Bible21 › Leviticus › 25

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Svaté roky1 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi na hoře Si­naj: 2 „Mluv k synům Iz­rae­le: Až při­jdete do země, kte­rou vám dávám, bude země za­chovávat Hos­po­dinův so­botní odpoči­nek. 3 Šest let osívej své po­le, pro­řezávej svou vi­nici a shro­mažďuj její úro­du. 4 Sedmého roku však ať má země so­bo­tu, čas odpočinku, so­bo­tu pro Hos­po­di­na: své pole ne­o­sívej a ne­pro­řezávej svou vi­nici. 5 To, co se ti samo uro­di­lo, nežni a na své netknuté vi­nici ne­pořá­dej vi­no­braní: ať má země rok odpočinku. 6 To, co země v odpočinku urodí, ovšem smí­te jíst – jak ty, tak tvůj ot­rok, tvá děvečka, tvůj ná­deník i tvůj host, kteří jsou s te­bou. 7 Také tvůj do­by­tek a zvěř ve tvé zemi bu­dou jíst její úro­du. 8 Odpočítáš si též sedm so­botních let, sedmkrát sedm let, takže ti doba sed­mi so­botních let vy­jde na čtyřicet devět let. 9 Desátého dne sedmého měsíce pak zatrub na be­raní roh. V Den smíření ať ce­lou vaší zemí zní trou­bení na roh. 10 Pa­desátý rok pak po­svěť­te a vy­hlas­te v zemi svo­bo­du všem jejím obyva­te­lům. To bude vaše léto mi­losti: vrátí­te se každý ke své­mu vlastnictví, každý se vrátí­te ke své ro­dině. 11 Ten­to pa­desátý rok pro vás bude lé­tem mi­losti: ne­bu­dete sít, ani sklízet, co samo vy­rost­lo, a na své netknuté vi­nici ne­bu­dete pořádat vi­no­braní. 12 Pro­tože je to léto mi­losti, bude vám svaté. Bu­dete jíst jen to, co se samo urodí na po­li. 13 V tom­to létě mi­losti se vrátí­te každý ke své­mu vlastnictví. 14 Když bu­deš své­mu bližní­mu pro­dávat po­ze­mek nebo jej bu­deš od svého bližního ku­po­vat, ne­poško­zuj­te je­den druhého. 15 Pod­le poč­tu let od lé­ta mi­losti na­koupíš od svého bližního; pod­le poč­tu let, kdy bu­deš sklízet úro­du, ti jej pro­dá. 16 Čím více zbývá let, tím vy­šší bude ce­na. Čím méně zbývá let, tím bude cena nižší – pro­dává ti pře­ce počet úrod. 17 Ne­poško­zuj­te svého bližního, ale každý se boj svého Boha – vž­dyť já jsem Hos­po­din, váš Bůh! 18 Plň­te má pravi­dla a mé záko­ny za­chovávej­te a plň­te; teh­dy bu­dete v té zemi byd­let v bez­pečí. 19 Země vám bude přinášet své plo­dy, takže bu­dete jíst do sytosti a bu­dete v ní byd­let v bez­pečí. 20 Řeknete snad: ‚Co bu­de­me sedmého roku jíst, když ne­bu­de­me sít ani shro­mažďovat úrodu?‘ 21 Šestého roku na vás sešlu ta­kové požeh­nání, že země vy­dá úro­du na tři roky! 22 Až bu­dete os­mého roku sít, bu­dete ještě moci jíst sta­rou úro­du; ještě devátého roku, než při­jde nová úroda, bu­dete moci jíst tu sta­rou. 23 Země se ne­smí pro­dávat na­trvalo. Země to­tiž patří mně a vy jste u mě hosté a přis­těhoval­ci. 24 U veškeré pů­dy, již bu­dete vlastnit, tedy za­jis­tí­te právo zpětného vy­kou­pení. 25 Zchu­dl-li je­den z tvých bratří tak, že mu­sel pro­dat část svého vlastnictví, ať při­jde jeho nej­bližší příbuzný a vy­koupí pro­daný po­ze­mek svého bra­t­ra. 26 Nemá-li někdo vy­ku­pi­te­le, ale pozdě­ji se vzmůže a získá, co je po­tře­ba k jeho vy­kou­pení, 27 ať spočítá lé­ta od pro­de­je svého po­zemku a zby­tek na­hradí to­mu, komu jej pro­dal. Tak se vrátí ke své­mu vlastnictví. 28 Ne­získá-li však, co je po­tře­ba k jeho navrácení, zůstane pro­daný po­ze­mek v ru­kou kup­ce až do lé­ta mi­losti. V létě mi­losti pak bude vy­dán, a tak se ma­ji­tel vrátí ke své­mu vlastnictví. 29 Pro­dá-li někdo obytný dům v hrazeném městě, bude mít právo k jeho vy­kou­pení, dokud ne­u­plyne rok od jeho pro­de­je. Právo vy­kou­pit jej bude dočasné. 30 Ne­bu­de-li vy­kou­pen, než uběh­ne ce­lý rok, zůstane onen dům v hrazeném městě to­mu, kdo jej kou­pil, i jeho po­tomkům na­trvalo. Ne­bu­de vy­dán ani v létě mi­losti. 31 Domy v osadách, jež nejsou obeh­ná­ny hrad­bou, se však bu­dou počítat za polní pů­du; bude pro ně pla­tit právo vy­kou­pení a v létě mi­losti bu­dou vy­dá­ny zpět. 32 V levi­tských měs­tech ovšem bude právo levi­tů na vy­kou­pení je­jich městských do­mů trvalé. 33 I kdy­by pro­daný dům v je­jich městě nikdo z levi­tů ne­vy­kou­pil, bude v létě mi­losti vy­dán zpět. Domy levi­tů v je­jich měs­tech jsou to­tiž je­jich vlastnictvím upro­střed synů Iz­rae­le. 34 Polnosti při­léhající k je­jich městům se ne­smí pro­dávat vůbec, ne­boť je to je­jich trvalé vlastnictví. 35 Zchudne-li po­blíž tebe je­den z tvých bratří, takže ne­bu­de moci ob­stát, ujmi se jej jako hos­ta a přis­těhoval­ce, aby mohl žít u te­be. 36 Ne­ber od něj úrok ani při­rážku – boj se svého Bo­ha! – aby tvůj bra­tr mohl žít po­blíž te­be. 37 Ne­ch­těj úrok na peníze ani při­rážku na jídlo, jež mu po­s­kytneš. 38 Já jsem Hos­po­din, váš Bůh, který vás vy­ve­dl z Egyp­ta, abych vám dal kanaán­skou zem, abych byl vaším Bo­hem. 39 Zchudne-li po­blíž tebe je­den z tvých bratří, takže ti sám sebe pro­dá, ne­podro­buj ho ot­ro­cké službě. 40 Ať je u tebe jako ná­deník, jako přis­těhovalec; bude u tebe sloužit až do lé­ta mi­losti. 41 Teh­dy od tebe ode­jde – on a s ním i jeho dě­ti – a vrátí se ke své ro­dině, vrátí se k vlastnictví svých ot­ců. 42 (Jsou to pře­ce moji služebníci, které jsem vy­ve­dl z Egyp­ta: ne­bu­dou na pro­dej jako ot­ro­ci!) 43 Ne­bu­deš nad ním krutě panovat – boj se svého Bo­ha! 44 Tvůj ot­rok i tvá děvečka, které bu­deš vlastnit, bu­dou z národů oko­lo vás; od těch si smí­te kou­pit ot­roka i děvečku. 45 Smí­te si je kou­pit také z po­tomků přis­těhoval­ců, kteří u vás po­bývají, i z je­jich soukmenov­ců, kteří jsou u vás a kteří se na­ro­di­li ve vaší zemi – ti bu­dou vaším vlastnictvím. 46 Po sobě je smí­te odkázat svým synům jako dě­dičné vlastnictví. Je smí­te trvale vlastnit jako ot­roky, ale své iz­rael­ské bra­t­ry niko­li. Nad svým bra­t­rem nikdo ne­smí krutě panovat. 47 Když se přis­těhovalec ži­jící u tebe vzmůže a tvůj bra­tr ve­dle něj zchudne, takže sám sebe pro­dá tomu přis­těhoval­ci ane­bo jeho příbuzné­mu, 48 bude jeho právo na vy­kou­pení trvat i po­té, co se pro­dal. Jeho bra­tr, 49 strýc či bra­tranec nebo jiný pokrevní příbuzný z jeho rodu ho vy­koupí ane­bo se vzmůže a vy­koupí se sám. 50 Spo­lu s tím, kdo jej kou­pil, spočítá roky od svého pro­de­je do lé­ta mi­losti. Jeho výkupní cena ať je úměrná mz­dě ná­deníka za daný počet let. 51 Zbývá-li ještě mno­ho let, za­platí jako své výkupné od­po­vídající část z ce­ny, za niž byl kou­pen. 52 Zbývá-li do lé­ta mi­losti jen málo let, spočítá cenu svého výkupného pod­le nich. 53 Bude s ním na­kládáno jako s ná­deníkem nají­maným rok po ro­ce. Do­hlédni, aby nad ním nikdo krutě ne­panoval. 54 Ne­bu­de-li však v těch­to letech vy­kou­pen, ode­jde v létě mi­losti – on a s ním i jeho dě­ti. 55 Synové Iz­rae­le jsou pře­ce moji služebníci, jsou to mí služebníci, které jsem vy­ve­dl z Egyp­ta! Já jsem Hos­po­din, váš Bůh.“