Bible21 › Přísloví › 24

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 K zlým li­dem ne­chovej žádnou závist, po je­jich spo­lečnosti ne­dych­ti.
2 V srd­cích přemýš­lejí o násilí, svými rty mluví, aby trápi­li.
3 Moud­rost dove­de po­stavit dům, šikovnost jej umí upevnit.
4 Po­znání pak jeho poko­je plní­majetkem vzácným a pře­krásným.
5 Moud­rý zmůže víc než velký silák, ten, kdo má zna­losti, sílu přemáhá.
6 Svůj boj vy­hraješ dík dob­rým radám, ve množství rád­ců je záchra­na.
7 Hlupák na moud­rost nedosáhne, ve shro­máždění obce mu­sí po­mlčet.
8 Kdo stále vy­mýšlí, jak by škodil, toho po­jmenují Úskočný.
9 Výmys­ly hlupáků jsou vlastně hřích, drzoun je každé­mu odporný.
10 Pokud se bu­deš v těžký den hroutit, tvá sí­la za moc ne­sto­jí.
11 Za­chraňuj ty, kdo jsou vlečeni k smrti, ujmi se těch, jež vedou k po­pravě!
12 Copak chceš říci: „My jsme to nevěděli“? Tomu, jenž zkou­má srd­ce, vše jasné je! Strážce tvé duše o všem ví, každému jeho skutky odplatí!
13 Jez med, můj synu, vž­dyť je tak dobrý, plástev je sladká na patře.
14 Právě tak za­chutná tvé duši moud­rost – na­jdeš-li ji, bu­dou­cnost patří tobě, tvá na­děje tě ne­zkla­me!
15 Nečíhej, niče­mo, u bytu spravedlivého, neodvažuj se ško­dit jeho příbytku!
16 Sprave­dlivý vstane, i kdy­by sedmkrát padl, jediné sklouz­nutí ale zničí niče­mu.
17 Ne­ra­duj se, když tvůj ne­pří­tel padne, nejásej v srd­ci nad jeho kles­nutím.
18 Hos­po­di­nu by se ne­lí­bil ten pohled, mohl by od něj od­vrá­tit svůj hněv.
19 Kvů­li zlo­synům se ne­mu­síš zlobit, darebákům nemáš co závi­dět.
20 Bu­dou­cnost nečeká lidi zlé, svíce da­re­báků uhas­ne!
21 Cti Hos­po­di­na, synu, a také krále, nezačínej si s buřiči.
22 Vž­dyť je­jich zkáza při­jde nenadále; jak bu­dou oba tre­stat, kdo to ví?
23 Zde jsou další slova mudrců: Stranit něko­mu u sou­du­není vůbec dob­ré.
24 Kdo omi­lostní darebáka, bude pro­klínán lidmi, takovému bu­dou spílat náro­dy.
25 Žalob­ci však bývají oblíbeni, takoví se jen chvály doč­kají.
26 Upřímná od­po­věď – ­na rty po­li­bek.
27 Zvládni svou práci venku, o své po­zemky se postarej, potom si můžeš stavět dům.
28 Ne­svědč pro­ti bližní­mu pro nic za nic; chceš snad oklamávat svý­mi rty?
29 Neříkej: „Zachovám se k ně­mu jak on ke mně, každému jeho skutky oplatím!“
30 Jednou jsem šel ko­lem leno­chova pole, kolem vi­nice něko­ho, kdo přišel o ro­zum –
31 všech­no bylo za­rostlé trním, všechno pokrývaly kopřivy, kamenná zídka ce­lá zbořená!
32 To, co jsem vi­děl, jsem si vzal k srdci, z ono­ho po­hle­du jsem se poučil:
33 Chvilku si po­spíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a po­ležíš;
34 najednou tě jak tulák navštíví nouze, bída tě přepadne jako lou­pežník!