Bible211. Samuel9

1. Samuel

To je ten muž1 Byl je­den muž z Ben­jamí­na, jmenoval se Kíš, syn Abie­le, syna Ce­ro­rova, syna Be­cho­ra­tova, syna Afiachova. Byl to mezi Ben­jamín­ci vy­ni­kající muž. 2 Ten měl syna jménem Saul, mlá­den­ce tak pěkného, že mezi syny Iz­rae­le ne­bylo pěknějšího. O hlavu převy­šoval všech­ny ostatní. 3 Saulovu otci Kíšovi se jednou za­toulaly oslice. Kíš pro­to ře­kl své­mu synu Saulovi: „Vez­mi s se­bou jedno­ho mlá­den­ce a vy­prav se ty oslice hledat.“ 4 Pro­šel tedy Efraim­ské ho­ry, pro­šel kraj Ša­liša, ale nenaš­li nic. Pro­š­li kraj Šaa­lim a zase nic. Pro­šel kraj Je­mi­ni, a pořád nic nenaš­li. 5 Když do­razi­li až do kraje Cuf, ře­kl Saul mlá­den­ci, kterého měl s se­bou: „Po­jď­me se vrá­tit, ať se můj otec místo o oslice ne­začne bát o nás.“ 6 „Víš co?“ od­po­věděl mu mlá­denec. „V to­mhle městě bývá Boží muž. Je to vážený člověk; všech­no, co řekne, se oprav­du stane. Co se tam teď vy­dat? Tře­ba nám ukáže ces­tu, kte­rou má­me jít.“ 7 Saul mu na to ře­kl: „Co ale tomu muži při­ne­se­me, když za ním půjde­me? Jídlo nám už v mošnách došlo. Nemá­me pro Božího muže žádnou odměnu. Co u sebe máme?“ 8 „Podívej,“ od­po­věděl mlá­denec Saulovi, „mám u sebe čtvrt še­ke­lu stříb­ra. Dám je Boží­mu muži, aby nám ukázal cestu.“ 9 (Když se v dávných dobách v Iz­rae­li někdo šel do­tázat Bo­ha, říkal: Po­jď­me, půjde­me za vi­dou­cím. Dnešní pro­rok byl teh­dy na­zýván vi­dou­cí.) 10 „Dobrá,“ ře­kl Saul své­mu mlá­den­ci, „po­jď­me tedy.“ A tak šli do měs­ta, kde byl Boží muž. 11 Když pak stou­pa­li na­ho­ru k měs­tu, po­tka­li se s děveč­ka­mi, které vy­šly pro vo­du. „Je tu vidoucí?“ ze­pta­li se jich. 12 „Ano,“ od­po­věděly jim, „kou­sek před te­bou. Po­spěš si! Přišel dnes do měs­ta, pro­tože li­dé pořádají na návrší obětní hosti­nu. 13 Vy­hle­dej­te ho, hned jak při­jdete do měs­ta, než se vy­dá k hostině na návrší. Li­dé ne­začnou jíst, dokud ne­při­jde, pro­tože on má obětní hod požeh­nat. Teprve pak se po­zvaní dají do jíd­la. Když vy­razí­te hned, za­stih­nete ho právě včas.“ 14 Šli tedy do měs­ta. Jakmi­le veš­li do měs­ta, hle – pro­ti nim jde Sa­muel a míří vzhů­ru na návrší. 15 Den před Saulovým přícho­dem Hos­po­din Sa­mue­lovi pro­zra­dil: 16 „Zít­ra touto do­bou k to­bě pošlu muže z kraje Ben­jamín a ty ho po­mažeš za vůd­ce nad mým li­dem Iz­rae­lem. On vy­svo­bodí můj lid z ruky Fi­lištínů. Shlé­dl jsem to­tiž na svůj lid, ne­boť ke mně do­le­hl je­jich nářek.“ 17 Jakmi­le Sa­muel spatřil Sau­la, Hos­po­din pro­mlu­vil: „Hle, to je ten muž, o němž jsem ti ře­kl, že bude spravovat můj lid.“ 18 Saul upro­střed brá­ny přistou­pil k Sa­mue­lovi a požádal ho: „Ukaž mi, pro­sím, kde tu byd­lí vidoucí.“ 19 „Já jsem vidoucí,“ od­po­věděl mu Sa­muel. „Po­jď pře­de mnou na návrší; dnes bu­dete jíst se mnou. Než se s te­bou ráno roz­loučím, po­vím ti všech­no, co máš na srd­ci. 20 A o ty oslice, které se ti před tře­mi dny ztra­ti­ly, si ne­dě­lej sta­rosti. Už se našly. Vž­dyť ke komu se upíná touha ce­lého Iz­rae­le? Pře­ce k to­bě a tvé­mu ot­cov­ské­mu rodu!“ 21 „Cože?“ opáčil Saul. „Já jsem pře­ce Ben­jamínek, z nejmenšího kmene v Iz­rae­li! A můj rod je navíc ze všech ben­jamín­ských rodů ten po­slední. Co mi to tu říkáš?“ 22 Sa­muel ale Sau­la i s jeho mlá­den­cem vzal, přive­dl je do síně a dal jim čelní místo mezi po­zvaný­mi, kterých bylo asi třicet. 23 Sa­muel ře­kl ku­chaři: „Při­nes tu porci, kte­rou jsem ti dal; tu, o níž jsem ti ře­kl, ať ji dáš stranou.“ 24 Ku­chař tedy vy­táhl ký­tu i s tím, co bylo na ní, a po­ložil ji před Sau­la. „To bylo připra­veno pro tebe,“ ře­kl Sa­muel. „Při­jmi to a jez. Pro tuto chví­li, právě pro tebe to bylo určeno, ještě než jsem po­zval ostatní.“ A tak Saul toho dne po­jedl se Sa­mue­lem. 25 Když po­tom se­stou­pi­li z návrší do měs­ta, Sa­muel ještě se Sau­lem po­hovořil na střešní te­ra­se. 26 Brzy ráno, ještě za roz­břes­ku, pak Sa­muel na Sau­la na střeše za­vo­lal: „Vstávej, ať se s te­bou rozloučím.“ Saul tedy vstal a spo­lečně se Sa­mue­lem vy­š­li ven. 27 Když se blíži­li k okra­ji měs­ta, Sa­muel Saulovi ře­kl: „Poš­li toho mlá­den­ce napřed.“ Když ode­šel, ře­kl mu: „Za­stav se na chví­li. Us­lyšíš ode mě Boží slovo.“

Bible211. Samuel9

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček