Bible21 › Leviticus › 22

Leviticus

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27

Svatost obětí1 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 2 „Mluv k Áro­novi a jeho synům, ať za­cházejí uctivě se svatý­mi da­ry, jež mi synové Iz­rae­le obě­tují jako svaté – ji­nak by zne­svě­ti­li mé svaté jméno. Já jsem Hos­po­din. 3 Řekni jim: Kdoko­li z vašich po­tomků ve všech vašich poko­leních by přistou­pil ke svatým darům (jež synové Iz­rae­le obě­tují Hos­po­di­nu jako svaté) ve stavu vlastní nečisto­ty, ta­kový člověk bude vy­vržen z mé přítom­nosti. Já jsem Hos­po­din. 4 Kdoko­li z Áro­nových po­tomků by byl malo­mo­cný nebo by trpěl výtokem, ne­smí jíst ze svatých darů, dokud se ne­očis­tí. Do­tkne-li se něče­ho po­sk­vrněného mrt­vo­lou nebo má výron se­mene 5 nebo se do­tkne nějaké havě­ti, jež by ho po­sk­vrni­la, ane­bo člověka, který by ho po­sk­vrnil něja­kou nečisto­tou, 6 každý ta­kový bude nečis­tý až do veče­ra. Ne­bu­de jíst ze svatých darů, pokud si ne­o­myje tělo vodou. 7 Jakmi­le za­padne slun­ce, bude čis­tý a bude moci jíst ze svatých darů – vž­dyť je to jeho pokrm. 8 Ne­smí se však po­sk­vrnit tím, že by jedl něco zdechlého nebo roz­sápaného. Já jsem Hos­po­din. 9 Ať za­chovávají, co jsem jim svěřil, aby na sebe ne­u­va­li­li hřích a kvů­li ně­mu ne­zemře­li, když by to zne­svě­ti­li. Já jsem Hos­po­din, je­jich Po­svě­ti­tel. 10 Svaté věci ne­smí jíst nikdo ne­po­vo­laný. Ani knězův host nebo ná­deník ne­smí jíst nic svatého. 11 Když si ale kněz koupí ot­roka, ten z toho jíst smí; rovněž ot­ro­ci na­ro­zení v jeho do­mě smí jíst z jeho pokr­mu. 12 Pokud se kněžská dce­ra pro­vdá za nekněze, ne­bu­de již moci jíst ze svatých obětních příspěvků. 13 Pokud kněžská dce­ra ovdoví nebo ji její muž za­pudí a vrátí se bez­dětná do domu svého ot­ce, smí jíst z pokr­mu svého otce jako za svého mládí. Žádný ne­po­vo­laný to však jíst ne­smí. 14 Když někdo ne­do­patřením sní, co je svaté, mu­sí to knězi na­hra­dit a při­dat k tomu ještě pě­ti­nu ce­ny. 15 Svaté da­ry, jež synové Iz­rae­le od­dělují pro Hos­po­di­na, ne­smí být zne­svěce­ny. 16 Kdy­by jedli svaté da­ry, uva­li­li by na sebe pro­vinění vy­ža­dující oběť odškodnění. Já jsem Hos­po­din, je­jich Posvětitel.“ 17 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 18 „Mluv k Áro­novi, k jeho synům a ke všem Iz­rae­li­tům: Kdoko­li z domu Iz­rae­le nebo z přis­těhoval­ců ži­jících v Iz­rae­li při­ne­se Hos­po­di­nu zápalnou oběť, aby splnil svůj slib, nebo jako dob­rovolný dar, 19 ať přive­de ze sko­tu, z ov­cí nebo koz sam­ce bez va­dy, abys­te doš­li za­líbení. 20 Ne­přive­dete nic, na čem by byla va­da, ne­boť bys­te tím ne­doš­li za­líbení. 21 Kdo při­ne­se Hos­po­di­nu pokojnou oběť, aby splnil svůj slib, nebo jako dob­rovolný dar, ať už ze sko­tu nebo z bravu, mu­sí ta oběť být bez va­dy, aby doš­la za­líbení – ne­smí na ní být va­da. 22 Ne­smí­te Hos­po­di­nu přinést nic slepého, po­lá­maného, zmrzačeného, vředovi­tého, se svrabem či liše­jem. Nic ta­kového ne­dá­te Hos­po­di­nu na ol­tář jako oh­nivou oběť. 23 Býka nebo be­ra­na s pokrou­cený­mi nebo za­krs­lý­mi údy smíš obětovat jako dob­rovolný dar, jako slib však ne­do­jde za­líbení. 24 Ne­smí­te Hos­po­di­nu přinést zvíře s roz­máčknutý­mi, roz­tlu­čený­mi, utržený­mi nebo uříz­nutý­mi var­la­ty; to ve své zemi dělat ne­bu­dete. 25 Ani od cizin­ce ne­přive­dete žádné ta­kové jako pokrm svého Bo­ha, ne­boť mají na sobě po­rušení, je na nich vada – ne­do­jdete jimi zalíbení.“ 26 Hos­po­din pro­mlu­vil k Mo­jžíšovi: 27 „Když se na­rodí te­le, jeh­ně nebo kůzle, ať zůstane po sedm dní u své matky. Teprve počínaje os­mým dnem do­jde za­líbení jako dar oh­nivé obě­ti Hos­po­di­nu. 28 Ne­zabíjej­te krávu ani ovci v ten­týž den s jejím mládě­tem. 29 Když bu­dete Hos­po­di­nu přinášet oběť díkůvzdání, obě­tuj­te ji tak, abys­te doš­li za­líbení. 30 Ať je sně­de­na téhož dne, nenech­te z ní nic do rá­na. Já jsem Hos­po­din. 31 Za­chovávej­te má přikázání a plň­te je. Já jsem Hos­po­din. 32 Ne­zne­svěcuj­te mé svaté jméno; tak budu po­svěcen upro­střed synů Iz­rae­le. Já jsem Hos­po­din, váš Po­svě­ti­tel, 33 který vás vy­ve­dl z Egyp­ta, abych byl vaším Bo­hem. Já jsem Hospodin.“