Bible21 › Leviticus › 24

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Olej a chléb pro svatyni1 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 2 „Přikaž synům Iz­rae­le, ať k to­bě nanosí čis­tý vy­tlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále za­palovat svícen. 3 Ve Stanu setkávání, před opo­nou za­stírající Svě­de­ctví, ať o něj Áron stále pečuje před Hos­po­di­nem, aby hořel od veče­ra až do rá­na. To je věčné us­tano­vení pro všech­na vaše poko­lení. 4 Ať před Hos­po­di­nem stále pečuje o kaha­ny na svícnu z čis­tého zla­ta. 5 Vez­mi také jemnou mou­ku a upeč z ní dvanáct bo­chánků, každý ze dvou desetin efy. 6 Po­tom je na sto­le z čis­tého zla­ta na­rovnej před Hos­po­di­nem do dvou sloup­ců, po šesti v každém sloup­ci. 7 Na každý slou­pec po­lož čis­té ka­di­dlo, aby bylo na chle­bu jako pamá­teční díl, jako oh­nivá oběť Hos­po­di­nu. 8 Vž­dy v so­botní den ať jsou na­rovná­ny před Hos­po­di­nem; věčnou smlou­vou mu náleží od synů Iz­rae­le. 9 Chléb pak připadne Áro­novi a jeho synům a bu­dou ho jíst na svatém místě. Je to jeho sva­tosvatý podíl mezi oh­nivý­mi oběť­mi Hos­po­di­nu. Je to věčné ustanovení.“ Případ rouhání10 Syn jis­té iz­rael­ské že­ny a jedno­ho Egypťa­na jednou vy­šel mezi syny Iz­rae­le a po­pral se v tá­boře s jedním Iz­rael­cem. 11 Onen syn iz­rael­ské že­ny se při­tom rouhal Boží­mu jménu a klel, a tak ho přive­dli k Mo­jžíši. (Je­ho matka se jmenova­la Še­lo­mít, dce­ra Dib­rího z poko­lení Dan.) 12 Ne­cha­li jej hlídat, dokud se ne­vy­jasní, co jim Hos­po­din přikáže. 13 Hos­po­din pak pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 14 „Vyveď rouhače ven z tá­bo­ra. Všich­ni, kdo to slyše­li, ať vloží ruce na jeho hlavu a ce­lá obec ať ho uka­menuje. 15 Po­tom pro­mluv k synům Iz­rae­le: Kdoko­li by zlořečil své­mu Bo­hu, po­ne­se svůj hřích. 16 Kdo by se rouhal jménu Hos­po­di­na, mu­sí zemřít! Ce­lá obec jej bez mi­losti uka­menuje. Bude-li se rouhat Boží­mu jménu, zemře, ať je to host ane­bo do­mácí. 17 Když někdo smr­telně udeří kteréhoko­li člověka, mu­sí zemřít. 18 Kdo ubi­je do­bytče, na­hradí je kus za kus. 19 Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: 20 zlo­meni­nu za zlo­meni­nu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způso­bil, ta­kové mu bude způso­beno. 21 Kdo ubi­je do­bytče, na­hradí je, ale kdo ubi­je člověka, zemře. 22 Pro hos­ta i do­mácího bu­dete mít stejný zákon. Já jsem Hos­po­din, váš Bůh!“ 23 Když Mo­jžíš tak­to pro­mlu­vil k synům Iz­rae­le, vy­ve­dli ono­ho rouhače ven z tá­bo­ra a uka­menova­li ho. Synové Iz­rae­le uči­ni­li, jak Mo­jžíšovi přikázal Hos­po­din.