Bible21 › 1. Královská › 21

1. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Nábotova vinice1 Pozdě­ji došlo k násle­dující udá­losti: Palác sa­mařského krále Acha­ba v Jiz­re­e­lu sou­se­dil s vi­nicí jis­tého Ná­bo­ta Jiz­re­el­ského. 2 Achab Ná­bo­ta pře­mlou­val: „­Dej mi tu svou vi­nici. Udělám si z ní ze­linářs­kou za­hra­du – vž­dyť sou­sedí s mým palácem! Dám ti místo ní ji­nou vi­nici, lepší, ane­bo jest­li chceš, za­platím ti její cenu ve stříbře.“ 3 Ná­bot ale Acha­bovi od­po­věděl: „Hos­po­din mě chraň! Nemůžu ti dát své ot­cov­ské dědictví.“ 4 Achab se vrá­til do­mů mrzutý a ne­vr­lý, pro­tože mu Ná­bot Jiz­re­el­ský ře­kl: „Své ot­cov­ské dě­dictví ti nedám!“ Lehl si do po­ste­le, otočil se ke zdi a ne­ch­těl ani jíst. 5 Když za ním přiš­la za ním jeho že­na Jezábel, pta­la se ho: „Co že jsi tak mrzutý? Ani jsi nic nesnědl.“ 6 Vy­právěl jí te­dy: „Ale, mlu­vil jsem s Ná­bo­tem Jiz­re­el­ským. Říkám mu: ‚Pro­dej mi svou vi­nici za stříbro, ane­bo jest­li chceš, dám ti za ni jinou.‘ Jenže on na to: ‚­Tu vi­nici ti nedám!‘“ 7 Jeho že­na Jezábel mu řek­la: „No tak, jsi pře­ce král Iz­rae­le. Vstaň, něco sněz a roz­ve­sel se. Já ti tu vi­nici Ná­bo­ta Jiz­re­el­ského obstarám.“ 8 Po­tom na­psa­la do­pi­sy Acha­bovým jménem, za­pečeti­la jeho pečetí a ro­ze­s­la­la je stařešinům a uro­zeným mužům ve městě, kde Ná­bot byd­lel. 9 V těch do­pisech psala: „Vyhlaste půst a po­saď­te Ná­bo­ta do če­la li­du. 10 Na­pro­ti ně­mu po­saď­te nějaké dva niče­my, ať do­svědčí, že zlořečil Bohu i krá­li. Pak ho vy­veď­te a uka­menuj­te k smrti.“ 11 Stařeši­nové a uro­zení muži z měs­ta, kde Ná­bot byd­lel, tedy uděla­li, co jim Jezábel naří­di­la v do­pisech, které jim po­sla­la. 12 Vy­hlási­li půst a po­sa­di­li Ná­bo­ta do če­la li­du. 13 Pak přiš­li dva niče­mové, po­sa­di­li se na­pro­ti ně­mu a veřejně Ná­bo­ta obvi­ni­li: „Ná­bot zlořečil Bohu i králi!“ Vy­ve­dli ho tedy za město a uka­menova­li k smrti. 14 Po­tom po­sla­li Jezábel zprávu: „Ná­bot byl uka­menován a je mrtev.“ 15 Jakmi­le Jezábel slyše­la, že Ná­bot byl uka­menován a je mr­tev, řek­la Acha­bovi: „Vstávej. Tu vi­nici Ná­bo­ta Jiz­re­el­ského, kte­rou ti odmítal pro­dat, už můžeš za­brat. Ná­bot není naživu, zemřel.“ 16 Když Achab us­lyšel, že Ná­bot zemřel, vstal a šel tu vi­nici Ná­bo­ta Jiz­re­el­ského za­brat. 17 Eliáš Tišbej­ský teh­dy do­stal slovo Hos­po­di­novo: 18 „Vstaň, jdi do Sa­maří vstříc iz­rael­ské­mu krá­li Acha­bovi. Hle, je na vi­nici, kte­rou přišel za­brat. 19 Řekni mu: ‚To­to praví Hos­po­din: Vraž­dil jsi a teď ještě zabíráš?‘ A do­dej: ‚To­to praví Hos­po­din: Tam, kde psi chlem­ta­li krev Ná­bo­tovu, bu­dou chlem­tat i tvou.‘“ 20 „Tak jsi mě našel, můj nepříteli?“ os­lovil Achab Eliáše. „Ano,“ od­po­věděl, „pro­tože ses za­pro­dal, abys pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé. 21 Vzkazuje ti: ‚Hle, uve­du na tebe zlé věci. Vy­metu za te­bou tak, že Acha­bovy po­tomky dočis­ta vy­hladím z Iz­rae­le – pá­na i kmá­na až do po­sledního pacholka! 22 Naložím s tvým do­mem jako s do­mem Je­ro­boá­ma, syna Ne­ba­tova, a jako s do­mem Baašy, syna Achiášova, pro­tože jsi mě po­pou­zel a sve­dl jsi Iz­rael k hříchu.‘ 23 A ohledně Jezábel Hos­po­din praví: ‚Jezábel bu­dou žrát psi z ce­lého jiz­re­el­ského okolí.‘ 24 Kdo Acha­bovi zemře ve městě, toho psi sežerou, kdo mu zemře venku na cestě, toho ptáci rozklovou!“ 25 (Vskutku ne­byl nikdo jako Achab, kdo by se tak za­pro­dal, aby pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, jak ho k tomu po­nou­ka­la jeho že­na Jezábel. 26 Pá­chal hroz­né ohavnosti. Následoval hnu­sné mod­ly přes­ně tak, jako to děla­li Emo­rej­ci, které Hos­po­din vy­hnal před syny Iz­rae­le.) 27 Jakmi­le Achab us­lyšel ta slova, roz­tr­hl své rou­cho, vzal na sebe pyt­lovi­nu, postil se, spával v pyt­lovině a choval se pokorně. 28 Eliáš Tišbej­ský teh­dy do­stal slovo Hos­po­di­novo: 29 „Vi­díš, jak se pře­de mnou Achab pokořil? Pro­tože se pře­de mnou tak pokořil, ne­přive­du to neštěstí na jeho dům už za jeho dnů, ale až za dnů jeho syna.“