí. 12 Po­tom jste uvi­dě­li, jak pro­ti vám táh­ne amon­ský král Na­chaš, a řek­li jste mi: ‚To ne. Ať nad ná­mi vládne král.‘ Vaším králem je ale Hos­po­din, váš Bůh! 13 Nuže, zde je král, kterého jste si vy­bra­li a vy­žáda­li. Po­hleď­te: Hos­po­din ho nad vá­mi us­tanovil za krále. 14 Bu­dete ctít Hos­po­di­na, sloužit mu a po­s­lou­chat ho? Ne­bu­dete se vzpírat Hos­po­di­novým příkazům a půjdete za Hos­po­di­nem, svým Bo­hem – vy i král, který nad vá­mi vládne? 15 Jest­liže to­tiž ne­bu­dete po­s­lou­chat Hos­po­di­na a bu­dete se vzpírat jeho příkazům, bude Hos­po­di­nova ruka pro­ti vám, tak jako byla pro­ti vašim ot­cům. 16 Před­stup­te znovu a po­hleď­te, jak ve­likou věc Hos­po­din způsobí před vaši­ma oči­ma. 17 Není snad právě sklizeň pšenice? Budu vo­lat k Hos­po­di­nu, aby se­s­lal hro­mo­bi­tí a déšť. Teh­dy jasně po­chopí­te, jak ve­liké zlo jste v Hos­po­di­nových očích spá­cha­li, když jste si vy­žáda­li krále.“ 18 Sa­muel tedy vo­lal k Hos­po­di­nu a Hos­po­din toho dne se­s­lal hro­mo­bi­tí a déšť. Vše­chen lid pak měl před Hos­po­di­nem i před Sa­mue­lem ve­likou bázeň. 19 „­Mod­li se za své služebníky k Hos­po­di­nu, své­mu Bo­hu, abychom nezemřeli,“ ře­kl pak vše­chen lid Sa­mue­lovi. „Ke všem svým hříchům jsme při­da­li ještě tu zlou věc, že jsme si vy­žáda­li krále!“ 20 „Ne­boj­te se,“ od­po­věděl jim Sa­muel. „Pro­ve­dli jste sice všech­no to zlo, jen se ale ne­od­vracej­te od Hos­po­di­na, ale služ­te mu ce­lým srd­cem. 21 Ne­od­vracej­te se k marnos­tem, které ne­mo­hou ni­jak pro­spět ani za­chránit – vž­dyť jsou to marnosti! 22 Hos­po­din pro své ve­liké jméno svůj lid ne­opustí, pro­tože se roz­ho­dl uči­nit vás svým li­dem. 23 Také mne ať ani nena­padne hřešit pro­ti Hos­po­di­nu a přestat se za vás mod­lit. Budu vám ukazovat ces­tu dobrou a pří­mou. 24 Jen ctě­te Hos­po­di­na a služ­te mu věrně ce­lým srd­cem. Po­važ­te, jak ve­liké věci pro vás vy­ko­nal. 25 Bu­dete-li však přesto jednat zle, bu­dete i se svým králem zničeni.“