Bible21 › 1. Samuel › 19

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Ať zemře!1 Saul ře­kl Jo­na­tanovi a všem svým hodnostářům, že chce, aby David zemřel. Saulův syn Jo­na­tan měl ale Davi­da vel­mi rád, 2 a tak Davi­da va­roval: „Můj otec Saul tě chce za­bít. Zít­ra ráno si pro­sím dávej po­zor. Schovej se a zůstaň v úkry­tu. 3 Já půjdu se svým ot­cem na po­le, kde bu­deš, a pro­mluvím s ním o to­bě. Po­tom ti po­vím, co jsem zjistil.“ 4 Jo­na­tan pak před Sau­lem Davi­da chvá­lil. „Ať král ne­u­b­ližuje své­mu služebníku Davidovi,“ ře­kl mu. „Vž­dyť ti ni­jak ne­u­blížil. Naopak, vel­mi ti svou služ­bou pro­spěl. 5 Na­sa­dil vlastní život, aby za­bil toho Fi­liští­na, a tak Hos­po­din da­roval ce­lé­mu Iz­rae­li ve­liké vítěz­ství. Když jsi to vi­děl, ra­doval ses. Pro­č bys ub­ližoval ne­vinné­mu člověku? Pro­č bys Davi­da pro nic za nic zabíjel?“ 6 Saul tedy Jo­na­ta­na po­s­le­chl a přísahal: „Ja­kože je živ Hos­po­din, ne­bu­de zabit!“ 7 Jo­na­tan pak Davi­da za­vo­lal a všech­no mu to vy­právěl. Po­tom Davi­da přive­dl k Saulovi, aby byl s ním tak jako před­tím. 8 Opět došlo k vál­ce. David vy­táhl, bo­joval s Fi­liští­ny a udeřil na ně tak prud­ce, že se před ním dali na útěk. 9 Jednou, když Saul seděl ve svém do­mě s kopím v ru­ce, přišel na něj zlý duch od Hos­po­di­na. Za­tím­co mu David hrál, 10 Saul po něm mrš­til kopí, aby Davi­da připíchl ke zdi. Ten ale Saulovi uhnul a kopí se za­bod­lo do zdi. David se dal na útěk a ještě té noci uprchl. 11 Saul po­slal k Davi­dovu domu své muže, aby ho hlída­li. Ráno ho chtěl ne­chat za­bít. Davi­dova že­na Míkal ho ale va­rova­la: „Zachraň si život a ještě dnes v noci uteč; ji­nak bu­deš zít­ra mrtev.“ 12 Míkal pak spusti­la Davi­da oknem; ten se dal na útěk a uprchl. 13 Míkal vza­la so­chu bůžka, po­loži­la ji na lůžko, na místo hlavy dala po­lštář z kozí srsti a přikry­la lůžko pláštěm. 14 Když přiš­li Saulovi po­s­lové, aby Davi­da za­drže­li, řek­la jim: „Je nemocný.“ 15 Saul je pak vy­s­lal za Davi­dem znovu, aby se sami přesvědči­li. Ře­kl jim: „Při­nes­te ho ke mně tře­ba na lůžku, ať ho zabiju!“ 16 Po­s­lové tedy přiš­li a hle – na lůžku byla soška a na místě hlavy po­lštář z kozí srsti! 17 Saul se na Míkal obořil: „Pro­č jsi mě takhle pod­ve­dla? Ne­chalas uniknout mého nepřítele!“ Míkal mu od­po­vědě­la: „On mi vy­hrožoval: Nech mě jít, nebo tě zabiju!“ 18 David me­zi­tím utíkal pryč, až do­razil k Sa­mue­lovi do Rámy. Když mu po­věděl o všem, co mu Saul udělal, ode­š­li se Sa­mue­lem pryč a byd­le­li v chýších. 19 Saulovi bylo ozná­meno: „David je v chýších v Rámě.“ 20 Vy­s­lal tedy po­s­ly, aby Davi­da za­ja­li. Jakmi­le však uvi­dě­li houf pro­roků v če­le se Sa­mue­lem, jak ve vy­tržení pro­ro­kují, se­stou­pil i na Saulovy po­s­ly Boží Duch a také oni za­ča­li pro­ro­kovat. 21 Když se to Saul do­zvěděl, vy­s­lal jiné po­s­ly, ale i ti za­ča­li pro­ro­kovat. A tak vy­s­lal další po­s­ly, ale ti také za­ča­li pro­ro­kovat. 22 Na­ko­nec se tedy do Rámy vy­pravil sám. Došel až k té ve­liké studni v Se­chu. „Kde je Sa­muel a David?“ ptal se. „Tamhle v chýších v Rámě,“ řek­li mu. 23 Za­mířil tedy k chýším v Rámě, ale i na něj se­stou­pil Boží Duch, a tak ce­lou ces­tu pro­ro­koval. Když do­razil k chýším v Rámě, 24 hned ze sebe sho­dil ša­ty a také on upa­dl před Sa­mue­lem do pro­ro­ckého vy­tržení. Ležel tam na­hý ce­lý den a ce­lou noc. A pro­to se říká: To už i Saul patří k pro­rokům?