Bible21 › 1. Královská › 11

1. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Šalomounovo odvrácení1 Král Šalo­moun ale kro­mě fa­rao­novy dce­ry mi­loval mno­ho dalších cizích žen – Moábky, Amonky, Edomky, Si­doňanky, Chetejky – 2 z národů, o ni­chž Hos­po­din synům Iz­rae­le ře­kl: „Ne­spo­juj­te se s nimi a oni ať se ne­spo­jují s vá­mi, aby se vaše srd­ce ne­ob­rá­ti­lo k je­jich bohům.“ Šalo­moun k nim ale přilnul a vel­mi je mi­loval. 3 Měl sedm set uro­zených manže­lek a tři sta konku­bín. A jeho že­ny mu od­vrá­ti­ly srd­ce. 4 Když ze­stárl, od­vrá­ti­ly mu srd­ce k cizím bo­hům. Jeho srd­ce to­tiž ne­pa­tři­lo tak cele Hos­po­di­nu, jeho Bo­hu, jako srd­ce jeho otce Davi­da. 5 Šalo­moun cho­dil za si­don­skou bo­hyní Aštar­tou a za amon­skou ohavností Mo­lo­chem. 6 Šalo­moun dělal, co bylo v Hos­po­di­nových očích zlé, a ne­od­dal se cele Hos­po­di­nu jako jeho otec David. 7 Na hoře východně od Je­ruzalé­ma Šalo­moun dokon­ce po­stavil obětní výši­nu moáb­ské ohavnosti Ke­mošovi a amon­ské ohavnosti Mo­lo­chovi. 8 To­též udělal pro všech­ny své cizí že­ny, které uctívaly své bohy ka­di­dlem a oběť­mi. 9 Hos­po­din se na Šalo­mou­na rozhněval, pro­tože se jeho srd­ce od­vrá­ti­lo od Hos­po­di­na, Boha Iz­rae­le, který se mu dva­krát ukázal. 10 Ačko­li mu výs­lovně za­kázal následovat cizí bo­hy, Šalo­moun Hos­po­dinův zákaz ne­do­držel. 11 Pro­to Hos­po­din Šalo­mou­novi ře­kl: „Pro­tože je to s te­bou ta­kové, že jsi ne­do­držel mou smlou­vu ani us­tano­vení, která jsem ti přikázal, od­trh­nu od tebe králov­ství a dám ho tvé­mu služební­kovi! 12 Kvů­li tvé­mu otci Davi­dovi to ale ne­u­dělám za tvého živo­ta. Od­trh­nu králov­ství z ruky tvého sy­na. 13 Navíc je ne­od­trh­nu ce­lé. Kvů­li své­mu služebníku Davi­dovi a kvů­li Je­ruzalé­mu, který jsem vy­vo­lil, po­ne­chám tvé­mu synovi je­den kmen.“ Královi protivníci14 Hos­po­din teh­dy Šalo­mou­novi vzbu­dil pro­tivníka v Ha­da­dovi z edom­ského králov­ského ro­du. 15 Když to­tiž David kdy­si pustošil Edom a jeho vo­jevůd­ce Joáb vy­razil po­hřbít padlé, ne­chal v Edo­mu po­bít všech­ny muže. 16 Joáb tam s ce­lým iz­rael­ským voj­s­kem zůstal šest měsíců, dokud všech­ny Edom­ce ne­vy­hla­dil. 17 Ha­dad, teh­dy ještě chlapec, tenkrát s něko­lika edom­ský­mi služebníky svého otce uprchl do Egyp­ta. 18 Přes Mi­dián pokračova­li do Pa­ranu, kde přibra­li další muže, a do­razi­li do Egyp­ta k egyptské­mu vlád­ci fa­rao­novi. Ten mu za­jistil dům a stravu a dal mu i po­zemky. 19 Fa­rao si Ha­da­da ob­lí­bil na­to­lik, že mu dal za manželku sest­ru své že­ny, sest­ru Jejího Ve­ličen­stva Tachpenes. 20 Tachpenesi­na sest­ra mu po­ro­di­la syna Genu­ba­ta a Tachpenes ho od­chova­la ve fa­rao­nově paláci. Genu­bat tedy žil ve fa­rao­nově paláci mezi fa­rao­nový­mi sy­ny. 21 Pak ale Ha­dad v Egyptě us­lyšel, že David ule­hl ke svým ot­cům a že zemřel i jeho vo­jevůd­ce Joáb. „Pro­pu­sť mě zpět do mé vlasti,“ požádal teh­dy fa­rao­na. 22 „Co ti u mě schází, že chceš ode­jít do své země?“ ře­kl mu farao. „Nic mi neschází,“ od­po­věděl, „ale přesto mě propusť.“ 23 Dalšího pro­tivníka Bůh Šalo­mou­novi vzbu­dil v Rezo­novi, synu Eli­a­dovu, který uprchl od svého pá­na Ha­dad-eze­ra, krále Có­by. 24 Když David po­bil je­jich voj­sko, Rezon ko­lem sebe shro­máž­dil nájezdníky a stal se je­jich ve­li­te­lem. Ode­š­li do Da­mašku, usíd­li­li se v něm a za­loži­li tam Da­mašské králov­ství. 25 Ve­dle zla, které před­stavoval Ha­dad, byl i on pro­tivníkem Iz­rae­le po ce­lý Šalo­mounův život. Kraloval nad Ara­mem a nenávi­děl Iz­rael. Jeroboámova vzpoura26 Také Je­ro­boám, syn Ne­batův, se vzbouřil pro­ti krá­li. Byl to je­den z Šalo­mou­nových dvořanů, Efrai­mec z Ce­re­dy, je­hož matka byla vdova jménem Ce­rua. 27 Důvod, pro­č se vzbouřil pro­ti krá­li, byl ten­to: Šalo­moun stavěl te­ra­su Milo a uzavřel me­ze­ru v hrad­bách měs­ta svého otce Davi­da. 28 Je­ro­boám byl schopný mladík, a když si Šalo­moun vši­ml, jak se má k dílu, svěřil mu všech­nu pracovní sílu z domu Josefova. 29 Jednou, když byl Je­ro­boám na cestě z Je­ruzalé­ma, po­tkal ho pro­rok Achiáš Ší­lo­ský, ob­lečený do nového pláště. Oba tam venku byli sa­mi. 30 Achiáš vzal svůj nový plášť, roz­tr­hal ho na dvanáct ku­sů 31 a ře­kl Je­ro­boá­movi: „Vez­mi si deset ku­sů, ne­boť tak praví Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le: ‚Hle, od­trh­nu králov­ství z ruky Šalo­mou­novy a to­bě dám deset kmenů. 32 Jemu zůstane je­den kmen kvů­li mé­mu služebníku Davi­dovi a kvů­li Je­ruzalé­mu, měs­tu, které jsem vy­vo­lil ze všech kmenů Iz­rae­le. 33 To pro­to, že mě opustil a klaněl se si­don­ské bo­hy­ni Aštar­tě, moáb­ské­mu bohu Ke­mošovi a amon­ské­mu bohu Mo­lo­chovi. Ne­d­ržel se mých cest a ne­dělal, co je v mých očích správné; ne­dbal na má us­tano­vení a pravi­dla, jako to dělal jeho otec David. 34 Ce­lé králov­ství mu ale z ruky ne­vez­mu. Ne­chám ho vládnout po ce­lý jeho život kvů­li své­mu služebníku Davi­dovi, kterého jsem vy­vo­lil a který do­držoval má přikázání a us­tano­vení. 35 Králov­ství pak vez­mu z ruky jeho sy­na. Deset kmenů dám to­bě 36 a je­den kmen ne­chám jeho synovi. Po­starám se, aby mé­mu služebníku Davi­dovi po všech­ny dny záři­la svíce v Je­ruzalémě, městě, které jsem si vy­vo­lil, aby tam zůstávalo mé jméno. 37 Tebe ale vez­mu a bu­deš kralovat, kde­ko­li si bu­deš přát, ne­boť se staneš králem Iz­rae­le. 38 Bu­deš-li po­s­lou­chat vše, co ti přikážu, cho­dit po mých cestách, dělat, co je v mých očích správné, a do­držovat má us­tano­vení a přikázání, jako to dělal můj služebník David, pak budu s te­bou a zbu­du­ji ti trvalý dům, jako jsem ho zbu­doval Davi­dovi, a Iz­rael dám to­bě. 39 Tak pokořím Davi­dovo símě, ale ne natrvalo.‘“ 40 Šalo­moun se pak snažil Je­ro­boá­ma za­bít. Ten ale uprchl do Egyp­ta k egyptské­mu vlád­ci Šiša­kovi a zůstal v Egyptě, dokud Šalo­moun ne­zemřel. 41 Ostatní Šalo­mou­novy skutky – co všech­no vy­ko­nal a ja­kou měl moud­rost – o tom se, jak zná­mo, píše v Knize skutků Šalo­mou­nových. 42 Šalo­moun kraloval v Je­ruzalémě nad ce­lým Iz­rae­lem čtyřicet let. 43 Po­tom ule­hl ke svým ot­cům a byl po­chován ve městě svého otce Davi­da. Na jeho místě pak za­čal kralovat jeho syn Re­cho­boám.