Bible21 › Přísloví › 17

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Lepší je su­chý kus chle­ba v kli­du­než dům plný masa a svá­ru.
2 Chyt­rý sluha bude pánem ne­z­dárného syna, s jeho bra­t­ry se o dě­dictví podělí.
3 Na stříbro je tyglík a na zla­to pec, lidské srd­ce však zkou­má Hos­po­din.
4 Zlý člověk dá na ničemné řeči, lhář po­s­lou­chá zlé jazyky.
5 Kdo ze­směšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce; škodolibý člověk tre­s­tu ne­u­jde.
6 Ko­ru­nou starců jsou je­jich vnuci, ozdobou synů ot­cové.
7 Hlupáku ne­s­luší vznešená slova, tím méně uro­zeným lživá řeč.
8 Úpla­tek působí jako zaříkadlo: úplatkáři se daří, kam se ob­rátí.
9 Kdo sto­jí o lás­ku, přikrývá všech­ny viny, ten, kdo je připo­míná, ro­ze­štve přá­te­le.
10 Na ro­zumného více za­působí výtka, než kdy­by tup­ci stokrát nařezal.
11 Na nic než na vzpou­ru zlo­syn nemyslí, bude však navští­ven po­s­lem ukrutným.
12 Radě­ji na­razit na zuřivou med­vě­dici­než­li na hlupáka s jeho tupo­stí.
13 Kdo odplacuje zlem za dobro, jeho dům už nikdy ne­opustí zlo.
14 Za­čá­tek hádky je pro­tržení hráze – radě­ji přestaň, než spor pro­pukne!
15 Omlou­vat niče­mu i od­sou­dit po­ctivého – o­bo­jí se Hos­po­di­nu hnu­sí na­stejno.
16 K če­mu jsou peníze v ru­kou tupce? Když nemá ro­zum, moud­rost ne­koupí!
17 Pří­tel mi­lu­je za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení.
18 Přišel o ro­zum, kdo ru­kou upíše se, kdo za bližního složí záru­ku.
19 Kdo se rád hádá, ten rád hřeší, kdo si ot­vírá ús­ta, říká si o po­tíž.
20 Kdo má falešné srd­ce, nena­jde štěstí, kdo má křivý jazyk, špatně do­padne.
21 Kdo zplo­dil tup­ce, má důvod k žalu, hlupákův otec ra­dost ne­po­zná.
22 Ra­dostné srd­ce – nej­lepší lék, ztrápený duch je kostižer.
23 Da­re­bák při­jímá tajné dary, aby ces­ty práva pod­vrá­til.
24 Ro­zumný má moud­rost pří­mo před sebou, oči hlupáka ji v ce­lém světě nena­jdou.
25 K mrzutosti je otci tupý syn, svou matku na­plňuje hořkostí.
26 Pokutovat ne­vinného jis­tě není dobré, natož bít uro­zené, když jednají po­ctivě.
27 Kdo zís­kal po­znání, ten šetří slova, rozumný člověk se umí ovládat.
28 I hlupák, mlčí-li, za moud­rého je brán, rozumně vy­pa­dají ús­ta za­vřená.