Bible21 › Přísloví › 11

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Falešné váhy se Hos­po­di­nu hnusí, poctivé závaží jej po­těší.
2 Pý­chu násle­duje ostuda, moudrost je tam, kde poko­ra.
3 Po­ctivé vodí je­jich upřímnost, proradné zničí je­jich falešnost.
4 V soudný den majetek ni­jak neprospěje, poctivost ale za­chraňuje před smr­tí.
5 Sprave­dlnost srovná ces­tu nevinnému, vlastní ničem­nost srazí niče­mu.
6 Sprave­dlnost za­chrání poctivé, vlastní lačnost lapí pro­radné.
7 Když zemře niče­ma, hynou na­děje v něj složené, spoléhání na jeho sílu se roz­plyne.
8 Sprave­dlivý bude z trápení vysvobozen, na jeho místě se oct­ne da­re­bák.
9 Ús­ta bezbožných ub­ližují bližním, spravedlivé za­chrání je­jich vědění.
10 Když se sprave­dlivým daří, ve městě je radost, když hynou da­re­báci, koná se oslava.
11 Požeh­náním po­ctivých se po­zvedá město, ústy da­re­báků bývá bořeno.
12 Kdo nemá ro­zum, bližním opovrhuje, rozumný člověk radě­ji po­mlčí.
13 Mluvka roz­náší tajem­ství, kudy chodí, zodpovědný člověk je umí za­chovat.
14 Kde schází jasný směr, lid upadá, ve množství rád­ců je však záchra­na.
15 Se zlou se po­táže, kdo za cizího ručí, slibům se vy­hýbat je vž­dycky jis­tější.
16 Půvabná že­na do­sáh­ne pocty, hrubiáni do­sáhnou bo­hatství.
17 Las­kavý člověk odmění i sám sebe, surovec ani sám sebe nešetří.
18 Pro klamný výdělek da­re­bák dře se, kdo seje sprave­dlnost, má mzdu trvalou.
19 Sprave­dlnost jis­tě k živo­tu vede, honba za špatností ale ke smrti.
20 Zvrhlé po­vahy se Hos­po­di­nu hnusí, kdo ži­jí bez­úhonně, ti jej po­těší.
21 Zlý zce­la jis­tě ne­u­nikne trestu, símě sprave­dlivých však vy­váz­ne.
22 Zlatá ozdo­ba na sviňském rypá­kuje krásná že­na bez špetky ro­zu­mu.
23 Touhy sprave­dlivých vedou jen k dobru, z na­dějí da­re­báků zbu­de vztek.
24 Někdo roz­dává – a ještě bohatne, jiný škudlí až běda – k vlastní chu­době!
25 Štědrý člověk bude jen vzkvétat, kdo jiné svlažuje, sám bude za­vlažen.
26 Kdo za­držuje obi­lí, toho lid zatracuje, požehnání se snáší na to­ho, kdo je pro­dává.
27 Kdo hledá dob­ro, nalez­ne přízeň, kdo čeká neštěstí, také dočká se.
28 Kdo doufá v bo­hatství, ta­kový padne, spravedliví ale jak poupě pokvetou.
29 Kdo boří vlastní do­mov, ten zdědí vítr, hlupák bude sloužit moud­ré­mu.
30 Z ovo­ce sprave­dlivého je strom života, a kdo je moud­rý, ten duše získává.
31 Do­jdou-li sprave­dliví na zemi odplaty, čím spíše niče­mové a hříšníci!