Bible21 › Přísloví › 14

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Moud­rá že­na bu­duje svůj domov, hloupá jej boří svý­ma ruka­ma.
2 Hos­po­di­na ctí, kdo ži­je v poctivosti, kdo jedná křivě, ten jím po­hrdá.
3 Hlupá­kovi pý­cha z pusy vyráží, moudré ochrání je­jich rty.
4 Bez do­bytka je prázdno ve žlabu, silný býk za­jis­tí hojnou úro­du.
5 Čestný svě­dek ne­pro­mluví lživě, křivopřísežník ale šíří klam.
6 Drzoun se po moud­rosti na­dar­mo pídí, rozumnému je po­znání sna­dno přístupné.
7 Tup­ci se radě­ji ob­lou­kem vyhni, z jeho rtů se pře­ce nic ne­do­zvíš.
8 Moud­rost roz­vážného je vědět kudy kam, tupost hlupáků je pěstovat se­beklam.
9 Hlupáci mají legraci z provinění, poctiví ale hledají smíření.
10 Jen srd­ce člověka zná vlastní hořkost, podobně jeho ra­dost druhý ne­cítí.
11 Dům da­re­báků je určen ke zboření, stan po­ctivých ale k roz­kvě­tu.
12 Ces­ta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti.
13 Někdy i při smí­chu bo­lí srdce; když skončí ra­dost, smu­tek zůstane.
14 Zvrácený do­jde odpla­ty za své skutkya dob­rý člověk za ty své.
15 Pro­sťáček důvěřuje kdečemu, rozvážný člověk své kroky zvažuje.
16 Moud­rý je opa­trný a va­ruje se zla, tupec jde bez­sta­rostně dál.
17 Unáh­lený člověk dělá hlouposti, lstivý člověk bývá v nenávisti.
18 Ome­zen­ci jsou ob­dařeni tupostí, korunou roz­vážných je vědění.
19 Zlí li­dé se pokloní dobrým, darebáci u bran sprave­dlivého.
20 Chuďas je na ob­tíž i své­mu příteli, boháče ale všich­ni mi­lu­jí.
21 Kdo po­hrdá svým bližním, hřeší, blaze to­mu, kdo chudým po­máhá.
22 Jis­těže bloudí ten, kdo je zlomyslný; láska a věrnost patří dob­ro­sr­dečným.
23 Tvrdá práce vž­dy vede k zisku, řečnění však jenom k chu­době.
24 Ko­ru­nou moud­rých je je­jich bohatství, tupost hlupáků zůstane tupo­stí.
25 Prav­do­mluvný svě­dek může za­chránit život, podvodník ale šíří lež.
26 V úctě k Hos­po­di­nu je jisto­ta pevná, jeho dě­ti v něm na­jdou bez­pečí.
27 Pra­men živo­ta je úcta k Hospodinu, z osidel smrti po­máhá uniknout.
28 Mo­hutné voj­sko je oz­do­bou krále, úbytek lidu je vlád­ci záhu­bou.
29 Trpě­livý člověk oplývá rozumností, ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti.
30 Kro­tké srd­ce do­dává tělu na životě, závist je ale jako kostižer.
31 Kdo utis­kuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; ctí jej však ten, kdo nuzným po­máhá.
32 Da­re­báka jednou srazí jeho vlastní zlo, jistotou sprave­dlivého je jeho po­ctivost.
33 V srd­ci ro­zumného spočívá moudrost; co skrývá nit­ro tup­ců, též vy­jde naje­vo.
34 Sprave­dlnost po­vznáší národ, hřích je národům k ostudě.
35 Ro­zumného služebníka za­hrne král přízní, prchlivostí však to­ho, jenž dělá ostu­du.