Bible21 › Přísloví › 25

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Zde jsou další Šalo­mou­nova přís­loví, shro­mážděná na dvoře jud­ského krále Eze­chiáše:
2 Slávou Boží je věc tajit, slávou králů je věc pro­zkou­mat.
3 Jak výšku nebe a hlu­bi­ny země, tak srd­ce králů nelze vy­stih­nout.
4 Když se od stříb­ra od­loučí struska, zlatníkovi se ukáže ryzí kov.
5 Když od krále od­loučí darebáka, spravedlností se zpevní jeho trůn.
6 Před králem se ne­dě­lej důležitým, mezi významné lidi ne­stav se.
7 Je lepší být vy­zván: „Po­jď výše,“ než být před uro­zený­mi ponížen. I když něco spatříš na vlastní oči,
8 ne­pouštěj se pro to rych­le do sporu. Co by sis mohl na­ko­nec počít, kdyby tě tvůj bližní k hanbě přive­dl?
9 Spor se svým bližním když vyřizuješ, neodhaluj cizí tajem­ství.
10 Ten, kdo to us­lyší, po­tom po­tupí tě, tvá špatná po­věst tě už ne­pustí!
11 Zlatá ja­blka na stříbrných mísáchjsou slova řečená v pravý čas.
12 Zlatá náušnice, klenot z ryzího kovuje moud­rá výtka pro vní­mavý sluch.
13 Chla­divým sněhem upro­střed lé­taje věrný po­sel těm, kdo jej vyslali; duši svých pánů jis­tě občer­ství!
14 Ob­la­ka, vítr – a žádný déšť! Chvástavé sli­by – samé chy­by!
15 Trpě­livostí si i vůd­ce nakloníš; jemný jazyk i kosti roz­dr­tí.
16 Na­jdeš-li med, jez ho s mírou; jinak se přesytíš a zvrátíš jej.
17 Navštěvuj svého pří­te­le jen vzácně, jinak se přesytí a znenávi­dí tě.
18 Kdo pro­ti bližní­mu křivě svědčí, je jako kyj, jak meč, jak os­t­rý šíp.
19 Jak vy­ražený zub, jak vy­klou­bená no­haje důvě­ra ve zrád­ce v těžký den.
20 Obírat o ša­ty v chladný den, nalévat ocet do rá­ny – to­též je truch­livé­mu zpívat písničky.
21 Hla­doví-li tvůj ne­pří­tel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít.
22 Na hlavu shrneš mu tím žhavé uhlí, sám Hos­po­din ti odplatí.
23 Se­verní vítr s se­bou nese liják, tajné řeči pak zlobné po­hle­dy.
24 Lepší je stěhovat se do kou­ta na stře­chu­než s haš­teřivou ženou sdílet dům.
25 Chla­divá voda pro hrdlo vy­prahléje dob­rá novi­na ze země daleké.
26 Za­kalený je pra­men, stud­na zkažená, když sprave­dlivý před niče­mou ko­lísá.
27 Jíst mno­ho medu ne­mu­sí být dobré, usilovat o slávu může být ne­slavné.
28 Bez­branné město, zborcená hradbaje ten, kdo sám sebe ne­zvládá.