Bible21 › 1. Královská › 13

1. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Proroctví proti bételskému oltáři1 Právě když Je­ro­boám stál u ol­táře a chys­tal se na něm obětovat, vtom na Hos­po­dinův roz­kaz přišel do Bet-elu Boží muž z Jud­s­ka. 2 „Ol­táři, oltáři,“ zvo­lal k ol­táři na Hos­po­dinův roz­kaz, „tak praví Hos­po­din: Hle, domu Davi­dovu se na­rodí syn jménem Jošiáš. Ten na to­bě bude obětovat kněze po­svátných výšin, kteří na to­bě přinášejí obě­ti. I lid­ské kosti na to­bě bu­dou páleny!“ 3 Teh­dy také určil zna­mení: „To­to bude zna­mení, že pro­mlu­vil Hos­po­din. Hle, ten­to ol­tář se roz­trh­ne a po­pel na něm se rozsype!“ 4 Jakmi­le král Je­ro­boám us­lyšel, co Boží muž zvo­lal k betel­ské­mu ol­táři, namířil na něj od ol­táře ru­kou a po­ručil: „Chop­te se ho! " Ru­ka, kte­rou na něj ukázal, mu ale odumře­la, a už ji ne­mohl při­táhnout zpět k sobě. 5 Vtom se ol­tář roz­tr­hl a po­pel z něj se roz­sypal – přes­ně pod­le zna­mení, které Boží muž na Hos­po­dinův roz­kaz určil. 6 Teh­dy se král ob­rá­til na Božího muže: „Při­mluv se pro­sím u Hos­po­di­na, svého Bo­ha, a mod­li se za mě, abych mohl ruku zase při­táhnout k sobě.“ Boží muž se při­mlu­vil u Hos­po­di­na, král při­táhl ruku k sobě a byla zase jako dřív. 7 Po­té král Božího muže vy­zval: „Po­jď ke mně do­mů, po­silni se a já tě obdaruji.“ 8 Boží muž ale krá­li od­po­věděl: „I kdybys mi dal po­lovi­nu svého do­mu, nešel bych s te­bou. Nic na tom­to místě ne­s­ním, ani vody se nena­pi­ju. 9 Hos­po­din mi dal jasný roz­kaz: ‚Nic ne­jez ani ne­pij a ne­vracej se cestou, kte­rou jsi přišel.‘“ 10 Ode­šel tedy ji­nou cestou, aby se vrá­til ji­nu­dy, než kudy do Bet-elu přišel. 11 V Bet-elu ale byd­lel je­den starý pro­rok. Jeho synové přiš­li a po­vědě­li mu o všem, co toho dne v Bet-elu udělal ten Boží muž a co ře­kl krá­li. Když to své­mu otci vy­líči­li, 12 ze­ptal se jich: „K­te­rou cestou šel?“ Synové mu ukáza­li ces­tu, kte­rou ten Boží muž, příchozí z Jud­s­ka, ode­šel. 13 „Ose­dlej­te mi osla,“ ře­kl nato svým synům. Když mu ho ose­dla­li, na­se­dl na něj 14 a vy­pravil se za Božím mužem. Za­sti­hl ho, jak sedí pod du­bem. „­Ty jsi ten Boží muž, který přišel z Judska?“ ze­ptal se ho. „Ano,“ od­po­věděl. 15 „Po­jď ke mně do­mů a najez se,“ ře­kl mu. 16 Boží muž ale od­po­věděl: „Ne­mo­hu se s te­bou vrá­tit, ne­mo­hu s te­bou jít. Ne­bu­du tu s te­bou ani nic jíst, ani vody se nena­pi­ju, 17 pro­tože jsem od Hos­po­di­na do­stal jasný roz­kaz: ‚Nic tam ne­jez ani ne­pij a ne­vracej se cestou, kte­rou jsi přišel.‘“ 18 „I já jsem pro­rok jako ty,“ ře­kl mu na to. „­Na Hos­po­dinův roz­kaz ke mně pro­mlu­vil an­děl: ‚Přiveď ho zpátky k sobě do­mů, ať něco sní a na­pi­je se vody.‘ “ (To mu ale lhal.) 19 Boží muž se tedy vrá­til s ním, po­jedl u něj doma a na­pil se vo­dy. 20 Ještě sedě­li za sto­lem, když vtom pro­rok, který ho přive­dl, do­stal slovo Hos­po­di­novo 21 a zvo­lal na Božího muže, který přišel z Jud­s­ka: „Tak praví Hos­po­din: ‚Vze­přel ses Hos­po­di­novu roz­ka­zu! Ne­do­držel jsi příkaz, který ti dal Hos­po­din, tvůj Bůh, 22 ale vrá­til ses a jedl jsi pokrm a pil jsi vodu na místě, o kterém jsem ti ře­kl: ‚Nic tam ne­jez ani nepij.‘ Pro­to tvé tělo ne­bu­de po­chováno v hrobě tvých otců!“ 23 Když Boží muž do­jedl a do­pil, ose­dlal mu ten pro­rok, který ho přive­dl, svého osla 24 a on od­jel. Na cestě ho ale po­tkal lev a za­bil ho. Jeho tělo pak leže­lo přes ces­tu a osel stál u něj. Také lev stál u té mrt­vo­ly. 25 Vtom šli oko­lo nějací muži a vi­dě­li, jak přes ces­tu leží mrt­vo­la a u ní sto­jí lev. Přiš­li do měs­ta, kde byd­lel ten starý pro­rok, a vy­právě­li to. 26 Když je ten pro­rok, který ho od­vrá­til z ces­ty, us­lyšel, pro­hlásil: „To byl Boží muž. Pro­tože se vze­přel Hos­po­di­novu roz­ka­zu, Hos­po­din ho vy­dal lvu. Ten ho roz­tr­hal a za­bil, jak ho Hos­po­din svým slovem varoval.“ 27 Po­tom ten starý pro­rok ře­kl svým synům: „Ose­dlej­te mi osla.“ Jakmi­le ho ose­dla­li, 28 vy­razil na ces­tu, kde našel mrt­vo­lu a osla se lvem, jak sto­jí u ní. Lev ji ne­sežral ani ne­roz­tr­hal osla. 29 Pro­rok zve­dl tělo Božího muže, naložil ho na osla a vezl zpět. Dove­zl ho do svého měs­ta, aby ho opla­kal a po­hř­bil. 30 Jeho tělo po­choval do svého hro­bu. „Ach, bratře můj!“ naříka­li nad ním. 31 Když ho po­hř­bil, ře­kl svým synům: „Až umřu, po­chovej­te mě do hro­bu, kde je po­chován Boží muž. Ulož­te mé kosti k jeho kos­tem. 32 To slovo, které na Hos­po­dinův roz­kaz pro­vo­lal pro­ti ol­táři v Bet-elu i pro­ti všem sva­tostánkům na výšinách sa­mařských měst, se to­tiž jis­tě naplní.“ 33 Ani po tom všem se Je­ro­boám ne­od­vrá­til od své zlé ces­ty. Naopak, z kde­ko­ho na­dělal kněze po­svátných výšin. Kdoko­li chtěl, toho po­věřil, aby se na těch výšinách stal knězem. 34 Toto byl hřích Je­ro­boá­mova do­mu, který vedl k jeho pá­du a k jeho vy­hlazení ze země.