Bible21 › Zjevení › 18

Zjevení

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Pád Babylonu1 Po­tom jsem spatřil jiného an­dě­la, jak se­stu­puje z ne­be: měl ve­likou moc a země byla ozáře­na jeho slávou. 2 Ten vy­kři­kl mo­cným hlasem: „Padla, padla ta ve­liká říše Babylo­na sta­la se příbytkem démonů, doupětem všech nečis­tých duchů, doupětem všech nečis­tých ptáků, doupětem všech nečis­tých a ohavných še­lem! 3 Z ví­na jejího vášnivého smil­stva­to­tiž pily všech­ny národy, králové země s ní smilni­lia kup­ci země zbo­hat­li z mo­hutnosti jejího hýření.“ 4 Teh­dy jsem us­lyšel jiný hlas z nebe: „Vyjděte z ní, můj li­de, abys­te unik­li jejím hříchům, abyste ne­do­sta­li z jejích ran! 5 Vž­dyť její hří­chy do­sáh­ly až k ne­bia Bůh si připo­menul její zloči­ny. 6 Odplať­te jí tak, jak sama splácela, a pod­le jejích skutků jí dej­te dvojnásob;do ka­li­chu, jenž namíchala, jí namí­chej­te dvojnásob! 7 Na­ko­lik se chlu­bi­la, na­ko­lik hýřila, tolik jí dej­te muk a kvílení. Myslí si o sobě: ‚Trůním, jsem královna! Nejsem vdova a ne­vím, co je žal.‘“ 8 V je­diný den pro­to při­jdou její rá­ny: smrt, nářek a hlad; a bude spále­na ohněm, ne­boť Pán Bůh, který ji soudí, je silný. 9 Králové země, kteří s ní smilni­li a hýři­li, ji bu­dou oplakávat a bu­dou nad ní kvílet, až uvi­dí dým jejího pálení. 10 Pro hrů­zu jejích muk zůstanou stát zdálky a řeknou: „Běda, běda, město veliké, Babylone, město mo­cné – tvůj or­tel přišel v jedné hodině!“ 11 I kup­ci země nad ní bu­dou pla­kat a truch­lit, ne­boť už nikdo ne­koupí je­jich zboží: 12 nákla­dy zla­ta, stříb­ra, drahokamů a pe­rel; kmen­tu, purpu­ru, hed­vábí a šar­la­tu; veškeré vonné dříví, všech­no zboží ze slo­novi­ny a všech­no zboží z nej­dražšího dře­va, mě­di, že­leza i mra­mo­ru; 13 skořici a vonné koření, voňavky, mast i ka­di­dlo; víno, olej, mou­ku i pšenici; do­by­tek, ov­ce, koně i vo­zy; a tě­la i duše li­dí. 14 „Sk­lizeň, po níž jsi prah­la, tě opustila, všechen lesk a nád­he­ru jsi ztratila, vše nenávratně zmizelo!“ 15 Ob­chodníci s tě­mi­to věc­mi, kteří na ní zbo­hat­li, se pro hrů­zu z jejích muk za­staví v po­vzdálí a bu­dou pla­kat, truch­lit 16 a naříkat: „Běda, běda, město veliké, oblékané kmen­tem, purpu­rem a šarlatem, pokryté zla­tem, drahokamy a per­la­mi – 17 ta­kové bo­hatství zničeno v jedné hodině!“ Každý kor­mi­delník i veškeré množství těch, kdo se plaví na lodích, ná­mořníci a všich­ni, kdo pracují na moři, zůsta­li stát v po­vzdálí, 18 a když vi­dě­li dým jejího pálení, za­ča­li vo­lat: „K­teré bylo podobné to­muto ve­liké­mu městu?“ 19 Sypa­li si prach na hlavu a s pláčem a kvílením křičeli: „Běda, běda, město veliké, z je­hož blahoby­tu zbo­hat­livšich­ni ná­mořní re­jdaři – bylo zničeno v jedné hodině!“ 20 Ve­sel se nad tím měs­tem, nebe, svatí apošto­lové i pro­ro­ci – Bůh je od­sou­dil za to, jak od­su­zovalo vás! 21 Teh­dy je­den silný an­děl zve­dl balvan ve­liký jako mlýn­ský ká­men a vrhl jej do moře se slovy: „Tak prud­ce bude svržen Babylon, město veliké, tak nenávratně za­nikne! 22 Hlas hráčů na loutnu, zpěváků, pišt­ců a tru­bačůuž v to­bě nikdo neuslyší, žádný ře­me­s­lník kteréhoko­li ře­mes­la­se v to­bě už nikdy nenajde, ani zvuk mlýn­ského ka­mene­se v to­bě už nikdy ne­o­zve. 23 Svět­lo lampy­se v to­bě už nikdy nerozsvítí, hlas ženi­cha a ne­věstyuž v to­bě nikdo neuslyší, neboť tví ob­chodníci byli pá­ny země a tvá kouz­la svádě­la všech­ny náro­dy. 24 To město je po­třísněno krví pro­roků a svatýchi všech za­vražděných na zemi.“