Bible21 › 1. Samuel › 3

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Tady jsem!1 Chlapec Sa­muel sloužil pod Elího do­hle­dem Hos­po­di­nu. V oněch dnech bývalo Hos­po­di­novo slovo vzácné. Ani vi­dění ne­bylo časté. 2 Elí měl v té době už tak slabý zrak, že ne­vi­děl. Jednou v noci spal na svém obvyklém místě. 3 Boží lampa ještě ne­zhas­la. Sa­muel spal v Hos­po­di­nově sva­tostánku, kde byla Boží truh­la. 4 Vtom na Sa­mue­le za­vo­lal Hospodin. „Tady jsem,“ od­po­věděl Sa­muel 5 a roz­běhl se za Elím. „Ta­dy jsem,“ ře­kl mu. „Vo­lal jsi mě.“ Elí však od­vě­til: „Ne­vo­lal jsem tě. Jdi zase spát.“ A tak si šel leh­nout. 6 Vtom na něj Hos­po­din znovu za­vo­lal: „Samueli!“ Vstal tedy a šel za Elím. „Ta­dy jsem, vo­lal jsi mě,“ ře­kl mu. „Nevolal jsem tě, synu,“ od­po­věděl Elí. „Jdi zase spát.“ 7 Sa­muel to­tiž ještě Hos­po­di­na ne­znal a Hos­po­di­novo slovo mu ještě ne­bylo zje­veno. 8 Hos­po­din ale Sa­mue­le za­vo­lal znovu, po­třetí. Vstal tedy a šel za Elím. „Ta­dy jsem, vo­lal jsi mě,“ ře­kl mu. Tehdy Elí po­chopil, že chlap­ce vo­lá Hos­po­din. 9 Pro­to Sa­mue­lovi ře­kl: „Jdi spát, a když tě za­vo­lá, řekni: ‚Mluv, Hos­po­di­ne; tvůj služebník poslouchá.‘ “ Sa­muel si tedy šel leh­nout na své místo. 10 Vtom přišel Hos­po­din, stanul tam a za­vo­lal tak jako před­tím: „Sa­mue­li! Samueli!“ „Mluv,“ od­po­věděl Sa­muel, „tvůj služebník poslouchá.“ 11 Teh­dy Hos­po­din Sa­mue­lovi ře­kl: „Hle, chys­tám se v Iz­rae­li udělat věc, která niko­mu, kdo o ní us­lyší, ne­přestane znít v uších. 12 Toho dne uve­du na Elího všech­no, co jsem vy­s­lovil pro­ti jeho do­mu, od za­čátku až do kon­ce. 13 Ozná­mil jsem mu, že jeho dům navěky od­soudím kvů­li pro­vinění, o kterém věděl: Jeho synové se rouha­li a on jim v tom ne­zabránil. 14 Pro­to o Elího do­mě přísahám: Vina Elího domu ne­bu­de nikdy přikry­ta žádnou obětí ani darem!“ 15 Sa­muel zůstal ležet až do rá­na, kdy měl jít otevřít dveře Hos­po­di­novy sva­tyně. Bál se to­tiž vy­právět to vi­dění Elí­mu. 16 Ten si však Sa­mue­le za­vo­lal: „Sa­mue­li, synu můj!“ „Tady jsem,“ od­po­věděl Sa­muel. 17 „Co ti řekl?“ ptal se ho Elí. „Pro­sím, nic pře­de mnou net­aj. Ať tě Bůh po­trestá a ještě ti při­dá, jest­liže mi za­tajíš je­diné slovo z to­ho, co ti řekl!“ 18 A tak mu to Sa­muel všech­no po­věděl a ne­za­ta­jil mu vůbec nic. Elí na to ře­kl: „On je Hos­po­din; ať učiní, co se mu zlíbí.“ 19 Sa­muel pak ros­tl a Hos­po­din byl s ním a ne­do­pustil, aby je­diné z jeho slov se­lhalo. 20 Ce­lý Iz­rael od Danu až po Beer-še­bu tak po­znal, že Sa­muel je sku­tečně Hos­po­dinův pro­rok. 21 Hos­po­din se pak i na­dále ukazoval v Šílu, kde se zjevil Sa­mue­lovi svým slovem.