Bible21 › Přísloví › 22

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Jméno je cennější než spous­ta peněz, nad stříbro a zla­to je být ob­líben.
2 Bo­háč a chudák mají spo­lečné jedno: Stvořitelem obou je Hos­po­din.
3 Roz­vážný vi­dí hroz­bu a vy­hne se jí, prosťáčci však jdou dál, až na to do­platí.
4 Výsledkem poko­ry a úcty k Hos­po­di­nuje bo­hatství, sláva a život.
5 Trni­tá a zrádná je ces­ta zvráceného, komu je život drahý, drží se dale­ko.
6 Za­svěcuj dítě do jeho ces­ty – ne­sejde z ní, ani když ze­stárne.
7 Bo­háč panuje nad chudáky, dlužník je věři­te­lovým ot­rokem.
8 Kdo seje bez­práví, skli­dí neštěstí; jeho hrůzovláda po­mi­ne.
9 Pože­haný je ten, kdo je štědrý; i o chle­ba se dělí s chudákem.
10 Vy­žeň drzou­na a zmizí ro­ze­pře – ko­nec há­dek i urážek!
11 Kdo z čis­tého srd­ce miluje, kdo má ušlech­ti­lost na svých rtech, bude mít krále za pří­te­le.
12 Hos­po­din střeží vědění, úmysly pod­vodníků ale pře­kazí.
13 „­Venku je lev!“ říká lenoch. „Na ulici při­jdu o život!“
14 Ús­ta svůd­kyně jsou be­ze­dná jáma, kdo hněvá Hos­po­di­na, do ní se pro­padne.
15 Ne­ro­zum­nost vězí v srd­ci dítěte, trestající met­la ji však vy­žene.
16 Kdo dr­tí chudé, aby se obohatil, a dává bo­hatým, skončí v chu­době.
17 Na­kloň své ucho a slova mudrců slyš, své srd­ce věnuj mé­mu vědění.
18 Příhodné bu­de, když za­chováš je v nitru, budou-li po­ho­tově vž­dy na tvých rtech.
19 Dnes právě tebe mám v úmys­lu učit, abys na Hos­po­di­na pevně spo­léhal.
20 Třica­te­ro rad jsem pro tebe sepsal – je v nich poučení a vědění,
21 abys po­znal výroky spo­leh­livé prav­dya předával ji těm, kdo na ni če­kají:
22 Ne­odírej chudáka – je pře­ce chudák; u sou­du ne­u­tlačuj ubo­hé.
23 Sám Hos­po­din se je­jich pře ujme a vy­dře duši těm, kdo vy­dírají je!
24 Neměj za pří­te­le vznět­livého muže, se vzteklým člověkem se ne­spo­lčuj,
25 ji­nak se přiučíš jeho zvykům, do pasti uvrh­neš duši svou.
26 Ne­pa­tři k těm, kdo se upisují, nezaručuj se za půjčky.
27 Pro­č bys měl při­jít i o vlastní lůžko, až ne­bu­deš mít čím za­pla­tit?
28 Ne­po­su­nuj dávné mezníky, které tví ot­cové vztyči­li.
29 Hleď – kdo je mi­s­trem svého díla, v králov­ských službách oct­ne se; nepatrným li­dem sloužit ne­bu­de.