Bible21 › Leviticus › 13

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Čistota pokožky1 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi a Áro­novi: 2 „Když někdo bude mít na kůži otok, vy­rážku nebo světlou skvrnu jevící se jako rá­na malo­mo­cen­ství, ať je přive­den ke knězi Áro­novi nebo k jedno­mu z jeho synů, kněží. 3 Kněz pak ránu na kůži pro­hlédne: Pokud ochlu­pení na ráně zbě­le­lo a rá­na je na­po­hled hlu­bší než okolní kůže, je to rá­na malo­mo­cen­ství. Po pro­hlíd­ce jej kněz pro­hlásí za nečis­tého. 4 Je-li to však jen bílá skvr­na, jež na­po­hled není hlu­bší než okolní kůže a jejíž ochlu­pení ne­z­bě­le­lo, kněz po­stiženého od­loučí na sedm dní. 5 Sedmého dne jej pro­hlédne: Shledá-li, že se rá­na za­stavi­la a nešíří se po kůži, od­loučí ho na dalších sedm dní. 6 Sedmého dne jej kněz pro­hlédne znovu: Je-li rá­na matná a nešíří se po kůži, pro­hlásí jej za čis­tého – je to jen vy­rážka. Vy­pere svůj oděv a bude čis­tý. 7 Rozšíří-li se vy­rážka po­té, co se ukázal knězi a byl pro­hlášen za čis­tého, mu­sí se knězi ukázat znovu. 8 Kněz ho pro­hlédne: Šíří-li se vy­rážka po kůži, kněz jej pro­hlásí za nečis­tého – je to malo­mo­cen­ství. 9 Když se na člověku ob­jeví rá­na malo­mo­cen­ství, ať je přive­den ke knězi. 10 Kněz ho pro­hlédne: Je-li na kůži bílý otok, od něhož zbě­le­lo ochlu­pení, a na otoku je jizva živého ma­sa, 11 je to pokroči­lé malo­mo­cen­ství kůže – kněz jej pro­hlásí za nečis­tého. Ne­od­loučí ho, ne­boť je zjevně nečis­tý. 12 Jest­liže však malo­mo­cen­ství na kůži pro­pukne tak, že pokryje ce­lou kůži po­stiženého od hlavy až k patě, kamko­li padne knězův zrak, 13 kněz ho pro­hlédne: Pokrylo-li malo­mo­cen­ství ce­lé jeho tělo, pro­hlásí po­stiženého za čis­tého – jest­liže všech­no zbě­le­lo, je čis­tý. 14 Kdyko­li by se však na něm ukázalo živé ma­so, bude nečis­tý. 15 Jakmi­le kněz spatří živé ma­so, pro­hlásí jej za nečis­tého. Živé maso je nečis­té – je to malo­mo­cen­ství. 16 Jakmi­le živé maso zmizí a místo zbělá, při­jde po­stižený ke knězi. 17 Kněz ho pro­hlédne: Pokud po­stižené místo zbě­le­lo, pro­hlásí jej za čis­tého – je čis­tý. 18 Když bude na kůži vřed, který se zho­jil, 19 a na místě toho vře­du vznikne bílý otok nebo bělavě na­rudlá skvr­na, mu­sí být ukázán knězi. 20 Kněz místo pro­hlédne: Je-li na­po­hled hlu­bší než okolní kůže a ochlu­pení na něm zbě­le­lo, kněz jej pro­hlásí za nečis­tého – je to rá­na malo­mo­cen­ství, vy­puk­la na vře­du. 21 Jest­liže však kněz místo pro­hlédne a uvi­dí, že ochlu­pení na něm není bílé, že není hlu­bší než okolní kůže a je matné, od­loučí ho kněz na sedm dní. 22 Pokud se po kůži rozšíří, pro­hlásí jej kněz za nečis­tého – je to rá­na malo­mo­cen­ství. 23 Pokud skvr­na zůstane na místě a ne­rozšíří se, je to jizva po vře­du – kněz jej pro­hlásí za čis­tého. 24 Když bude na kůži spáleni­na od ohně a na jizvě po ní vznikne bělavě na­rudlá nebo bílá skvr­na, 25 kněz ji pro­hlédne: Pokud ochlu­pení na skvrně zbě­le­lo a je na­po­hled hlu­bší než okolní kůže, je to malo­mo­cen­ství, vy­puklo na spálenině. Kněz jej pro­hlásí za nečis­tého – je to rá­na malo­mo­cen­ství. 26 Jest­liže však kněz skvrnu pro­hlédne a uvi­dí, že její ochlu­pení není bílé, není hlu­bší než okolní kůže a je matné, od­loučí ho kněz na sedm dní. 27 Sedmého dne jej kněz pro­hlédne: Pokud se skvr­na po kůži rozšíří, pro­hlásí jej kněz za nečis­tého – je to rá­na malo­mo­cen­ství. 28 Pokud ale skvr­na zůstane na místě, ne­rozšíří se po kůži a bude matná, je to otok po spálenině – kněz jej pro­hlásí za čis­tého, ne­boť je to jizva po spálenině. 29 Když bude nějaký muž nebo že­na po­stižen na hlavě nebo na bradě, 30 kněz ránu pro­hlédne: Bude-li na­po­hled hlu­bší než okolní kůže a bude-li její ochlu­pení nažloutlé a tenké, pro­hlásí jej kněz za nečis­tého – je to prašivi­na, druh malo­mo­cen­ství na hlavě nebo na bradě. 31 Když ale kněz ránu prašivi­ny pro­hlédne a ta ne­bu­de na­po­hled hlu­bší než okolní kůže a ne­bu­de na ní žádné černé ochlu­pení, od­loučí kněz po­stiženého prašivi­nou na sedm dní. 32 Sedmého dne kněz ránu pro­hlédne znovu: Pokud se prašivi­na nešíří, její ochlu­pení není za­žloutlé a není na­po­hled hlu­bší než okolní kůže, 33 pak ať se po­stižený oho­lí; ať však ne­ho­lí místo za­sažené prašivi­nou. Kněz po­tom člověka s prašivi­nou od­loučí na dalších sedm dní. 34 Sedmého dne kněz prašivi­nu pro­hlédne znovu: Pokud se prašivi­na po kůži nešíří a není na­po­hled hlu­bší než okolní kůže, pro­hlásí jej kněz za čis­tého. Vy­pere svůj oděv a bude čis­tý. 35 Rozšíří-li se prašivi­na po­té, co byl pro­hlášen za čis­tého, 36 mu­sí ho pro­hlédnout kněz: Šíří-li se prašivi­na po kůži, ať kněz již ne­hledá za­žloutlé ochlu­pení – po­stižený je nečis­tý. 37 Shledá-li však, že se prašivi­na za­stavi­la a že na ní vy­rost­lo černé ochlu­pení, prašivi­na se zho­ji­la – je čis­tý a kněz jej pro­hlásí za čis­tého. 38 Když bude mít muž nebo že­na na kůži bílé skvr­ny, 39 kněz je pro­hlédne: Jsou-li skvr­ny na kůži matně bělavé, je to lišej, který vy­pu­kl na kůži – je čis­tý. 40 Když něko­mu vy­pa­dají vla­sy na te­meni, takže má pleš, je čis­tý. 41 Vy­pa­dají-li mu vla­sy na skráních, takže má ho­lé če­lo, je čis­tý. 42 Když ale na ho­lém če­le nebo na pleši vznikne bělavě na­rudlá rá­na, je to malo­mo­cen­ství bující na ho­lém če­le nebo na pleši. 43 Kněz ho pro­hlédne: Je-li na jeho ho­lém če­le nebo na pleši rá­na s bělavě na­rudlým otokem, podobná kožní­mu malo­mo­cen­ství, 44 je ten člověk malo­mo­cný. Je nečis­tý – kněz jej mu­sí pro­hlá­sit za nečis­tého, ne­boť je po­stižen na hlavě. 45 Člověk po­stižený malo­mo­cen­stvím bude mít roz­tržený oděv, roz­puštěné vla­sy a s rouškou na ús­tech bude vo­lat: ‚Nečis­tý! Nečistý!‘ 46 Po ce­lou dobu svého po­stižení zůstane nečis­tý. Jako nečis­tý mu­sí byd­let o sa­mo­tě, ve zvláštním příbytku venku za táborem.“ Čistota oděvu47 „Když rá­na malo­mo­cen­ství na­padne vlněný nebo lněný oděv, 48 vlněnou nebo lněnou tkani­nu, kůži nebo coko­liv koženého 49 a ta rá­na bude na­ze­lenalá nebo na­rudlá, je to rá­na malo­mo­cen­ství na oděvu, na kůži, na tkanině či na koženém předmě­tu – mu­sí být ukázá­na knězi. 50 Když kněz ránu pro­hlédne, ne­chá na­pa­denou věc od­loučit na sedm dní. 51 Sedmého dne pak ránu pro­hlédne znovu. Jest­liže se po oděvu, tkanině nebo koženém předmě­tu šíří, je to rá­na zhoubného malo­mo­cen­ství – je to nečis­té. 52 Ať je tedy oděv, vlněná či lněná tkani­na i jakýko­li kožený předmět na­pa­dený tou ranou spálen, ne­boť jde o zhoubné malo­mo­cen­ství – mu­sí to být spáleno. 53 Pokud kněz ránu pro­hlédne a uvi­dí, že se po oděvu, tkanině nebo jakémko­li koženém předmě­tu nešíří, 54 přikáže, aby na­pa­denou věc vy­pra­li, a od­loučí ji na dalších sedm dní. 55 Po vy­prání kněz ránu pro­hlédne: Shledá-li, že rá­na ne­z­měni­la barvu (i když se ne­rozšíři­la), je to nečis­té – spálíš to, ať už je hni­lo­ba na líci či na ru­bu. 56 Pokud však kněz ránu pro­hlédne a uvi­dí, že je po vy­prání matná, pak ji od oděvu, kůže či tkani­ny od­trh­ne. 57 Ukáže-li se rá­na na oděvu, tkanině či koženém předmě­tu znovu, je to bující malo­mo­cen­ství – na­pa­denou věc spálíš. 58 Oděv, tkani­na či kožený předmět, z něhož rá­na po vy­prání zmizí, bude vy­prán znovu a bude čistý.“ 59 Toto je zákon o ráně malo­mo­cen­ství na vlněném či lněném oděvu, na tkanině i jakémko­li koženém předmě­tu. Pod­le něj to bude pro­hlášeno za čis­té, nebo nečis­té.