Bible21 › Přísloví › 5

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

Rty svůdkyně1 Mé moud­rosti do­přej po­zornost, synu, nakloň své ucho k mým úsudkům;
2 tak, abys pro­zíravost opatroval, tvé rty aby byly strážci vědění:
3 Rty svůd­kyně sice oplývají medem, její ús­ta jsou jemná nad olej,
4 pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvoj­sečný meč se za­bodne.
5 Její nohy míří k hlu­binám smrti, její kroky vedou do pe­kel.
6 O stezku živo­ta se ni­jak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.
7 Pro­to mne po­s­lyš­te, synové moji, neuhýbejte od mých výroků!
8 Dale­ko od ní ať vede tvá cesta, k její­mu vcho­du chraň se při­blížit!
9 Svou důstojnost ji­nak ne­cháš druhým, svá lé­ta ukrutníku ode­vzdáš.
10 Z tvého úsi­lí bu­dou žít jiní, tvá dři­na skončí v do­mě cizího.
11 Na­ko­nec bo­lestí řvát budeš, tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:
12 „Pro­č jen jsem nenávi­děl poučení, proč do­mlou­váním po­hrdlo srd­ce mé!
13 Pro­č jsem ne­po­s­lou­chal svo­je učitele, proč jsem vy­chova­te­lům slu­chu ne­do­přál!
14 Jak rych­le jsem se octl v nej­horší bídě­na očích všem, upro­střed obce své!“
Pij vodu z vlastní studny15 Pij vodu z vlastní nádrže, vodu prýštící ze tvé studnice.
16 Mají tvé pra­me­ny téci na ulice? Mají se náměstím ři­nout ře­ky tvé?
17 To­bě ať patří, jen to­bě jedinému, nikomu cizí­mu je ne­po­nech.
18 Požeh­nané ať je tvé zřídlo, v manžel­ce svého mládí po­těšení měj!
19 Ta mi­lostná laň, ta pře­líbez­ná srna! Jejími ňad­ry se stále opájej, v jejím mi­lování se věčně utápěj!
20 Pro­č by ses, synu, utápěl v cizí ženě, proč bys měl spočívat v náručí svůd­kyně?
21 Hos­po­din vi­dí všech­ny lid­ské cesty, každý je­jich krok po­zorně sle­duje.
22 Da­re­báka lapí jeho nepravosti, v pro­vazech vlastního hří­chu uváz­ne.
23 Ne­dal se poučit, a tak zemře, v množství své bláhovosti ztratí se!