Bible21 › Přísloví › 18

Přísloví

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31

1 Sa­mo­táři jde jen o vlastní choutky, každou ro­zumnou ra­dou po­hrdne.
2 Tu­pec ni­jak ne­sto­jí o ro­zum­nost – chce jen vy­klopit, co má na srd­ci.
3 Kam při­jde da­re­bák, při­jde i pohrdání, za ním pak han­ba a po­tu­pa.
4 Hlu­boká voda jsou slova úst některých, zurčící po­tok, pra­men moud­rosti.
5 Stranit da­re­bá­kovi jis­tě není dobré, natožpak ne­vinného o právo připravit.
6 Tup­cova ús­ta spě­chají k hádkám, jeho rty po výpras­ku vo­lají.
7 Tup­ci jsou jeho ús­ta záhubou, rty jsou mu pastí smr­telnou.
8 Po­mlu­vy se tváří jako pamlsky, hluboko do nit­ra ale pa­dají.
9 Kdo při své práci lenoší, od kazisvě­ta se pří­liš ne­liší.
10 Hos­po­di­novo jméno je pevnou věží; spravedlivý se uchýlí do jeho bez­pečí.
11 Majetek bo­hatého je jeho pevnou tvrzí, nepřekonatelnou zdí je v jeho před­stavách.
12 Pý­cha před­chází pád, slávu před­chází poko­ra.
13 Kdo od­po­vídá dřív, než vyslechne, hloupost pro­je­vuje k vlastní ostudě.
14 Lid­ský duch dove­de unést nemoc, ztrápený duch se však ne­dá vy­držet.
15 Ro­zumné srd­ce nabývá poznání, moudré uši prahnou po vědění.
16 Dar ot­vírá člověku dveře, i před ve­liká­ny jej přive­de.
17 První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale pro­věří.
18 Los dokáže ukončit sváry, i mo­cné dove­de roz­sou­dit.
19 Ukřiv­děný bra­tr se uzavře jak město, rozepře působí jako hradní závo­ry.
20 Ovo­cem svých úst si každý na­plní břicho, úrodou vlastních rtů se každý na­sytí.
21 Jazyk má moc nad smr­tí i životem, kdo rá­di mluví, jedí jeho ovo­ce.
22 Kdo našel manželku, ten našel štěstí, Hospodin jej svou přízní ob­dařil.
23 Chudák poníženě prosí, boháč od­po­vídá hru­bostí.
24 Jsou tací přá­te­lé, co jsou jen ke škodě; bližší než bra­tr je ale ten, který mi­lu­je.