Bible21 › Leviticus › 5

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

1 Člověk se pro­hřeší v těch­to přípa­dech: Když něco vi­děl nebo se to do­zvěděl, a ačko­li slyšel přísežnou výzvu ke svě­de­ctví, ne­o­zná­mil to. Ta­kový po­ne­se vi­nu. 2 Také když se někdo do­tkne něče­ho nečis­tého, jako je zdech­li­na nečis­té zvěře, nečis­tého do­bytka nebo nečis­té drobné havě­ti, neúmy­s­lně se znečistil, a tak se pro­vi­nil. 3 Také když se do­tkne lid­ské nečisto­ty – jakéko­li nečisto­ty po­sk­vrňující člověka – a teprve pak si to uvědo­mí, pro­vi­nil se. 4 Také když ne­roz­vážně pro­ne­se přísahu, zlou či dobrou – ať už ne­roz­vážně přísahal o čemko­li, aniž si toho byl vědom – a teprve pak si to uvědo­mí, pro­vi­nil se. 5 Když se tedy jednou z těch­to věcí pro­viní, ať vy­zná, v čem se pro­hřešil. 6 Jako odškodnění za hřích, je­hož se do­pustil, ať Hos­po­di­nu při­ne­se sa­mici z bravu, ovci nebo ko­zu, jako oběť za hřích. Kněz pak za něj kvů­li jeho hří­chu vy­koná obřad smíření. 7 Nemůže-li si dovo­lit jeh­ně, při­ne­se Hos­po­di­nu jako odškodnění za svůj pro­hřešek dvě hrd­ličky nebo dvě ho­lou­ba­ta, jedno k obě­ti za hřích a druhé k zápalné obě­ti. 8 Při­ne­se je ke knězi a ten bude obětovat nejprve to, které je určeno k obě­ti za hřích. Neh­tem mu ze­spo­du po­odštípne hlavu, ale ne­od­trh­ne ji. 9 Tro­chou krve obě­ti za hřích stříkne na stěnu ol­táře a zby­tek krve bude vy­máčknut k patě ol­táře; je to oběť za hřích. 10 Z druhého pak připraví zápalnou oběť pod­le pravi­del. Tak za něj kněz vy­koná obřad smíření kvů­li hří­chu, je­hož se do­pustil, a bude mu odpuštěno. 11 Jsou-li však i dvě hrd­ličky nebo dvě ho­lou­ba­ta nad jeho možnosti, při­ne­se ten, kdo se pro­hřešil, jako svou oběť za hřích deseti­nu efy jemné mou­ky. Ne­po­li­je ji ole­jem a ne­po­loží na ni ka­di­dlo, ne­boť je to oběť za hřích. 12 Při­ne­se ji ke knězi a ten z ní vez­me hrst jako pamá­teční díl a ne­chá ji dý­mat na ol­táři jako oh­nivou oběť Hos­po­di­nu; to bude oběť za hřích. 13 Tak za něj kněz vy­koná obřad smíření kvů­li hří­chu, je­hož se v kterémko­li z těch­to případů do­pustil, a bude mu odpuštěno. Zby­tek mou­ky pak připadne knězi tak jako při moučné oběti.“ Oběti odškodnění14 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 15 „Zkla­me-li někdo a neúmy­s­lně za­ne­d­bá, co je svaté Hos­po­di­nu, pak ať přive­de Hos­po­di­nu jako oběť odškodnění be­ra­na bez vady o patřičné ceně v še­ke­lech stříb­ra (měřeno pod­le še­ke­lu sva­tyně). To je oběť odškodnění. 16 To, co ze svatých věcí za­ne­dbal, na­hradí, při­dá k tomu ještě pě­ti­nu ceny a dá to knězi. Kněz pak za něj obětováním be­ra­na odškodnění vy­koná obřad smíření a bude mu odpuštěno. 17 Pro­hřeší-li se někdo tím, že ne­vědo­mě pře­kročí něk­teré Hos­po­di­novo přikázání a udělá něco, co se ne­smí, pro­vi­nil se a po­ne­se vi­nu. 18 Přive­de tedy ke knězi be­ra­na bez vady o patřičné ceně jako oběť odškodnění. Kněz za něj vy­koná obřad smíření kvů­li neúmy­s­lné­mu hří­chu, je­hož se do­pustil, aniž to věděl, a bude mu odpuštěno. 19 Je to oběť odškodnění, ne­boť se vskutku pro­vi­nil pro­ti Hospodinu.“ 20 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 21 „Člověk se pro­hřeší a zkla­me Hos­po­di­na v těch­to přípa­dech: Když svého bližního pod­ve­de ohledně věci svěřené do ús­chovy či do zástavy nebo když bude svého bližního okrádat či vy­dírat 22 ane­bo když na­jde ztracenou věc a křivopřísežně ji za­pře. Če­hoko­li ta­kového se člověk do­pustí, zhřeší. 23 Pro­tože se tedy pro­hřešil a pro­vi­nil, mu­sí vše vrá­tit – ať už to ukra­dl nebo si to vy­nu­til vy­díráním nebo mu to bylo svěřeno do ús­chovy nebo to byla ztracená věc, kte­rou našel, 24 ane­bo coko­li, o čem křivě přísahal. Na­hradí to v plné výši a při­dá k tomu ještě pě­ti­nu ce­ny. V den své obě­ti odškodnění to ode­vzdá právoplatné­mu ma­ji­te­li. 25 Jako odškodnění přive­de Hos­po­di­nu be­ra­na bez vady o patřičné ceně; přive­de jej ke knězi jako oběť odškodnění. 26 Kněz za něj před Hos­po­di­nem vy­koná obřad smíření a bude mu odpuštěno, če­hoko­li se do­pustil a čím se provinil.“