Bible21 › Leviticus › 6

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Zákon o zápalné oběti1 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 2 „­Dej Áro­novi a jeho synům násle­dující po­ky­ny. Toto je zákon o zápalné obě­ti: Zápalná oběť ať zůstane ce­lou noc až do rá­na v ohniš­ti na ol­táři, kde bude planout oheň. 3 Kněz ať si ob­lékne plátěné rou­cho a pod něj plátěné spodky. Vy­be­re po­pel ze zápalné obě­ti strá­vené ohněm na ol­táři a vy­sype jej po­blíž ol­táře. 4 Po­tom se pře­vlékne a vy­ne­se po­pel na čis­té místo ven za tá­bor. 5 Ať na ol­táři plane oheň, ať nikdy ne­zhas­ne! Na něm kněz každé ráno za­pálí dříví, na něm na­rovná zápalnou oběť a na něm ne­chá dý­mat tuk pokojných obětí. 6 Ať na ol­táři stále plane oheň, ať nikdy nezhasne!“ Zákon o moučné oběti7 „To­to je zákon o moučné obě­ti: Áro­novi synové ji při­ne­sou před Hos­po­di­na k přední straně ol­táře. 8 Kněz z té obě­ti vez­me hrst jemné mou­ky s ole­jem i všech­no ka­di­dlo, které je na moučné obě­ti, a ne­chá ten­to pamá­teční díl dý­mat na ol­táři jako příjemnou vůni Hos­po­di­nu. 9 Áron a jeho synové bu­dou jíst, co z ní zůstane. Bu­dou to jíst ne­kvašené, a sice na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání. 10 Ne­bu­dou to péci s kva­sem, ne­boť jsem jim to dal jako podíl ze svých oh­nivých obětí. Je to sva­tosvaté, tak jako oběť za hřích a oběť odškodnění. 11 Každý Áronův mužský po­to­mek smí jíst z oh­nivých obětí Hos­po­di­nu. To je věčné us­tano­vení pro všech­na vaše poko­lení. Coko­li se jich do­tkne, bude svaté.“ 12 Hos­po­din dále pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 13 „Áron i jeho synové bu­dou v den svého po­mazání přinášet Hos­po­di­nu ten­to obětní dar: deseti­nu efy jemné mou­ky jako stálou moučnou oběť, po­lovi­nu ráno a po­lovi­nu večer. 14 Bude se smažit na plotně. Na­sáklou ole­jem a roz­dro­benou na kous­ky ji pak při­ne­seš, abys ji obětoval jako příjemnou vůni Hos­po­di­nu. 15 Áronův syn, který při­jme kněžské po­mazání po něm, udělá to­též. Věčným us­tano­vením náleží Hos­po­di­nu; ne­chť se ce­lá ob­rátí v dým. 16 Každá moučná oběť přinášená knězem ať ce­lá shoří; ne­bu­de se jíst.“ Zákon o oběti za hřích17 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 18 „Pro­mluv k Áro­novi a jeho synům. Toto je zákon o obě­ti za hřích: Na místě, kde se za­bíjí zápalná oběť, se bude před Hos­po­di­nem za­bíjet i oběť za hřích. Bude sva­tosvatá. 19 Kněz, který ji obě­tuje, ji bude jíst; ať je sně­de­na na svatém místě, na nádvoří Stanu setkávání. 20 Coko­li se do­tkne jejího ma­sa, bude svaté. Kdy­by tro­chu její krve stříklo na rou­cho, vy­per po­třísněnou látku na svatém místě. 21 Hliněná nádo­ba, v níž se vaři­lo její ma­so, ať je roz­bi­ta. Pokud se vaři­lo v mosazné nádobě, ať je vy­drh­nu­ta a vy­plách­nu­ta vodou. 22 Každý mužského po­hlaví v kněžských ro­dinách ji smí jíst; bude sva­tosvatá. 23 Ne­smí se však jíst žádná oběť za hřích, jejíž krev se vnáší do Stanu setkávání k vy­konání obřa­du smíření ve sva­ty­ni. Ta mu­sí být spálena.“