Bible21 › 1. Samuel › 26

1. Samuel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Nedotknu se pomazaného1 Za Sau­lem do Gi­be­je znovu přiš­li Zifej­ci: „David se pře­ce ukrývá na kop­ci Cha­ki­la před Ješimonem.“ 2 Saul se tedy se tře­mi tisíci mužů vy­braných z Iz­rae­le vy­pravil na poušť Zif, aby tam Davi­da hleda­li. 3 Saul se utá­bořil u ces­ty na kop­ci Cha­ki­la před Ješimonem. David se za­tím zdržoval v pouš­ti. Když vi­děl, že za ním Saul přišel na poušť, 4 vy­s­lal zvě­dy, aby se o Saulově přícho­du dověděl přes­ně. 5 Po­tom se David vy­pravil k Saulovu tá­bořiš­ti. Vi­děl místo, kde se uložil Saul a jeho vo­jevůd­ce Abner, syn Nerův. Saul ležel upro­střed tá­bo­ra obklopen voj­s­kem ze všech stran. 6 David se pak ze­ptal Chetej­ce Achi­me­le­cha a Ce­ru­ji­na syna Abišaje, bra­t­ra Joá­bova: „Kdo se mnou půjde k Saulovi do tábora?“ „Já s te­bou půjdu,“ od­po­věděl Abišaj. 7 David s Abišajem tedy veš­li v noci do voj­s­ka a hle – Saul spal upro­střed ležení a kopí měl za­ražené do země hned u hlavy. Abner a ostatní spa­li oko­lo. 8 „Dnes ti Bůh vy­dal tvého ne­pří­te­le do rukou,“ ře­kl Abišaj Davi­dovi. „Dovol, ať ho teď tím kopím pro­bodnu až do země. Stačí jed­na rá­na, druhá ne­bu­de potřeba.“ 9 David mu ale od­po­věděl: „Ne­u­b­ližuj mu. Kdo může bez­trestně vztáhnout ruku na Hos­po­di­nova po­mazaného? 10 Ja­kože je živ Hospodin,“ pokračoval David, „sám Hos­po­din ho raní. Buď při­jde jeho den a zemře, ane­bo vy­táh­ne do války a za­hyne. 11 Mě ale Hos­po­din chraň, abych vztáhl ruku na Hos­po­di­nova po­mazaného! Vez­mi radě­ji to kopí i džbán na vo­du, co má u hlavy, a po­jď­me pryč.“ 12 A tak David vzal Saulovi od hlavy kopí a džbán vody a šli pryč. Nikdo si jich ne­vši­ml, nikdo nic ne­věděl, nikdo se ne­pro­bu­dil. Všich­ni spa­li, pro­tože na ně padl tvrdý spánek od Hos­po­di­na. 13 David přešel na druhou stranu a po­stavil se opodál na vr­chol kop­ce, aby byl od něj dost dale­ko. 14 „Co je s te­bou, Abnere?“ za­vo­lal od­tud na voj­sko a na Abne­ra, syna Nerova. „Kdo mě to volá?“ od­po­věděl Abner. 15 „Nejsi snad muž, které­mu není v Iz­rae­li rovno?“ vo­lal David na Abne­ra. „Pro­č tedy ne­hlídáš svého krále a pá­na? Někdo tvé­mu krá­li a pánu přišel ublížit! 16 Moc ses ne­vy­zna­menal. Ja­kože je živ Hos­po­din, za­s­louží­te si zemřít, pro­tože jste ne­och­ráni­li svého pá­na, Hos­po­di­nova po­mazaného. Jen se podívej, kde je královo kopí a ten džbán vo­dy, co měl u hlavy!“ 17 Vtom Saul po­znal Davi­da po hla­se. „Je to tvůj hlas, Davi­de, synu můj?“ za­vo­lal na něj. „Ano, můj krá­li a pane,“ od­po­věděl David. 18 A pokračoval: „Pro­č můj pán pronásle­duje svého služebníka? Co jsem pro­ve­dl? Jaký zločin jsem spá­chal? 19 Vy­s­lech­ni teď pro­sím, můj krá­li a pane, slova svého služebníka. Pokud tě pro­ti mně podní­til Hos­po­din, ať tedy při­jme pře­dloženou oběť. Pokud to ale byli li­dé, pak ať jsou před Hos­po­di­nem pro­kletí, pro­tože mě teď vy­hánějí z do­mova v Hos­po­di­nově dě­dictví. Jako by řek­li: ‚Běž sloužit cizím bohům!‘ 20 Kéž má krev ne­s­kropí zem dale­ko od Hos­po­di­novy tváře. Vž­dyť iz­rael­ský král vy­táhl hledat pouhou ble­chu. Jako kdy­by po horách pronásledoval koroptev.“ 21 „Zhřešil jsem,“ ře­kl Saul. „Vrať se, můj synu Davi­de! Už ti ne­u­blížím, ne­boť sis dnes to­lik cenil mého živo­ta! Ano, jednal jsem jako hlupák – hroz­ně jsem se zmýlil!“ 22 David na to ře­kl: „Z­de je královo kopí. Ať sem pro něj někdo z mlá­den­ců při­jde. 23 Hos­po­din odplatí každé­mu za jeho sprave­dlnost a věrnost. Hos­po­din mi tě dnes vy­dal do ru­kou, ale já jsem ne­ch­těl vztáhnout ruku na Hos­po­di­nova po­mazaného. 24 Jako jsem si dnes cenil tvého živo­ta, kéž je i můj život právě tak cenný v Hos­po­di­nových očích a kéž mě vy­svo­bodí z každého soužení.“ 25 Saul Davi­dovi od­po­věděl: „Požeh­naný jsi, můj synu Davi­de. Dokážeš ve­liké věci a jis­tě uspěješ.“ David šel po­tom dál svou cestou a Saul se vrá­til do­mů.