Bible211. Samuel1

1. Samuel

Vyprošené dítě1 V Ra­ma­ta­jim byl je­den muž z Cufova rodu z Efraim­ských hor. Jmenoval se Elká­na, syn Je­ro­cha­ma, syna Eli­huova, syna To­chuova, syna Efraim­ce Cufa. 2 Měl dvě že­ny; jed­na se jmenova­la Hana a druhá Peni­na. Peni­na mě­la dě­ti, ale Hana byla bez­dětná. 3 Ten­to muž cho­dil každo­ročně ze svého měs­ta do Ší­la, aby se tam klaněl a obětoval Hos­po­di­nu zástupů. Hos­po­di­nový­mi kněží­mi tam byli dva synové Elího, Chofni a Pin­chas. 4 Vž­dy, když přišel čas obě­ti, Elká­na dal své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám porce ma­sa, 5 ale Haně dával dvojnásobnou porci. Mi­loval to­tiž Hanu, ačko­li jí Hos­po­din ne­do­přál plodnost. 6 Její pro­tivnice ji ale ne­s­ne­si­telně po­nižova­la a trápi­la kvů­li to­mu, že jí Hos­po­din ne­do­přál plodnost. 7 A tak to bývalo rok co rok, kdyko­li šla do Hos­po­di­novy sva­tyně. Jednou ji po­nižova­la tak, že se roz­pla­ka­la a ne­moh­la ani jíst. 8 Její muž Elká­na jí ře­kl: „Pro­č pláčeš, Hano? Pro­č nejíš? Pro­č si to tak be­reš k srd­ci? Nejsem snad pro tebe lepší než deset synů?“ 9 Když po­tom v Šílu po­jedli a po­pi­li, Hana vsta­la. U veřejí Hos­po­di­nova sva­tostánku právě seděl na stol­ci kněz Elí. 10 Hana se teh­dy v hlu­boké úzkosti mod­li­la k Hos­po­di­nu a s ve­likým pláčem 11 složi­la ten­to slib: „Hos­po­di­ne zástupů, kéž bys las­kavě shlé­dl na trápení své služebnice a po­mys­lel na mě! Ne­za­po­meneš-li na svou služebnici, ale dáš jí sy­na, pak ho na ce­lý život ode­vzdám Hos­po­di­nu a jeho hlavy se nikdy ne­do­tkne břitva.“ 12 Když se tak před Hos­po­di­nem mod­li­la, Elí si vši­ml jejích úst. 13 Hana to­tiž pro­mlou­va­la srd­cem, rty se jí chvěly, ale pro­tože její hlas ne­bylo slyšet, Elí si mys­lel, že je opi­lá. 14 Pro­to jí Elí ře­kl: „Jak dlouho tu bu­deš opi­lá? Pro­ber se!“ 15 Hana mu ale od­po­vědě­la: „Tak to není, můj pane. Jsem jen zdrcená. Ne­pi­la jsem víno ani pivo; jen jsem si vy­léva­la duši před Hos­po­di­nem. 16 Ne­poklá­dej svou služebnici za ničemnou ženu. Mod­li­la jsem se tu z ve­likého zár­mutku a rozrušení.“ 17 „Jdi v pokoji,“ ře­kl jí na to Elí, „a kéž ti Bůh Iz­rae­le dá, o co jsi ho úpěn­livě prosila.“ 18 „Jsi ke své služebnici tak laskav!“ řek­la Ha­na, a když ode­š­la, po­jedla a smu­tek z její tváře zmizel. 19 Časně ráno vsta­li, a když se poklo­ni­li Hos­po­di­nu, vy­da­li se zpátky do­mů do Rámy. Elká­na se pak se svou ženou Hanou mi­loval a Hos­po­din na ni ne­za­po­mněl. 20 Než se rok s rokem sešel, Hana poča­la a po­ro­di­la sy­na. Dala mu jméno Sa­muel, Vy­s­lyšel Bůh, ne­boť řek­la: „Vypro­si­la jsem ho od Hospodina.“ 21 Když se pak Elká­na znovu vy­dal s ce­lou svou ro­di­nou pře­dložit Hos­po­di­nu výroční oběť a splnit svůj slib, 22 Hana neš­la. „Až chlap­ce odkojím,“ řek­la své­mu muži, „přive­du ho před Hos­po­di­na a zůstane tam navždy.“ 23 „Dě­lej, jak myslíš,“ ře­kl jí na to Elká­na. „Zůstaň tu, než ho odko­jíš, a kéž Hos­po­din přive­de tvůj slib k naplnění.“ A tak ta že­na zůsta­la se svým synkem a pečova­la o něj, dokud ho ne­odko­ji­la. 24 A když ho odko­ji­la, vza­la tříletého býčka, efu mou­ky a džbán ví­na a od­ve­dla chlap­ce do Hos­po­di­novy sva­tyně v Šílu. Bylo to ještě malé dítě. 25 Býčka po­razi­li a chlap­ce přive­dli k Elí­mu. 26 „Můj pane,“ řek­la Ha­na, „po­s­lyš pro­sím. Ja­kože jsi, můj pane, živ, já jsem ta že­na, která tu po­blíž tebe stá­la a mod­li­la se k Hos­po­di­nu. 27 Za toto dítě jsem se teh­dy mod­li­la a Hos­po­din mi dal, o co jsem ho úpěn­livě pro­si­la. 28 Teď ho tedy ode­vzdávám Hos­po­di­nu, aby mu patřil po ce­lý svůj život.“ A poklo­ni­li se tam Hos­po­di­nu.

Bible211. Samuel1

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček