Bible21 › Leviticus › 16

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Den smíření1 Hos­po­din k Mo­jžíšovi pro­mlu­vil po smrti dvou Áro­nových synů, kteří zemře­li, když přistou­pi­li před Hos­po­di­na. 2 Hos­po­din Mo­jžíšovi ře­kl: „Řekni své­mu brat­ru Áro­novi, ať ne­při­chází kdyko­li do nej­světější sva­tyně (to­tiž za opo­nu, před sli­tovnici ležící na Tru­hle), aby ne­zemřel, ne­boť se budu ukazovat v ob­la­ku nad sli­tovnicí. 3 Tak­to smí Áron vcházet do sva­tyně: s mladým býčkem k obě­ti za hřích a s be­ranem k zápalné obě­ti. 4 Ob­lékne si sva­tou plátěnou suknici a pod ni plátěné spodky, přepáše se plátěnou šerpou a hlavu si ovi­ne plátěným turbanem. Jsou to svatá rou­cha; než je ob­lékne, omyje si tělo vodou. 5 Od iz­rael­ské obce Áron při­jme dva koz­ly k obě­ti za hřích a jedno­ho be­ra­na k zápalné obě­ti. 6 Přive­de také svého býka k obě­ti za hřích, aby jím vy­ko­nal obřad smíření za sebe a za svůj dům. 7 Po­tom Áron vez­me oba koz­ly a po­staví je před Hos­po­di­na ke vcho­du do Stanu setkávání. 8 Na ty dva koz­ly vloží lo­sy: je­den los ‚pro Hos­po­di­na‘ a druhý ‚pro Aza­ze­la‘. 9 Koz­la, na něhož vy­šel los ‚pro Hos­po­di­na‘ , Áron přive­de a obě­tuje ho jako oběť za hřích. 10 Koz­la, na něhož vy­šel los ‚pro Aza­ze­la‘ , však po­staví živého před Hos­po­di­na, aby jím vy­ko­nal obřad smíření a aby jej za­hnal k Aza­ze­lovi na poušť. 11 Áron tedy přive­de svého býka k obě­ti za hřích, aby vy­ko­nal obřad smíření za sebe a za svůj dům, za­bi­je ho jako oběť za hřích. 12 Nabe­re plnou ka­di­delnici žhavého uhlí, jež bylo na ol­táři před Hos­po­di­nem, do obou hrstí nabe­re jemně drcené ka­di­dlo z vonných lá­tek a vne­se to dovni­tř za opo­nu. 13 Před Hos­po­di­nem po­loží ka­di­dlo na oheň, a sli­tovnici ležící na Tru­hle svě­de­ctví za­kryje ob­lak z ka­di­dla, aby ne­zemřel. 14 Vez­me také tro­chu krve z toho býka a stříkne prs­tem na východní stranu sli­tovnice; rovněž před sli­tovnici sedmkrát stříkne prs­tem tro­chu krve. 15 Po­tom za­bi­je koz­la obě­ti za hřích lidu a jeho krev vne­se dovni­tř za opo­nu. Naloží s jeho krví tak, jako naložil s krví býka: stříkne ji na sli­tovnici a před sli­tovnici. 16 Tak očis­tí nej­světější sva­ty­ni od nečistot synů Iz­rae­le, od je­jich pro­vinění a všech hříchů. To­též učiní se Stanem setkávání, který s nimi zůstává upro­střed je­jich nečistot. 17 Když ve­jde do nej­světější sva­tyně, aby ji očistil, ať není ve Stanu setkávání žádný člověk, až dokud ne­vy­jde. Tam vy­koná obřad smíření za sebe a za svůj dům i za ce­lé iz­rael­ské shro­máždění. 18 Po­tom vy­jde k ol­táři, který je před Hos­po­di­nem, a očis­tí jej: vez­me tro­chu krve z ono­ho býka a koz­la, po­tře rohy ol­táře ze všech stran 19 a tro­chu krve na něj sedmkrát stříkne prs­tem. Tak jej očis­tí a po­světí od nečistot synů Iz­rae­le. 20 Když tedy dokončí očišťování nej­světější sva­tyně, Stanu setkávání a ol­táře, přive­de toho živého koz­la. 21 Áron vloží obě ruce na hlavu živého koz­la a bude nad ním vy­znávat všech­ny viny synů Iz­rae­le, všech­na je­jich pro­vinění a hří­chy; tak je vloží na koz­lovu hlavu. Po­tom ho ne­chá člověkem k tomu připra­veným vy­hnat na poušť 22 a ko­zel na sobě odne­se všech­ny je­jich viny do od­lehlé země. Na pouš­ti pak koz­la pro­pustí. 23 Teh­dy Áron ve­jde do Stanu setkávání, svlékne si plátěná rou­cha, jež si vzal, když měl vejít do nej­světější sva­tyně, a ne­chá je tam. 24 Když si na svatém místě omyje tělo vodou, ob­lékne si svá původní rou­cha a vy­jde, aby vy­ko­nal svou zápalnou oběť i zápalnou oběť za lid, a tak aby vy­ko­nal obřad smíření za sebe i za lid. 25 Tuk obě­ti za hřích pak ne­chá dý­mat na ol­táři. 26 Ten, kdo za­hnal koz­la k Aza­ze­lovi, si vy­pere oděv a omyje si tělo vodou; teprve pak smí vejít do tá­bo­ra. 27 Býka obě­ti za hřích a koz­la obě­ti za hřích, je­jichž krev byla vne­se­na do nej­světější sva­tyně k vy­konání obřa­du smíření, ne­chá vy­nést ven za tá­bor. Je­jich kůže, maso a výkaly tam bu­dou spále­ny na ohni. 28 Také ten, kdo je spá­lil, si vy­pere oděv a omyje si tělo vodou; teprve pak smí vejít do tá­bo­ra. 29 Stane se vám to věčným us­tano­vením: Desátého dne sedmého měsíce se bu­dete pokorně postit. Ne­bu­dete dělat žádnou práci – do­mácí ani přis­těhovalec, který ži­je u vás. 30 V ten­to den za vás bude vy­konáno smíření a bu­dete očištěni; před Hos­po­di­nem bu­dete čis­tí ode všech svých hříchů. 31 Bude to pro vás so­bo­ta všech so­bot, kdy se bu­dete pokorně postit – to je věčné us­tano­vení. 32 Smíření vy­koná kněz, který bude po­mazán a po­věřen ke kněžské službě místo svého otce: oblékne si svatá plátěná rou­cha, 33 očis­tí nej­světější sva­ty­ni i Stan setkávání, očistí ol­tář i kněží, očistí také vše­chen shro­mážděný lid. 34 Toto se vám stane věčným us­tano­vením. Jednou za rok bu­dou synové Iz­rae­le očišťováni ode všech svých hříchů.“ A stalo se, jak Hos­po­din přikázal Mo­jžíšovi.