Bible211. Samuel2

1. Samuel

V Hospodinu se raduji1 Hana se tenkrát mod­li­la tě­mi­to slovy: „V Hos­po­di­nu se ra­du­ji srd­cem svým, v Hos­po­di­nu svůj roh pozvedám. Svým pro­tivníkům se teď zasměji, mou ra­dostí je spása tvá. 2 Není svatého kro­mě Hospodina, ne, není nikdo jako ty, není skály, jako je náš Bůh! 3 Přestaň­te s tě­mi pyšný­mi řečmi, povýšenost vám proudí z úst, Hospodin však je Bůh vševědou­cí – on lid­ské skutky po­soudí. 4 Luky si­láků roz­lá­maly se, ti, kdo klopýta­li, síly naby­li. 5 Kdo byli sytí, teď pro chléb nádeničí, kdo byli hla­doví, lačnět přestali. Neplodné sedm na­rodí se, matka mno­hých však uvadne. 6 Hos­po­din dává smrt i život, do hro­bu i z hro­bu uvádí. 7 Se­sílá bí­du, dává hojnost, poníží a rovněž po­výší. 8 Chudáka umí z pra­chu pozvednout, ubožáka bere ze smetiště, mezi kníža­ty jim dává usednout, dává jim místo na čestných sedadlech. Hospodinu patří slou­py země, založil na nich ce­lý svět. 9 Kroky svých věrných opatruje, darebáci však hynou v tmě. Svou vlastní si­lou se nikdo ne­pro­sadí, 10 Hos­po­di­novi pro­tivníci bu­dou zničeni. Nejvyšší z nebe zaburácí, končiny svě­ta bude sou­dit Hospodin. Hospodin si­lou ob­daří svého krále, roh svého po­mazaného pozvedne!“ 11 Elká­na se pak vrá­til do­mů do Rámy, ale chlapec zůstal u kněze Elího, aby sloužil Hos­po­di­nu. Elího synové12 Elího synové byli niče­mové. Ne­dba­li na Hos­po­di­na 13 ani na pravi­dla ohledně kněží a li­du. Kdyko­li někdo při­ne­sl zápalnou oběť, přišel kněžský mlá­denec, a jak se vaři­lo ma­so, vzal trojzu­bou vi­d­lici 14 a vrazil ji do mísy nebo do hrn­ce, do pánve nebo do kot­le. Co vi­d­lice vy­táh­la, to si kněz ne­chal. Tak­to se chova­li ke všem Iz­rael­cům, kteří při­cháze­li do Ší­la. 15 Kněžský mlá­denec navíc při­cházel, ještě než se za­pá­lil tuk, a říkal to­mu, kdo obětoval: „O­devzdej knězi maso na pečení. Vařené maso od tebe ne­vez­me, jenom syrové.“ 16 Když ten člověk namítal: „Nejdříve se pře­ce má za­pá­lit tuk; po­tom si vez­mi, co chceš,“ kněz od­po­vídal: „Ne. Dej mi to hned. Když ne­dáš, za­bavím to násilím!“ 17 Tak se ti mladíci do­pouště­li před Hos­po­di­nem hroz­ného hří­chu, pro­tože zne­važova­li Hos­po­di­novy obě­ti. 18 Teh­dy před Hos­po­di­nem sloužil Sa­muel, hošík ob­lečený plátěným efo­dem. 19 Matka mu děláva­la i kabá­tek a každo­ročně mu ho přináše­la, když při­cháze­la se svým mužem přinést výroční oběť. 20 Elí žeh­nal Elkánovi i jeho ženě se slovy: „Kéž Hos­po­din dá, abys měl s touto ženou po­tomky místo toho vy­žádaného dítě­te, které ode­vzda­la Hospodinu.“ A tak se vrace­li do­mů. 21 Hos­po­din pak Hanu navštívil svou mi­lostí, takže poča­la a po­ro­di­la tři syny a dvě dce­ry. Mlá­denec Sa­muel ale vy­růstal u Hos­po­di­na. 22 Elí byl už vel­mi starý. Slýchával o všem, co pro­vádě­li jeho synové ce­lé­mu Iz­rae­li, i o tom, jak spa­li se žena­mi sloužící­mi u vcho­du do Stanu setkávání. 23 „Co to provádíte?“ říkal jim. „O­de všech li­dí se o vás do­slýchám hroz­né věci. 24 To ne, synové mo­ji! Slyším ne­dob­ré zprávy – vž­dyť svádí­te Hos­po­dinův lid! 25 Hřeší-li člověk pro­ti člověku, Bůh může za­sáhnout. Hřeší-li ale člověk pro­ti Hos­po­di­nu, kdo se ho zastane?“ Oni ale na ot­cova slova vůbec ne­da­li, ne­boť Hos­po­di­nova vůle by­la, aby zemře­li. 26 Chlapec Sa­muel však pro­spíval, ros­tl a byl mi­lý jak Hos­po­di­nu, tak i li­dem. Proroctví proti Elího domu27 Za Elím přišel Boží muž a ře­kl mu: „Tak praví Hos­po­din: Cožpak jsem se ne­u­kázal rodu tvého praot­ce, když ještě byli ot­ro­ci fa­rao­nova domu v Egyptě? 28 Právě jeho jsem si ze všech iz­rael­ských kmenů vy­vo­lil za kněze, aby vy­stu­po­val k mé­mu ol­táři, aby pá­lil ka­di­dlo a nosil pře­de mnou efod. Rodu tvého praot­ce jsem svěřil všech­ny oh­nivé obě­ti synů Iz­rae­le. 29 Pro­č tedy pošlapává­te mé obě­ti a da­ry, které jsem určil Příbytku? Svých synů si vážíš více než­li mě. Vy­kr­mi­li jste se tím nej­lepším z obětních darů mého lidu Iz­rae­le! 30 Nuže, tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: Ano, ře­kl jsem, že tvůj dům a tvůj ot­cov­ský rod zůstanou v mé službě navěky. Teď ale Hos­po­din praví: V žádném případě! Ty, kdo mě ctí, to­tiž po­ctím; ty, kdo mě zne­važují, však zostudím. 31 Hle, při­cházejí dny, kdy zlo­mím tvou moc a moc tvého ot­cov­ského ro­du! Nikdo v tvém do­mě se ne­dočká stáří. 32 Uvi­díš soužení, jež do­leh­ne na můj Příby­tek. Ačko­li se Iz­rae­li při­hodí mno­ho dob­rého, ve tvém rodu se nikdo ne­dočká stáří. 33 I pokud něko­ho z vás ne­o­detnu od svého ol­táře, oči mu vy­hasnou a jeho duše se usouží. Ce­lé to množství tvých po­tomků zemře předčasně. 34 To, co se stane tvým dvě­ma synům Chofni­mu a Pin­cha­sovi, ti bude zna­mením: oba zemřou v je­diný den. 35 Já si pak vzbudím věrného kněze, který bude jednat pod­le mého srd­ce a pod­le mé duše. Jemu zbu­du­ji trvalý dům a zůstane ve službě před mým po­mazaným navž­dycky. 36 Každý, kdo bude za­ne­chán z tvého do­mu, se mu půjde poklo­nit za kou­sek stříb­ra, za boch­ník chle­ba a řekne: ‚Zařaď mě, pro­sím, někam mezi kněží, ať mám alespoň co jíst!‘“

Bible211. Samuel2

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček