Bible21 › Leviticus › 21

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Svatost kněžství1 Hos­po­din ře­kl Mo­jžíšovi: „Mluv ke kněžím, Áro­novým synům: Nikdo z kněží se ne­smí po­sk­vrnit kvů­li mrt­vé­mu ve svém li­du, 2 je­dině kvů­li své­mu nej­bližší­mu příbuzné­mu. Smí se po­sk­vrnit jen kvů­li mat­ce, ot­ci, synu, dceři a brat­ru, 3 také kvů­li své vlastní se­stře, panně, která nemě­la muže. 4 Ne­smí se však po­sk­vrnit kvů­li příbuzným své manželky; tím by se zne­svě­til. 5 Kněží si ne­smí vy­ho­lovat ly­si­nu na hlavě, ne­smí si za­stři­hávat vou­sy na bradě ani si dělat jizvy na těle. 6 Ať jsou svatí své­mu Bohu a ne­zne­svěcují jméno svého Bo­ha. Přinášejí Hos­po­di­novy oh­nivé obě­ti, pokrm svého Bo­ha; pro­to ať jsou svatí. 7 Ne­smí se oženit s ne­věstkou ani se zne­u­ctěnou nebo za­pu­zenou ženou, ne­boť kněz je svatý své­mu Bo­hu. 8 Měj ho tedy za svatého, ne­boť přináší pokrm tvého Bo­ha. Bude pro tebe svatý, ne­boť já Hos­po­din, váš Po­svě­ti­tel, jsem svatý. 9 Když se dce­ra něk­terého kněze zne­světí smil­stvem, zne­světí tak svého ot­ce; ať je upále­na. 10 Kněz, který je mezi svý­mi bra­t­ry nej­vyšší, ten, na je­hož hlavu byl vy­lit olej po­mazání a který byl po­věřen no­sit svatá rou­cha, si na zna­mení smutku ne­smí roz­pustit vla­sy ani roz­trh­nout své rou­cho. 11 Ne­při­jde k žádné­mu mrt­vé­mu, ne­smí se po­sk­vrnit ani kvů­li otci nebo mat­ce. 12 Ne­smí vy­jít ze sva­tyně, a zne­svě­tit tak sva­ty­ni svého Boha – vž­dyť je na něm znak za­svěcení, olej po­mazání jeho Bo­ha! Já jsem Hos­po­din. 13 Ožení se jen s pannou. 14 Ne­smí se oženit s žádnou ovdovělou, za­pu­zenou či zne­u­ctěnou ženou nebo s ne­věstkou. Ožení se jen s pannou ze svého li­du, 15 aby ne­zne­svě­til své símě ve svém li­du. Vž­dyť já jsem Hos­po­din, jeho Posvětitel!“ 16 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 17 „Mluv k Áro­novi: Žádný tvůj po­to­mek v bu­dou­cích poko­leních, který by měl těles­nou va­du, ne­smí přistou­pit, aby při­ne­sl pokrm svého Bo­ha. 18 Ne­přistoupí nikdo s těles­nou va­dou: nikdo slepý či chro­mý, zo­hyz­děný či znet­vořený, 19 se zmrzačenou no­hou či ru­kou, 20 hrbatý či za­krnělý, s oční va­dou, se svrabem či liše­jem, ani kleštěnec. 21 Nikdo ze se­mene kněze Áro­na, kdo by měl těles­nou va­du, se ne­při­blíží, aby při­ne­sl oh­nivé obě­ti Hos­po­di­nu. Má va­du, a tak se ne­při­blíží, aby při­ne­sl pokrm svého Bo­ha. 22 Smí ovšem jíst z pokr­mu svého Bo­ha, a to ze sva­tosvatých i svatých darů. 23 Kvů­li své vadě však ne­smí vcházet za opo­nu ani se při­blížit k ol­táři – ji­nak by zne­svě­til mou sva­ty­ni. Vž­dyť já jsem Hos­po­din, je­jich Posvětitel.“ 24 Tak Mo­jžíš pro­mlu­vil k Áro­novi, k jeho synům a ke všem synům Iz­rae­le.