Bible21 › Zjevení › 6

Zjevení

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Prvních šest pečetí1 Dále jsem vi­děl, jak Beránek otevřel první ze sed­mi pečetí, a slyšel jsem jednu z těch čtyř bytostí, jak řek­la hro­movým hla­sem: „Pojď!“ 2 A hle, spatřil jsem bílého koně a ten, který na něm seděl, měl luk. Byla mu dá­na ko­ru­na a on vy­jel ve vítěz­ství, a aby zvítězil. 3 Když otevřel druhou pečeť, slyšel jsem druhou bytost říci: „Pojď!“ 4 A vy­šel jiný kůň, oh­nivě rudý. To­mu, kdo na něm seděl, bylo dáno ode­jmout mír ze země, aby se navzájem vraž­di­li; a byl mu dán ve­liký meč. 5 Když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetí bytost říci: „Pojď!“ A hle, spatřil jsem černého koně a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy. 6 Zpro­střed těch čtyř bytostí jsem us­lyšel hlas, jak říká: „Za denní mzdu jen mírka pšenice, jen tři mírky ječ­mene za denní mz­du; olej a víno však nech!“ 7 Když otevřel čtvr­tou pečeť, slyšel jsem hlas čtvr­té bytosti: „Pojď!“ 8 A hle, spatřil jsem koně mrt­volně bledého a jméno to­ho, který na něm seděl, bylo Smrt a za ním šlo Záhrobí. Byla jim dá­na moc nad čtvrti­nou země, aby za­bíje­li mečem, hla­dem, mo­rem a divoký­mi šel­ma­mi. 9 Když otevřel pátou pečeť, vi­děl jsem pod ol­tářem duše za­vražděných pro Boží slovo a pro svě­de­ctví, je­hož se drže­li. 10 Hla­si­tě vo­la­li: „Jak dlouho ještě, Pane, ty svatý a pravý, ne­bu­deš sou­dit a tre­stat obyva­te­le země za naši krev?“ 11 Tu bylo každé­mu z nich dáno bílé rou­cho a bylo jim řečeno, ať odpočívají ještě krátký čas, dokud se nena­plní také počet je­jich spo­lu­s­lužebníků, je­jich bra­trů, kteří mají být za­bi­ti tak jako oni. 12 Když otevřel šestou pečeť, spatřil jsem, jak na­stalo ve­liké zemětřesení. Slun­ce zčernalo jako žíněný py­tel, měsíc byl ce­lý jako krev 13 a ne­bes­ké hvěz­dy pa­daly na zem, jako když fí­kovník zmítaný velkým větrem shazuje své pozdní fíky. 14 Nebe zmize­lo, jako když se za­vírá kni­ha, a všech­ny hory i os­t­rovy se po­hnuly ze svého mís­ta. 15 Králové země a vel­moži, bo­háči, vo­jevůd­ci i mo­cní, každý ot­rok i každý svo­bodný se ukry­li do jes­kyní a do hor­ských skal. 16 Teh­dy říka­li horám a skalám: „Padně­te na nás a skryj­te nás před Tím, jenž sedí na trůnu, a před hněvem Beránka! 17 Přišel ten ve­liký den jeho hněvu, a kdo obstojí?“