Bible21 › Leviticus › 7

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Zákon o oběti odškodnění1 „To­to je zákon o obě­ti odškodnění: Bude sva­tosvatá. 2 Oběť odškodnění bude za­bi­ta na místě, kde se za­bíjí zápalná oběť. Její krví ať se pokropí ol­tář ze všech stran. 3 Po­tom bude obětován vše­chen její tuk: tučný ocas, tuk přikrývající vni­třnosti, 4 obě led­vi­ny s tu­kem, který je na nich i na sla­binách, a ja­terní lalok, který bude odňat spo­lu s led­vi­na­mi. 5 Kněz to pak ne­chá dý­mat na ol­táři jako oh­nivou oběť Hos­po­di­nu; je to oběť odškodnění. 6 Každý mužského po­hlaví v kněžských ro­dinách ji smí jíst. Bude se jíst na svatém místě a bude sva­tosvatá. 7 Pro oběť za hřích a oběť odškodnění platí ten­týž zákon: Připadne knězi, který s ní vy­ko­nal obřad smíření. 8 Knězi, který při­ne­se něčí zápalnou oběť, připadne kůže ze zápalné obě­ti, kte­rou vy­ko­nal. 9 Rovněž každá moučná oběť upečená v pe­ci, připra­vená na pánvi nebo na plotně připadne knězi, který ji vy­ko­nal. 10 Každá moučná oběť za­dělaná ole­jem nebo su­chá pak připadne všem Áro­novým synům rovným dílem.“ Zákon o pokojné oběti11 „To­to je zákon o pokojné obě­ti přinášené Hos­po­di­nu: 12 Přináší-li ji někdo z vděčnosti, ať spo­lu s ní při­ne­se jako oběť díkůvzdání ne­kvašené bo­chánky za­dělané ole­jem, ne­kvašené placky po­mazané ole­jem a smažené bo­chánky z jemné mou­ky za­dělané ole­jem. 13 Se svou pokojnou obětí díkůvzdání ať při­ne­se da­rem kro­mě bo­chánků také kvašený chléb. 14 Z každého z těch­to darů pak po­s­kytne je­den kus jako obětní příspěvek pro Hos­po­di­na. Ten připadne knězi, který kropil ol­tář krví pokojné obě­ti. 15 Maso pokojné obě­ti díkůvzdání se bude jíst v den jejího obětování; ať z něj nic ne­zůstane do rá­na. 16 Přináší-li se tato oběť na základě sli­bu nebo jako dob­rovolný dar, bude se jíst v den jejího obětování. Co z masa obě­ti zbu­de, se však smí jíst i na­zítří. 17 Co zbu­de až do třetího dne, bude spáleno. 18 Kdy­by se maso pokojné obě­ti jedlo i třetího dne, ne­do­jde ten, kdo ji obětoval, za­líbení. Ne­bu­de mu počítá­na, bude ohavností a člověk, který by z ní jedl, po­ne­se vi­nu. 19 Maso se rovněž ne­smí jíst, do­tkne-li se če­hoko­li nečis­tého; mu­sí být spáleno. Ostatní maso smí jíst každý, kdo je čis­tý. 20 Kdy­by však někdo jedl maso Hos­po­di­novy pokojné obě­ti ve stavu vlastní nečisto­ty, bude vy­ob­cován ze svého li­du. 21 Rovněž kdy­by se někdo do­tkl če­hoko­li nečis­tého – ať už lid­ské nečisto­ty, nečis­tého zvířete nebo jakéko­li nečis­té ohavnosti – a po­tom jedl něco z masa Hos­po­di­novy pokojné obě­ti, bude vy­ob­cován ze svého lidu.“ Zákaz tuku a krve22 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 23 „Mluv k synům Iz­rae­le: Ne­smí­te jíst žádný tuk – ať už z hovězího do­bytka nebo z ovce či ko­zy. 24 Tuk zdechlého nebo roz­sápaného zvířete se smí užívat k různým úče­lům, ale jíst jej roz­hodně ne­smí­te. 25 Každý, kdo by jedl tuk do­bytčete, z něhož při­ne­sl oh­nivou oběť Hos­po­di­nu, bude vy­ob­cován ze svého li­du. 26 V žádném ze svých příbytků ne­smí­te jíst žádnou krev – ať už z ptactva nebo z do­bytka. 27 Kdoko­li by jedl ja­kou­ko­li krev, bude vy­ob­cován ze svého lidu.“ Kněžský podíl28 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 29 „Mluv k synům Iz­rae­le: Ten, kdo obě­tuje pokojnou oběť Hos­po­di­nu, ať ze své pokojné obě­ti při­ne­se Hos­po­di­nu dar. 30 Vlastní­ma ruka­ma ať při­ne­se oh­nivé obě­ti Hos­po­di­nu: při­ne­se tuk s hrudím, aby je zvedáním nabí­dl Hos­po­di­nu. 31 Kněz ne­chá tuk dý­mat na ol­táři, ale hrudí připadne Áro­novi a jeho synům. 32 Pravou ký­tu ze svých pokojných obětí ode­vzdá­te jako obětní příspěvek knězi. 33 Podíl pravé ký­ty připadne tomu z Áro­nových synů, který bude obětovat krev a tuk z pokojné obě­ti. 34 Hrudí po­zvedání i ký­tu ode­vzdání jsem to­tiž synům Iz­rae­le ode­bral z je­jich pokojných obětí a dal jsem je knězi Áro­novi a jeho synům. Ti je bu­dou věčným us­tano­vením při­jí­mat od synů Izraele.“ 35 Toto je podíl z Hos­po­di­nových oh­nivých obětí, patřící Áro­novi a jeho synům ode dne, kdy bu­dou uve­deni do kněžské služ­by Hos­po­di­nu. 36 Hos­po­din přikázal, aby jej do­stáva­li od synů Iz­rae­le ode dne svého po­mazání. Je to věčné us­tano­vení pro všech­na je­jich poko­lení. 37 Toto je zákon o zápalné obě­ti, moučné obě­ti, obě­ti za hřích, obě­ti odškodnění, obě­ti po­věření a pokojné obě­ti. 38 Hos­po­din jej vy­dal Mo­jžíšovi na hoře Si­naj v den, kdy přikázal synům Iz­rae­le, aby obětova­li své dary Hos­po­di­nu na Si­naj­ské pouš­ti.