Bible21 › Zjevení › 16

Zjevení

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Sedm číší Božího hněvu1 Teh­dy jsem us­lyšel z chrá­mu mo­cný hlas, jak říká těm sed­mi an­dělům: „Jdě­te, vy­lij­te těch sedm číší Božího hněvu na zem.“ 2 První ode­šel, vy­lil svou číši na zem a na li­dech, kteří mě­li zna­mení šel­my, i na těch, kteří se klaně­li její­mu ob­ra­zu, vy­vstaly zlé a zhoubné vře­dy. 3 Druhý pak vy­lil svou číši do moře. To se ob­rá­ti­lo ja­ko­by v krev mrt­vého a veškerá živá duše v moři zemře­la. 4 Třetí pak vy­lil svou číši na ře­ky a na pra­me­ny vod a ob­rá­ti­ly se v krev. 5 A slyšel jsem an­dě­la vod, jak říká: „Jsi sprave­dlivý, ty Svatý, ty, který jsi a kterýs byl, že jsi to usou­dil! 6 Pro­tože pro­léva­li krev svatých a proroků, tys jim dal pít krev, jak si zaslouží.“ 7 Teh­dy jsem us­lyšel, jak se od ol­táře ozvalo: „Ano, Pane Bože Všemohoucí, tvé sou­dy jsou prav­divé a spravedlivé.“ 8 Čtvr­tý pak vy­lil svou číši na slun­ce a bylo mu dáno pá­lit lidi ohněm. 9 Li­dé byli páleni ve­likým žárem a rouha­li se jménu Bo­ha, který má moc nad tě­mi rana­mi, avšak neči­ni­li pokání, aby mu vzda­li slávu. 10 Pátý pak vy­lil svou číši na trůn té šel­my a její králov­ství bylo za­temněno. Li­dé se bo­lestí kou­sa­li do jazyka 11 a rouha­li se ne­bes­ké­mu Bohu pro své bo­lesti a pro své vře­dy, avšak neči­ni­li pokání ze svých skutků. 12 Šestý pak vy­lil svou číši na tu ve­likou ře­ku Eufrat a její voda vy­schla, aby byla připra­ve­na ces­ta králům od výcho­du slun­ce. 13 Teh­dy jsem uvi­děl z úst draka, z úst šel­my a z úst falešného pro­roka vy­cházet tři nečis­té du­chy podobné žabám. 14 Jsou to du­chové dé­monů, kteří ko­nají divy a vy­cházejí ke králům země a ce­lého svě­ta, aby je shro­máž­di­li k bitvě toho ve­likého dne Vše­mo­hou­cího Bo­ha. 15 „Hle, při­cházím jako zloděj. Blaze to­mu, kdo bdí a střeží svá rou­cha, aby ne­cho­dil na­hý a ne­by­la vi­dět jeho hanba.“ 16 A shro­máž­dil je na místo, které se hebrej­s­ky jmenuje Ar­magedon. 17 Sedmý pak vy­lil svou číši na ovzduší a z chrá­mu za­zněl od trůnu mo­cný hlas: „Stalo se!“ 18 Na­staly hla­sy, hro­mo­bi­tí, blýskání a ve­liké zemětřesení – tak ve­liké zemětřesení, jaké ne­bylo, co jsou li­dé na ze­mi. 19 To ve­liké město se teh­dy roz­trh­lo na tři díly a měs­ta národů padla. Ve­liký Babylon byl připo­menut před Boží tváří a Bůh mu dal ka­lich s vínem svého vášnivého hněvu. 20 Teh­dy zmize­ly všech­ny os­t­rovy a hory se ne­daly najít. 21 Z nebe pa­daly na lidi ve­liké krou­py těžké jako cent. A kvů­li ráně těch krup se li­dé rouha­li Bo­hu, ne­boť ta rá­na byla ne­smírně ve­liká.