Bible21 › Přísloví › 21

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Královo srd­ce je v Hos­po­di­nově ruce – jak vodní strouhu je směruje, kam chce.
2 Člověk má všech­ny své ces­ty za správné, srdce však zpy­tuje Hos­po­din.
3 Když se děje sprave­dlnost a právo, Hospodin to má radě­ji než obě­ti.
4 Po­výšené oči, na­duté srdce, úsilí ničemů – to vše je hřích.
5 Plá­ny pracovi­tých vedou k zisku, zbrklost přináší jenom chu­do­bu.
6 Pokla­dy zís­kané lživý­mi řeč­mijsou po­mí­jivá marnost, smr­telná past.
7 Da­re­báci bu­dou smeteni vlastní krutostí; konat sprave­dlnost to­tiž odmít­li.
8 Ces­ta pod­vodníka je klikatá, povaha čis­tých je upřímná.
9 Lepší je stěhovat se do kou­ta na stře­chu­než s haš­teřivou ženou sdílet dům.
10 Da­re­bák tíh­ne ke zlu ce­lou svou duší, nebude las­kavý ani k pří­te­li.
11 Když tre­s­tají drzou­na, pro­sťáček zmoudří, když vzdělávají moud­rého, do­jde po­znání.
12 Sprave­dlivý se učí na do­mě darebáka: darebáci jsou sráženi pro svou zkaženost.
13 Kdo dělá, že nes­lyší vo­lání ubožáka, nebude vy­s­lyšen, až bude vo­lat sám.
14 Tajný dárek dokáže utišit hněv, postranní úpla­tek i velkou zuřivost.
15 Po­ctivé­mu je ra­dostí pro­sazení práva, pro bídáky je to však záhu­ba.
16 Z ces­ty ro­zu­mu kdo ztra­til se, ve shro­máždění mrt­vých spoči­ne.
17 Mi­lovník ra­dovánek je vlastně chudák; milovník přepy­chu a ví­na ne­bu­de bo­hatý.
18 Da­re­bák bude výkupným za spravedlivého, na místě po­ctivých se ocitne pod­vodník.
19 Lepší je byd­let někde v pustiněnež s haš­teřivou ženou hádat se.
20 Moud­rý má doma olej a vzácné poklady, tupec však všech­no roz­hází.
21 Komu jde o sprave­dlnost a soucit, nalezne život, sprave­dlnost a slávu.
22 Do měs­ta si­láků vni­kl moud­rýa zbořil pevnost, na niž se spo­leh­li!
23 Ten, kdo si hlídá ús­ta a jazyk, chrání svou duši před trápením.
24 Na­dutý do­mýš­livec se drzoun jmenuje, jeho zpupnost ne­zná žádnou mez.
25 Leno­cha umoří jeho vlastní touhy, jeho rukám práce ne­voní.
26 Ce­lý den jenom toužebně touží, spravedlivý však roz­dává a ne­s­krblí.
27 Sama ohavnost je oběť ničemů, zvlášť když se obě­tuje ze zlých úmys­lů!
28 Falešný svě­dek bídně zhyne; poslední slovo má, kdo umí na­s­lou­chat.
29 Da­re­bák jde a na nic nedbá, poctivý však svou ces­tu zvažuje.
30 Žádná moud­rost, žádná šikovnost, žádná rada na Hos­po­di­na ne­stačí.
31 Kůň bývá chys­tán pro den boje, Hospodinovo je však vítěz­ství.