Bible21 › Přísloví › 13

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Moud­rý syn při­jímá ot­covo poučení, drzoun však nes­lyší ani na hroz­by.
2 Ovo­cem svých úst se každý hojně najía duši pro­radných na­sytí nási­lí.
3 Kdo hlídá svo­je ús­ta, svou duši opatruje, na po­vídavé rty při­jde záhu­ba.
4 Dych­tí, ale nic nemá duše pecivála, pracovitý člověk však jenom pokvete.
5 Sprave­dlivý ne­s­ne­se pro­lhané řeči, darebák ne­stydatě šíří puch.
6 Sprave­dlnost chrání poctivého, hříšníka ničí ničem­nost.
7 Někdo nemá nic, a chová se bohatě, jiný má spoustu peněz, a dělá chuďa­se.
8 Bo­háč za sebe může dát výkupné, chudák výhrůžky sotva za­s­lech­ne.
9 Svět­lo sprave­dlivých svítí vesele, svíce da­re­báků uhas­ne.
10 Pý­cha vede jen ke sporům, moudří však dají na ra­du.
11 Rych­le nabyté jmění se rych­le rozuteče, kdo shro­mažďuje po hrstkách, zbo­hatne.
12 Dlouhé čekání unavuje srdce, naplněná touha je stro­mem živo­ta.
13 Kdo po­hrdá Slovem, sám sobě škodí, kdo přikázání ctí, bude odměněn.
14 Rady moud­rého jsou pra­men života, z osidel smrti po­mo­hou uniknout.
15 Zdravý ro­zum si získá přízeň, cesta pro­radných vede k záhu­bě.
16 Roz­vážně chová se každý, kdo má rozum, hňup ale roz­trušuje samé ne­smys­ly.
17 Ničemný vy­s­lanec upadne do neštěstí, spolehlivý po­sel je jako lék.
18 Bída a han­ba to­mu, kdo odmítá poučení, kdo však na do­mlu­vy dá, bude vážený.
19 Splněná touha je v duši sladká; tupcům je odporné va­rovat se zla.
20 Kdo chodí s moud­rý­mi, bude moudrý, kdo ka­marádí s tup­ci, ztros­ko­tá.
21 Hříšníky stíhá neštěstí, spravedlivým je štěstí odměnou.
22 Dob­rý člověk za­ne­chá dě­dictví vnukům, hříšníkovo jmění čeká na po­ctivé.
23 Po­líčko chudých může vy­dat hojnost potravy, bezpráví je ale může o všech­no připravit.
24 Kdo šetří met­lu, nenávi­dí své dítě, zavčas je trestá, kdo je mi­lu­je.
25 Sprave­dlivý se nají do sytosti, břicho ničemů zůstane o hla­du.