Bible21 › Přísloví › 19

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Lepší chudý po­ctive­cnež pro­lhaný pi­to­mec.
2 Na­dšení bez po­znání nestačí, zbrklý se do­pouští mno­ha chyb.
3 Člověk padá pro vlastní hloupost, v srd­ci má ale na Hos­po­di­na zlost.
4 Bo­háč má přá­tel habaděj, chuďas je opuštěn bez přá­tel.
5 Křivopřísežník tre­s­tu neujde, neunikne, kdo šíří lež.
6 Štědrého člověka si mno­zí předcházejí, s tím, kdo roz­dává, se každý přá­te­lí.
7 Chuďa­se ne­s­náší ani jeho bratři – tím spíše se mu vy­hnou přátelé! Snaží se najít slova, ale zby­tečně.
8 Kdo se má rád, snaží se zís­kat rozum, kdo roz­vahy se drží, štěstí do­sáh­ne.
9 Křivopřísežník ne­u­jde trestu, kdo šíří klam, ten za­hyne.
10 Tup­ci ne­s­luší žádný přepych, tím méně ot­roku vláda nad pá­ny.
11 Pro­zíravost brání člověku se hněvat, promíjet vinu je jeho ozdo­ba.
12 Králova zlost – to je lví řev, jeho přízeň – rosa na trávě.
13 Tupý syn je neštěstím svého otce, hašteřivá že­na pak crčení bez kon­ce!
14 Dům a majetek bývá po rodičích, rozumnou ženu však dává Hos­po­din.
15 Lenost uko­lébá člověka k spánku; kdo je váhavý, zůstane o hla­du.
16 Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši; komu je lhos­tejné, jak ži­je, za­hyne.
17 Kdo po­máhá chudým, půjčuje Hospodinu; on sám mu jeho dob­ro­diní odplatí.
18 Na­pravuj sy­na, dokud máš naději, jeho smrt ne­ch­těj do­pustit.
19 Vztekloun za­s­luhuje potrestání; ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.
20 Po­s­lech­ni ra­du, při­jmi poučení, abys byl příště moud­řejší.
21 Člověk má v srd­ci mno­hé plány, stane se ale, co chce Hos­po­din.
22 Po člověku se žádá, aby byl laskavý; lépe je být chudák než­li pod­vodník.
23 Úcta k Hos­po­di­nu přináší život; v sytosti a kli­du pak člověk může spát.
24 Lenoch k talíři natáh­ne ruku, k ústům ji už ale ne­zvedne.
25 Na­bij drzou­novi, a pro­sťáček zmoudří, pokárej ro­zumného, a do­jde po­znání.
26 Na­padá ot­ce, vy­hání matku­syn hanebný a ne­stoudný.
27 Přestaň, synu, na­s­lou­chat poučení, a za­bloudíš od slov po­znání.
28 Ničemný svě­dek se vy­smívá právu, ústa da­re­báků hl­tají hanebnost.
29 Na drzou­ny če­kají soudy, na hřbety tup­ců rá­ny.