Bible21 › Zjevení › 9

Zjevení

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Pátá polnice1 Když za­trou­bil pátý an­děl, uvi­děl jsem hvěz­du, jež spadla z nebe na zem a byl jí dán klíč od be­ze­dné pro­pasti. 2 Když tu be­ze­dnou pro­past otevře­la, vy­stou­pil z pro­pasti dým jako dým z ve­liké pece a dý­mem té pro­pasti se za­tmělo slun­ce i ovzduší. 3 Z toho dý­mu pak vy­šly na zem ko­bylky, ji­mž byla dá­na moc, ta­ková moc, ja­kou mají po­zemští štíři. 4 Bylo jim řečeno, aby neško­di­ly trávě na zemi ani žádné ze­leni ani žádné­mu stro­mu, jenom li­dem, kteří ne­mají na če­le Boží zna­mení. 5 Ne­moh­ly je za­bíjet, ale trýzni­ly je po pět měsíců a je­jich trýznění bylo jako trýznění od ští­ra, když bodne člověka. 6 (V těch dnech bu­dou li­dé hledat smrt, ale nenalez­nou ji; bu­dou toužit zemřít, ale smrt od nich uteče.) 7 Vzhle­dem byly ty ko­bylky podobné koním připra­veným k bo­ji. Na je­jich hlavách byly ja­ko­by ko­ru­ny podobné zla­tu a je­jich tváře byly jako tváře li­dí. 8 Měly vla­sy jako vla­sy žen a je­jich zuby byly jako lví. 9 Také měly pan­cíře jako pan­cíře ze že­leza a zvuk je­jich kří­del byl jako zvuk vozů, když množství koní běží do bo­je. 10 Měly oca­sy s bod­ci jako mají štíři a v těch oca­sech měly moc ub­ližovat li­dem po pět měsíců. 11 Měly nad se­bou krále, an­dě­la pro­pasti, který se hebrej­s­ky jmenuje Abad­don a v řeč­tině má jméno Apollyon, Zhoub­ce. 12 První „běda“ po­mi­nulo, hle, dvo­jí „běda“ se blíží! Šestá polnice13 Když za­trou­bil šestý an­děl, us­lyšel jsem jakýsi hlas ze čtyř ro­hů zlatého ol­táře, který je před Boží tváří, 14 jak ře­kl šesté­mu an­dělu s polnicí: „Roz­važ ty čtyři an­děly, kteří jsou svázáni u ve­liké ře­ky Eufrat!“ 15 Teh­dy byli roz­vázáni ti čtyři an­dělé, připra­vení pro tu ho­di­nu, den, měsíc a rok, aby po­bi­li třeti­nu li­dí. 16 Je­jich voj­sko čítalo dvě stě mi­li­onů jezd­ců – za­s­le­chl jsem to­tiž je­jich počet. 17 Ve vi­dění jsem spatřil koně a na nich jezd­ce s pan­cíři v barvě ohně, hyacin­tu a sí­ry. Hlavy těch koní byly jako hlavy lvů a z tlam jim vy­cházel oheň, dým a sí­ra. 18 Tě­mi­to tře­mi rana­mi, ohněm, dý­mem a sírou, jež jim vy­cháze­ly z tlam, byla po­bi­ta třeti­na li­dí. 19 Moc těch koní je v je­jich tlamách a oca­sech. Je­jich oca­sy jsou jako hadi s hlava­mi, a tě­mi šíří zká­zu. 20 Ostatní li­dé, kteří ne­zemře­li tě­mi­to rana­mi, však neči­ni­li pokání ze skutků svých ru­kou; ne­přesta­li se klanět dé­monům a mod­lám ze zla­ta, stříb­ra, mě­di, ka­mene a dře­va, které ne­vi­dí, nes­lyší ani ne­chodí. 21 Neči­ni­li také pokání ze svých vražd ani ze svého ča­rování, ze svého smil­stva ani ze svých krá­deží.