Bible21 › Přísloví › 8

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Na vás, ó lide, volám1 Což moud­rost nevolá, nezvedá ro­zum­nost svůj hlas?
2 Na vr­cho­lech kop­ců, u cesty, u křižova­tek po­stává.
3 Pří­mo před brana­mi, u vstu­pu do města, v průcho­du sto­jí a křičí tam:
4 „­Na vás, ó li­dé, volám, svůj hlas ke vše­mu lid­stvu ob­racím.
5 Po­chop­te, pro­sťáčci, prozíravost, dospějte, tup­ci, k ro­zu­mu!
6 Slyš­te, řeknu vám něco zásadního, co vy­jde z mých rtů, slova ryzí jsou.
7 Má ús­ta mluví pou­ze pravdu, mým rtům se da­re­báctví oškliví.
8 Všech­ny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic.
9 Chápavé­mu jsou všech­ny zřejmé, jasné jsou těm, kdo doš­li po­znání.
10 Mé poučení ber­te radě­ji než stříbro, mého vědění si važ­te nad zla­to.
11 Dale­ko nad per­ly je moud­rost nádherná, nic žádou­cího se jí vůbec ne­rovná!
12 Já, Moud­rost, spo­lu s roz­vážností bydlím, s pro­zíravostí já se dobře znám.
13 Úcta k Hos­po­di­nu je nenávist ke zlu. Pýchu a po­výšenost, zlé způsobya pokry­te­cká ús­ta ne­s­náším.
14 U mne je roz­vaha a jis­tý úspěch, já jsem ro­zum­nost a sílu mám!
15 S mo­jí po­mo­cí vládnou vla­dařia panovníci právo určují.
16 S mo­jí po­mo­cí vedou vůdci, velmoži a všich­ni, kdo roz­ho­dují na ze­mi.
17 Já mi­lu­ji ty, kdo mi­lu­jí mne, ti, kdo mě hledají, mě jis­tě nalez­nou.
18 Bo­hatství a sláva se na­chází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt.
19 Mé plo­dy jsou nad zla­to nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčis­tší.
20 Stezkou sprave­dlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám,
21 abych své mi­lovníky ob­daři­la jměním, jejich pokladnice abych plni­la!
22 Na počátku své ces­ty mne Hos­po­din zplodil, před vše­mi svý­mi či­ny, před ča­sem.
23 Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než za­čal svět.
24 Než vznik­ly pro­pasti, zro­di­la jsem se, než vodou na­plně­ny byly pra­me­ny.
25 Před­tím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zro­di­la,
26 ještě než uči­nil zemi a vše kolem, dříve než svě­ta první prach.
27 Byla jsem při tom, když ne­besa chystal, když nad pro­pastí ob­zor vy­měřil,
28 ob­la­ka když ve výšinách věšel, propastné pra­me­ny když vy­trysk­ly.
29 Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho roz­kaz vody poslechly! Základy země když vy­měřoval,
30 po jeho boku věrně stá­la jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále od­dávám.
31 Na jeho ze­mi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší!
32 Pro­to, synové, po­s­lyš­te mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest!
33 Slyš­te poučení a naber­te moudrost, nebuďte ke mně lhos­tejní.
34 Blaze to­mu, kdo na­s­lou­chá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí!
35 Kdo mě nale­zl, nale­zl život, Hospodinovou přízní se ne­chal za­hrnout.
36 Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávi­dí, je smrti milencem.“