Bible21 › 1. Královská › 19

1. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Tichý, jemný hlas1 Achab po­věděl Jezábel o všem, co Eliáš udělal, a jak po­bil všech­ny pro­roky mečem. 2 Jezábel pak za Eliášem po­sla­la vzkaz: „Ať mě bo­hové po­tre­s­tají a ještě mi při­dají, jest­li s te­bou zít­ra touto do­bou ne­s­kon­cu­ji tak jako ty s nimi!“ 3 Eliáš do­stal strach a utíkal o život. Do­razil do Beer-še­by v Jud­s­ku, kde ne­chal svého mlá­den­ce, 4 a sám pokračoval ce­lý den ces­ty do pouště. Když už ne­mohl dál, sedl si pod je­den jalovec a přál si umřít: „Už dost, Hos­po­di­ne! Vez­mi si můj život. Nejsem o nic lepší než moji otcové.“ 5 Pak si pod tím jalov­cem lehl a usnul. Vtom se ho do­tkl an­děl a ře­kl mu: „Vstaň a jez!“ 6 Roz­hlé­dl se tedy a hle – u hlavy má chle­bové placky a džbán vo­dy. Naje­dl se, na­pil a znovu ule­hl. 7 Hos­po­dinův an­děl se ale vrá­til a do­tkl se ho po­druhé. „Vstaň a jez!“ ře­kl mu. „Máš před se­bou dlouhou cestu.“ 8 Vstal te­dy, naje­dl se a na­pil a v síle toho pokr­mu pak šel čtyřicet dní a čtyřicet no­cí až k Boží hoře Oréb. 9 Tam vešel do jes­kyně a přenocoval. Vtom do­stal slovo Hos­po­di­novo: „Co tu chceš, Eliáši?“ 10 Od­po­věděl: „Vel­mi jsem hor­lil pro Hos­po­di­na, Boha zástupů, ale synové Iz­rae­le opusti­li tvou smlou­vu, zboři­li tvé ol­táře a tvé pro­roky po­pravi­li. Zůstal jsem jen já, ale i mě teď chtějí připravit o život.“ 11 On mu ře­kl: „Vy­stup na horu a po­stav se před Hos­po­di­na, ne­boť tudy pro­jde Hospodin.“ Vtom se str­hl mo­hutný a prudký vichr, který rval hory a tříš­til skály před Hos­po­di­nem. V tom vichru ale ne­byl Hos­po­din. Po vichru přišlo zemětřesení, ale ani v něm ne­byl Hos­po­din. 12 Po zemětřesení přišel oheň, ale ani v něm ne­byl Hos­po­din. A po ohni – ti­chý, jemný hlas. 13 Jakmi­le ho Eliáš us­lyšel, za­ha­lil si tvář pláštěm, vy­šel a po­stavil se u vcho­du do jeskyně. Vtom k ně­mu ten hlas pro­mlu­vil: „Co tu chceš, Eliáši?“ 14 Od­po­věděl: „Vel­mi jsem hor­lil pro Hos­po­di­na, Boha zástupů, ale synové Iz­rae­le opusti­li tvou smlou­vu, zboři­li tvé ol­táře a tvé pro­roky po­pravi­li. Zůstal jsem jen já, ale i mě teď chtějí připravit o život.“ 15 „Vrať se, odkud jsi přišel,“ ře­kl mu Hos­po­din, „a pokračuj dál k Da­mašské pouš­ti. Až tam do­jdeš, po­mažeš Chazae­la za krále nad Ara­mem. 16 Pak po­mažeš Je­hua, syna Ni­mši­ho, za krále nad Iz­rae­lem a Elíšu, syna Šafa­tova z Abel-me­cho­ly, po­mažeš za pro­roka místo se­be. 17 Kdo unikne před mečem Chazae­la, toho za­bi­je Je­hu, a kdo unikne před mečem Je­hua, toho za­bi­je Elíša. 18 Po­ne­chám si ale v Iz­rae­li sedm tisíc mužů – všech­ny, kdo ne­kle­ka­li před Baalem a ne­líba­li ho.“ 19 Eliáš tedy ode­šel a nale­zl Elíšu, syna Šafa­tova, jak oře s dvanácti pá­ry do­bytka. Je­denáct párů bylo před ním a on byl u dvanáctého. Když ho Eliáš míjel, pře­ho­dil přes něj svůj plášť. 20 Elíša tam ne­chal do­by­tek a běžel za Eliášem. „Jenom po­líbím otce a matku,“ vo­lal za ním, „a hned půjdu za tebou!“ Eliáš mu ře­kl: „Vrať se a po­važ, co jsem ti udělal.“ 21 Elíša se ob­rá­til, vzal vol­ské spřežení, po­razil je, uvařil je­jich maso na dříví z pluhu a dal je jíst svým li­dem. Po­tom vstal a následoval Eliáše jako jeho služebník.