Bible21 › Zjevení › 20

Zjevení

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Tisíc let1 Po­tom jsem uvi­děl an­dě­la se­stu­pujícího z ne­be, který měl v ruce klíč od pro­pasti a ve­liký řetěz. 2 Ten se zmo­cnil draka, toho dávného ha­da, jenž je ďábel a sa­tan, a svázal jej na tisíc let. 3 Uvr­hl ho do pro­pasti, za­mkl a za­pečetil ji nad ním, aby už ne­sváděl náro­dy, dokud se nena­plní těch tisíc let; po­tom to­tiž mu­sí být na­krátko pro­puštěn. 4 Spatřil jsem trů­ny a ty, kdo se na nich po­sa­di­li, a byl jim svěřen soud. Vi­děl jsem také duše po­pra­vených pro Ježíšovo svě­de­ctví a pro Boží slovo, duše těch, kteří se ne­klaně­li šel­mě ani její­mu ob­ra­zu a ne­při­ja­li její zna­mení na če­la ani na ru­ce. Ti oži­li a kralova­li s Kri­stem tisíc let. 5 Ostatní mrt­ví však ne­oži­li, dokud se nena­plni­lo těch tisíc let. To je první vzkříšení. 6 Požeh­naný a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení. Nad tě­mi ta druhá smrt nemá moc, ale bu­dou kněží­mi Boha a Krista a bu­dou s ním kralovat tisíc let. 7 Až uplyne těch tisíc let, sa­tan bude pro­puštěn ze žaláře. 8 Vy­jde svádět náro­dy ve čtyřech kou­tech země, Goga a Ma­go­ga, aby je shro­máž­dil k boji – ta­kové množství, jako je pís­ku v moři. 9 Za­plni­li ce­lý ob­zor, obklíči­li ležení svatých i to mi­lované město, ale z nebe se­stou­pil oheň a po­hl­til je. 10 Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do je­ze­ra ohně a sí­ry, kde je i šel­ma a falešný pro­rok; tam bu­dou trýzněni dnem i no­cí na věky věků. Poslední soud11 Teh­dy jsem uvi­děl ve­liký bílý trůn a To­ho, kdo na něm seděl, před je­hož tváří zmize­la země i nebe a ne­bylo pro ně nale­zeno místo. 12 Po­tom jsem spatřil mrt­vé, malé i velké, jak sto­jí před trůnem, a byly otevře­ny kni­hy. A byla otevře­na ještě jiná kni­ha, to­tiž kni­ha živo­ta, a mrt­ví byli sou­zeni pod­le to­ho, co bylo za­psáno v těch kni­hách, to­tiž pod­le svých skutků. 13 Teh­dy moře vy­dalo mrt­vé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vy­daly mrt­vé, kteří byli v nich; a každý byl sou­zen pod­le svých skutků. 14 Smrt i Záhrobí byly uvrže­ny do oh­nivého je­ze­ra – to je ta druhá smrt. 15 Kdoko­li ne­byl nale­zen za­psán v knize živo­ta, byl uvržen do oh­nivého je­ze­ra.