Bible21 › Přísloví › 15

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Vlídná od­po­věď od­vrací zlobu, příkrá řeč ale budí hněv.
2 Jazyk moud­rých zpříjemňuje poznání, tupci z úst chr­lí samé ne­smys­ly.
3 Hos­po­di­novy oči vi­dí všude, vše zlé i dob­ré po­zorně sle­dují.
4 Kro­tký jazyk je stro­mem života, je-li však pokři­vený, du­cha pod­lo­mí.
5 Hlupák po­hrdá poučením otce, chytrý je ten, kdo dá na do­mlu­vy.
6 Dům sprave­dlivého je velkou pokladnicí, zisky da­re­báka ne­sou jen trápení.
7 Rty moud­rých vědění rozsévají, srdce tup­ců však niko­li.
8 Oběť da­re­báků se Hos­po­di­nu hnusí, zalíbení má v mod­lit­bě po­ctivých.
9 Ces­ta da­re­báka se Hos­po­di­nu hnusí, stoupence sprave­dlnosti mi­lu­je.
10 Tvrdý trest to­mu, kdo opouští stezku; kdo ne­s­ne­se do­mlu­vy, ten umírá.
11 Hos­po­din vi­dí do hro­bu i říše záhu­by – do srd­ce člověka tím spíš!
12 Drzoun ne­mi­lu­je to­ho, kdo jej kárá, a pro­to za moud­rý­mi ne­chodí.
13 Ra­dostné srd­ce do­dává tváři krásu, ztrápené srd­ce du­cha ubíjí.
14 Srd­ce ro­zumného touží po vědění, ústa tup­ců se kr­mí tupo­stí.
15 Každý den chudáka bývá těžký, dobrotivé srd­ce však stále ho­duje.
16 Lepší je málo s úctou k Hos­po­di­nu­než velké pokla­dy s ne­kli­dem.
17 Lepší je talíř ze­leni­ny s lás­kou­než vy­kr­mený býk a s ním nenávist.
18 Vznět­livý člověk vzbu­zuje sváry, trpělivý dove­de spo­ry uklidnit.
19 Ces­ta leno­cha trním zarůstá, stezka po­ctivých je ale dlážděná.
20 Moud­rý syn dělá otci radost, tupec i vlastní matkou po­hrdá.
21 Ne­ro­zumného těší každá hloupost, rozvážný člověk drží přímý směr.
22 Bez po­ra­dy se plá­ny hroutí, při množství rád­ců se však na­plní.
23 Výstižná od­po­věď udělá člověku radost; jak dob­ré je slovo v pravý čas!
24 Ro­zumné vede vzhů­ru ces­ta života, aby unik­li peklu v hlu­binách.
25 Hos­po­din strh­ne dům pyšných, mezníky vdovy ale upevní.
26 Zlé úmys­ly se Hos­po­di­nu hnusí, za čis­tá po­važuje slova las­kavá.
27 Kdo se chce obo­ha­tit, ten vlastní do­mov boří, kdo nenávi­dí úplatky, ten bude žít.
28 Srd­ce sprave­dlivého pro­mýšlí odpovědi, ústa da­re­báků chr­lí hanebnost.
29 Da­re­bákům je Hos­po­din vel­mi vzdálen, modlitbu sprave­dlivých ale vy­s­lyší.
30 Zářivý po­hled roz­ve­se­lí srdce, dobrá novi­na až do morku osvěží.
31 Kdo zdravým do­mluvám ot­vírá uši, ten bude byd­let mezi moud­rý­mi.
32 Kdo odmítá poučení, po­hrdá vlastní duší, kdo na do­mlu­vy dá, ten ro­zum nabe­re.
33 Ško­lou moud­rosti je úcta k Hospodinu; slávu před­chází poko­ra.