Bible21 › Přísloví › 16

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Člověk si může lá­mat hlavu, vhodnou od­po­věď však dává Hos­po­din.
2 Člověk má všech­ny své ces­ty za čisté, jeho po­hnutky však zkou­má Hos­po­din.
3 Hos­po­di­nu svěř všech­ny své činy, tvoje úmys­ly se po­tom na­plní.
4 Hos­po­din uči­nil vše pro svůj záměr, také i da­re­báka pro zlý den.
5 Hos­po­di­nu je každý na­du­tec ohavností, trestu ne­u­jde, buď si jist.
6 Lás­kou a věrností se usmiřuje vina, úctou k Hos­po­di­nu se vy­hneš zlu.
7 Když se Hos­po­di­nu něčí ces­ty líbí, i jeho ne­přá­te­le s ním na­ko­nec udobří.
8 Lepší je málo se sprave­dlnostínež ohrom­né zis­ky s bez­právím.
9 Člověk přemítá v srd­ci o své cestě, jeho kroky však řídí Hos­po­din.
10 Pro­ro­cký výrok patří na rty krále, při sou­du ne­smí jeho ús­ta po­chy­bit.
11 Hos­po­din má po­ctivé mí­ry i váhy, všechna závaží ve váčku peč­livě odměřil.
12 Pá­chat zlo je pro krále ohavností – vž­dyť je to sprave­dlnost, co drží trůn!
13 Sprave­dlivé rty se králům líbí, milují ty, kdo mluví upřímně.
14 Králova zlo­ba je po­sel smrti, moudrý člověk ji ale utiší.
15 Ús­měv na tváři krále zna­mená život, jeho přízeň – dešťový ob­lak na jaře!
16 Zís­kat moud­rost je nad ryzí zlato, nad stříbro nejčis­tší je zís­kat ro­zum­nost.
17 Ces­ta upřímných vede pryč od zla; kdo hlídá svou ces­tu, svou duši uchrání.
18 Pý­cha před­chází páda namyšlenost zká­zu.
19 Lepší je sdílet po­ro­bu s pokorný­mi­než­li se s pyšný­mi dě­lit o kořist.
20 Kdo hlou­bá ve Slově, na­chází štěstí, kdo doufá v Hos­po­di­na, je blažený!
21 Kdo má moud­ré srd­ce, je znám svou rozumností, výřečné rty přesvědčivosti do­dají.
22 Pra­men živo­ta má ten, kdo má rozum, vlastní hloupost je tres­tem hlupáků.
23 Srd­ce moud­rého do­hlíží na jeho ústa, jeho rtům do­dá přesvědčivosti.
24 Las­kavá slova jsou jako plás­tev medu, jak balzám na duši, ce­lé­mu tělu lék.
25 Ces­ta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti.
26 Člověk ná­deničí, pro­tože musí, jeho vlastní hlad ho po­hání.
27 Ve špíně se hrabe ničema, na jeho rtech jako by oheň plál.
28 Zvrácený člověk roz­sívá sváry, pomlouvač ro­ze­štve i dob­ré přá­te­le.
29 Násilníci i svo­je druhy klamou, aby je zláka­li na ces­tu ne­dobrou.
30 Kdo mhouří oči, vy­mýšlí zvrácenosti, kdo svírá rty, osnuje špi­navost.
31 Ko­ru­nou krásy jsou še­di­ny – kdo ži­jí sprave­dlivě, ti ji ob­drží.
32 Je lepší být trpě­livý než velký silák, je lepší se ovládat než měs­ta dobývat.
33 Člověk si může házet lo­sem do klína, všechno roz­hodování je však od Hos­po­di­na.