Bible211. Samuel17

1. Samuel

David a Goliáš1 Fi­lištíni teh­dy spo­ji­li svá voj­s­ka a vy­táh­li do bo­je. Shro­máž­di­li se u jud­ského So­cha a utá­boři­li se v Efes-dani­mu mezi So­chem a Aze­kou. 2 Také Saul a iz­rae­lští muži se shro­máž­di­li. Utá­boři­li se v údo­lí Ela a seši­kova­li se k bitvě pro­ti Fi­lištínům. 3 Fi­lištíni stá­li na jednom kop­ci, Iz­rael­ci na pro­tějším a mezi nimi bylo údo­lí. 4 Z fi­lištín­ského tá­bo­ra vy­stou­pil je­jich zápasník jménem Go­liáš z Ga­tu. Byl vy­soký šest lok­tů a píď. 5 Na hlavě měl bronzovou přil­bu. Ob­lečen byl do bronzového šu­pi­natého pan­cíře o váze 5 000 še­ke­lů. 6 Na no­hou měl bronzové chrániče a na zá­dech bronzovou šavli. 7 Jeho kopí mělo nása­du jako tkal­cov­ské vra­ti­dlo a že­lez­ný hrot o váze 600 še­ke­lů. Před ním šel štíto­noš. 8 Go­liáš se stavěl před iz­rael­ské šiky a vo­lal na ně: „Pro­č jste sem přiš­li? Ši­kujete se do bo­je? Já jsem pře­ce Fi­lištín a vy jste Saulovi sluhové. Vy­ber­te si něko­ho, ať při­jde sem ke mně. 9 Jest­li mě v boji přemůže a za­bi­je, bu­de­me vám sloužit. A jest­li já přemůžu a za­bi­ju je­ho, bu­dete jako naši ot­ro­ci sloužit vy nám.“ 10 Po­tom ten Fi­lištín do­dal: „Vyzývám dnes iz­rael­ské šiky: Dej­te mi něko­ho, kdo se mnou půjde na souboj!“ 11 Když Saul s ce­lým Iz­rae­lem slyše­li slova ono­ho Fi­liští­na, byli zděšeni a hroz­ně se bá­li. 12 David byl synem ono­ho Efra­tej­ce z jud­ského Bet­lé­ma jménem Jišaj, který měl osm synů. Ten byl v Saulově době už pří­liš starý, 13 ale jeho tři nej­starší synové táh­li se Sau­lem do války. Prvo­ro­zený se jmenoval Eli­ab, druhý Abi­na­dab a třetí Ša­ma – tito tři ode­š­li do války. 14 David byl ale nejmladší. Tři nej­starší ode­š­li se Sau­lem, 15 kdežto David se mu­sel od Sau­la vrá­tit do Bet­lé­ma pást ovce svého ot­ce. 16 Fi­lištín za­tím po čtyřicet dnů každé ráno i večer při­cházel a před­váděl se. 17 Jednou ře­kl Jišaj své­mu synu Davi­dovi: „Vez­mi svým bratřím tady efu praženého zrní a těch­to deset chle­bů a běž to odnést do tá­bo­ra svým bra­trům. 18 Tady těch deset ku­sů sý­ra vez­mi pro ve­li­te­le je­jich od­dílu. Navš­tiv své bra­t­ry, vy­řiď jim pozdrav a při­nes od nich zprávy. 19 Jsou se Sau­lem a se vše­mi iz­rael­ský­mi muži v údo­lí Ela a bo­jují s Filištíny.“ 20 David tedy ráno vstal, svěřil ovce hlídači, všech­no to vzal a šel, jak mu Jišaj přikázal. Do­razil k okra­ji tá­bo­ra, právě když voj­sko v šiku vy­ráže­lo s válečným pokřikem. 21 Iz­rael­ci i Fi­lištíni se seřa­di­li, je­den šik pro­ti druhé­mu. 22 David ne­chal své věci u hlídače zásob a běžel k šiku. Když tam do­razil, ptal se bra­trů, jak se mají. 23 Ještě s nimi mlu­vil, když vtom z fi­lištín­ských řad vy­stou­pil je­jich zápasník jménem Go­liáš z Ga­tu. Vy­kři­koval tak jako před­tím a David to slyšel. 24 Jakmi­le Iz­rael­ci toho muže spatři­li, všich­ni se před ním v hroz­ném stra­chu dali na útěk. 25 „Vi­dí­te toho muže, co vystoupil?“ říka­li Iz­rael­ci. „Jde urážet Iz­rael. Kdy­by ho někdo za­bil, král by ho za­hrnul spoustou bo­hatství, dal by mu svou dce­ru a jeho ot­cov­ský rod by v Iz­rae­li osvo­bo­dil od daní.“ 26 David se mužů ko­lem sebe ze­ptal: „Cože do­stane ten, kdo toho Fi­liští­na za­bi­je a zbaví Iz­rael té ostu­dy? Kdo je tenhle fi­lištín­ský ne­obřezanec, že uráží šiky živého Boha?“ 27 Muži mu tedy po­vědě­li stejně jako před­tím, co čeká to­ho, kdo by ho za­bil. 28 Jeho nej­starší bra­tr Eli­ab ale za­s­le­chl, jak s nimi mluví, a hroz­ně se na Davi­da rozhněval: „Pro­č jsi sem vlastně přišel? A komu jsi svěřil těch pár ov­cí na pouš­ti? Znám tu tvou drzost a zlo­my­s­lnost! Přišel ses podívat na bitvu, co?“ 29 „Co jsem zase pro­ve­dl? To se nemůžu zeptat?“ bránil se David. 30 Po­tom se ob­rá­til na dalšího se stejnou otázkou a muži mu od­po­vída­li právě tak jako před­tím. 31 To, co David říkal, se roz­nes­lo. Ohlási­li to i Saulovi a ten si ho dal za­vo­lat. 32 „Ať se toho Fi­liští­na nikdo neleká!“ ře­kl David Saulovi. „Tvůj služebník půjde a bude se s ním bít.“ 33 „Nemůžeš se s tím Fi­lištínem bít,“ namí­tl mu Saul. „Jsi ještě chlapec a on je bo­jovník už odmalička.“ 34 David mu od­po­věděl: „Tvůj služebník byl pastýřem ov­cí svého ot­ce. Když přišel lev nebo med­věd a vzal ze stáda ov­ci, 35 pustil jsem se za ním, srazil jsem ho a vy­rval mu ji z tlamy. A když se vrhl na mě, chy­til jsem ho za hřívu a tlou­kl ho, dokud jsem ho ne­za­bil. 36 Tvůj služebník už za­bil lva i med­věda. A tenhle fi­lištín­ský ne­obřezanec do­padne stejně, pro­tože urážel šiky živého Boha,“ 37 pokračoval David. „Hos­po­din, který mě vy­svo­bo­dil ze spárů lva i med­věda, mě vy­svo­bodí i ze spárů toho Filištína.“ „Tak tedy jdi,“ ře­kl na to Saul Davi­dovi. „Kéž je Hos­po­din s tebou!“ 38 Saul pak Davi­da ne­chal ob­léci do svých šatů, na hlavu mu na­sa­dil bronzovou přil­bu a ob­lé­kl mu pan­cíř. 39 David si na ty jeho ša­ty připásal také jeho meč a chtěl jít, jenže na to ne­byl zvyklý, a tak Saulovi ře­kl: „V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlé­kl to ze se­be. 40 Pak si vzal svou hůl, vy­bral si pět ob­lázků z po­toka, vložil je do kapsy ve své pastýřské mošně, do ruky vzal prak a vy­razil na Fi­liští­na. 41 Fi­lištín, vpře­du se svým štíto­nošem, vy­razil pro­ti Davi­dovi. 42 Jakmi­le si ho vši­ml, po­hrdavě si ho pro­hlé­dl. Byl to pře­ce ještě chlapec, ta­kový po­hledný zrzek. 43 „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ kři­kl Fi­lištín na Davi­da a za­čal ho pro­klínat při svých bozích. 44 „Po­jď ke mně,“ hulákal na Davi­da, „a ne­chám tvé tělo ptákům a divoké zvěři!“ 45 David mu ale od­po­věděl: „­Ty pro­ti mně jdeš s mečem, kopím a šavlí, ale já jdu pro­ti to­bě ve jménu Hos­po­di­na zástupů, Boha iz­rael­ských šiků, které jsi urážel. 46 Dnes tě Hos­po­din sevře do mé ru­ky, za­bi­ju tě a useknu ti hlavu. Mrt­vo­ly fi­lištín­ského voj­s­ka dnes ne­chám ptákům a divoké zvěři, takže ce­lá zem po­zná, že Bůh je s Iz­rae­lem. 47 Všich­ni, kdo se tu shro­máž­di­li, po­znají, že ne mečem ani kopím vy­svo­bo­zuje Hos­po­din. Toto je Hos­po­dinův boj a on vás vy­dá do našich rukou!“ 48 Jakmi­le Fi­lištín vy­kročil a za­mířil k Davi­dovi, aby ho na­pa­dl, David rych­le vy­běhl z řa­dy pro­ti ně­mu. 49 Sáhl ru­kou do moš­ny, vzal od­tud ká­men, vy­stře­lil z pra­ku a za­sáhl Fi­liští­na do če­la. Ká­men se mu za­ryl do če­la a on se skácel tváří k ze­mi. 50 Tak David pře­mohl ono­ho Fi­liští­na pra­kem a ka­menem. Za­sáhl Fi­liští­na a za­bil ho, i když neměl žádný meč. 51 Po­tom David při­běhl a stanul nad Fi­lištínem, chy­til jeho meč, vy­táhl ho z po­chvy a do­razil ho; use­kl mu hlavu. Když Fi­lištíni vi­dě­li, že je­jich hr­di­na pa­dl, dali se na útěk. 52 Iz­rae­lští a judští muži vy­razi­li za nimi a s pokřikem hna­li Fi­liští­ny až ke vcho­du do Gatu a k samým branám Ekro­nu. Fi­lištínští padlí leže­li podél ces­ty k Šaa­ri­mu a také až ke Gatu a Ekro­nu. 53 Když se synové Iz­rae­le vrá­ti­li z hon­by za Fi­liští­ny, vy­pleni­li je­jich tá­bořiště. 54 David po­tom vzal hlavu toho Fi­liští­na, přene­sl ji do Je­ruzalé­ma a jeho zbroj uložil ve svém stanu. 55 Když Saul vi­děl Davi­da, jak jde na Fi­liští­na, ze­ptal se svého vo­jevůd­ce Abne­ra: „Čí syn je ten chlapec, Abnere?“ „Jakože jsi živ, krá­li, nevím,“ od­po­věděl Abner. 56 „Vyptej se na toho mladíka, čí je syn,“ po­ručil král. 57 Jakmi­le se David po za­bi­tí toho Fi­liští­na vrá­til, Abner ho vzal a přive­dl před Sau­la. Hlavu Fi­liští­na ještě držel v ru­ce. 58 „Čípak jsi syn, chlapče?“ ze­ptal se ho Saul. „Syn tvého služebníka Jišaje Betlémského,“ od­po­věděl David.

Bible211. Samuel17

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček