Bible21 › Leviticus › 26

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Požehnání a prokletí1 „Ne­vy­tvářej­te si žádné bůžky. Ne­vztyčuj­te si modlu ani po­svátný sloup, ne­stav­te ve své zemi ani tva­rovaný ká­men, abys­te se mu klaně­li. Vž­dyť já jsem Hos­po­din, váš Bůh! 2 Za­chovávej­te mé so­bo­ty a mou sva­ty­ni měj­te v úctě. Já jsem Hos­po­din. 3 Jest­liže bu­dete následovat má pravi­dla a za­chovávat má přikázání a plnit je, 4 dám vám vy­datné deště ve správný čas, takže země vy­dá svou úro­du a stro­my v sadu vy­dají své ovo­ce. 5 Vaše mlácení po­trvá až do vi­no­braní a vi­no­braní až do setí. Svůj chléb bu­dete jíst do sytosti a bu­dete ve své zemi byd­let v bez­pečí. 6 Způsobím v zemi pokoj, takže bu­dete spát a nikdo vás ne­vy­děsí; od­straním ze země zlou zvěř a vaší zemí ne­pro­jde meč. 7 Poženete své ne­přá­te­le, takže před vá­mi padnou mečem. 8 Pět z vás jich požene sto a sto z vás jich požene deset tisíc, takže vaši ne­přá­te­lé před vá­mi padnou mečem. 9 Ob­rátím se k vám a způsobím, abys­te se roz­plo­di­li a roz­množi­li; tak po­tvrdím svou smlou­vu s vá­mi. 10 Bu­dete moci jíst sta­rou úro­du ze zásob a tu sta­rou bu­dete mu­set vy­klízet kvů­li nové. 11 Umístím svůj Příby­tek mezi vás a ne­bu­du si vás ošklivit. 12 Budu se mezi vá­mi pro­cházet, budu vaším Bo­hem a vy bu­dete mým li­dem. 13 Já jsem Hos­po­din, váš Bůh, který vás vy­ve­dl z Egyp­ta, abys­te už ne­by­li je­jich ot­roky. Roz­lá­mal jsem vaše jho, abys­te moh­li cho­dit vzpří­meně. 14 Jest­liže mne však ne­bu­dete po­s­lou­chat a ne­bu­dete plnit všech­na tato přikázání, 15 jest­liže za­vrh­nete má pravi­dla a zoškliví­te si mé záko­ny, takže přestanete plnit všech­na má přikázání, pak po­ruší­te mou smlou­vu 16 a já vám učiním to­to: Uve­du na vás hrů­zu, úbytě a zimnici, jež vám pokazí oči a vy­sají dech. Své zrní bu­dete sít na­dar­mo, vaši ne­přá­te­lé je snědí. 17 Ob­rátím svou tvář pro­ti vám, takže padnete před svý­mi ne­přá­te­li a ti, kdo vás nenávi­dí, nad vá­mi bu­dou panovat. Bu­dete utí­kat, i kdy­by vás nikdo ne­ho­nil. 18 Jest­liže mne ani po­tom ne­bu­dete po­s­lou­chat, budu vás za vaše hří­chy tre­stat sedmkrát více: 19 Zlo­mím vaši pyšnou zatvrze­lost; způsobím, že nebe nad vá­mi bude jako že­le­zo a země pod vá­mi jako mosaz. 20 Svou sílu spo­tře­bujete na­dar­mo; země vám ne­vy­dá svou úro­du a stro­moví v zemi ne­vy­dá své ovo­ce. 21 Jest­liže se bu­dete na­dále stavět pro­ti mně a ne­bu­dete ochotni mě po­s­lou­chat, při­dám vám kvů­li vašim hříchům sedmkrát více ran: 22 Pustím na vás divokou zvěř, jež vás připraví o dě­ti, vy­hu­bí váš do­by­tek a sníží váš počet tak, že vaše ces­ty zpustnou. 23 Jest­liže se ani teh­dy nene­chá­te ode mne na­pravit a bu­dete se na­dále stavět pro­ti mně, 24 po­stavím se i já pro­ti vám. Já sám vás budu za vaše hří­chy bít sedmkrát více: 25 Přive­du na vás meč po­msty, aby po­mstil moji smlou­vu. Když se na­hrnete do svých měst, pošlu mezi vás mor, takže bu­dete vy­dáni do ru­kou ne­pří­te­le. 26 Až vás odříz­nu od chle­ba, deset žen bude péci chléb v jedné peci a od­váží vám jej na příděl. Až bu­dete jíst, nena­sytí­te se. 27 Jest­liže mě přesto všech­no ne­bu­dete po­s­lou­chat a bu­dete se na­dále stavět pro­ti mně, 28 po­stavím se i já zuřivě pro­ti vám a budu vás tre­stat za vaše hří­chy sedmkrát více: 29 Bu­dete jíst maso vlastních synů a maso vlastních dcer! 30 Teh­dy zruším vaše obětní výši­ny, vy­mýtím vaše ka­di­dlové ol­táříky, po­ložím vaše mrt­vo­ly k mrt­vo­lám vašich hnu­sných mo­del a budu si vás ošklivit. 31 Vaše měs­ta ob­rátím v su­ti­ny, vaše sva­tyně zpustoším a k vašim příjemným vůním ne­přivoním. 32 Já sám zpustoším zemi tak, že nad ní strnou i vaši ne­přá­te­lé, když se v ní při­jdou usa­dit. 33 Roz­ptýlím vás mezi náro­dy, s ta­seným mečem vás poženu! Vaše země se stane pusti­nou a vaše měs­ta se ob­rátí v su­ti­ny. 34 Po ce­lou dobu svého zpustošení bude země ko­nečně užívat svých so­bot; vy však bu­dete v zemi svých ne­přá­tel. Teh­dy si země odpoči­ne a vy­na­hradí si své so­bo­ty. 35 Po ce­lou dobu svého zpustošení bude země odpočívat, pro­tože během vašich so­bot (když jste v ní ještě byd­le­li) ne­odpočíva­la. 36 Těm, kdo z vás zbu­dou, pak v zemích je­jich ne­přá­tel přive­du do srd­cí ta­kovou ochab­lost, že je za­žene i še­lest po­letujícího lis­tí. Dají se na útěk jako před mečem a padnou, i kdy­by je nikdo ne­ho­nil. 37 Bu­dou klopýtat je­den přes druhého jako před mečem, i kdy­by je nikdo ne­ho­nil. Ne­ob­sto­jí­te před svý­mi ne­přá­te­li, 38 za­hynete mezi náro­dy a země vašich ne­přá­tel vás po­hl­tí. 39 Ti, kdo z vás zbu­dou, pak bu­dou sko­mírat v zemi svých ne­přá­tel. Svou vlastní vi­nou i vi­nou svých ot­ců tam bu­dou sko­mírat. 40 Po­tom však vy­znají svou vinu i vinu svých ot­ců, že mi byli ne­věrní a že se po­stavi­li pro­ti mně, 41 takže jsem se i já po­stavil pro­ti nim a za­ve­dl je do země je­jich ne­přá­tel, dokud se je­jich ne­obřezané srd­ce ne­pokoří a dokud ne­při­jmou svůj trest. 42 Teh­dy si připo­menu svou smlou­vu s Jáko­bem, svou smlou­vu s Izákem i svou smlou­vu s Abraha­mem a připo­menu si je­jich zem. 43 Země za­tím bude opuště­na, a když bez nich zpustne, bude užívat svých so­bot, než si odpy­kají trest za to, že za­vrh­li mé záko­ny a zošklivi­li si má pravi­dla. 44 Přes to všech­no, ačko­li bu­dou v zemi svých ne­přá­tel, je ne­zavrh­nu a ne­zošklivím si je tak, abych s nimi skon­coval a po­rušil svou smlou­vu s ni­mi. Vž­dyť já jsem Hos­po­din, je­jich Bůh! 45 Vzpo­menu si kvů­li nim na smlou­vu s je­jich předky, jež jsem před oči­ma národů vy­ve­dl z Egyp­ta, abych byl je­jich Bo­hem. Já jsem Hospodin.“ 46 Toto jsou pravi­dla, záko­ny a po­ky­ny, jež Hos­po­din skrze Mo­jžíše vy­dal na hoře Si­naj, aby byly mezi ním a syny Iz­rae­le.