Bible21 › 1. Královská › 20

1. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Válka s Aramejci1 Ara­mej­ský král Ben-ha­dad shro­máž­dil ce­lé své voj­sko a vy­táhl spo­lečně s dvaa­třiceti krá­li s koni a vo­zy, ob­le­hl Sa­maří a dobýval je. 2 Vy­s­lal do měs­ta k iz­rael­ské­mu krá­li Acha­bovi po­s­ly 3 se vzkazem: „Tak­to praví Ben-ha­dad: Tvé stříbro i zla­to patří mně. Také tvé že­ny a nej­lepší dě­ti patří mně.“ 4 Iz­rael­ský král mu od­po­věděl: „Jak pravíš, můj pane a krá­li. Patřím ti já i vše, co mám.“ 5 Po­tom přiš­li po­s­lové znovu se slovy: „Tak­to praví Ben-ha­dad: Vzkázal jsem ti: ‚Dáš mi své stříbro a zla­to i své že­ny a děti.‘ 6 Zít­ra touto do­bou k to­bě navíc pošlu své služebníky, aby pro­hleda­li tvůj dům i domy tvých služebníků a za­bavi­li a odnes­li, coko­li se jim zalíbí.“ 7 Iz­rael­ský král svo­lal všech­ny stařeši­ny země a ře­kl jim: „Sa­mi vi­dí­te, že ten člověk chce jen ško­dit. Když si ke mně po­slal pro mé že­ny a dě­ti i pro mé stříbro a zla­to, ne­odmí­tl jsem mu to.“ 8 „Ne­po­s­lech­ni ho!“ ra­di­li mu stařeši­nové i všich­ni ostatní. „Ne­pod­vo­luj se!“ 9 A tak Ben-ha­da­dovým po­s­lům od­po­věděl: „Vyřiď­te mé­mu pánu a krá­li: Splním všech­no, co jsi své­mu služebníku vzkázal prve. Toto ale splnit nemohu.“ S touto od­po­vědí pak po­s­lové ode­š­li. 10 Ben-ha­dad mu na to vzkázal: „Ať mě bo­hové po­tre­s­tají a ještě mi při­dají, jest­li v Sa­maří bude dost pra­chu, aby každý z mých mužů nabral aspoň trochu!“ 11 Iz­rael­ský král mu ne­chal vy­ří­dit: „Ať se ten, kdo zbroj ob­léká, ne­chlu­bí jako ten, kdo už ji svléká!“ 12 Ben-ha­dad právě ve stanech po­píjel se svý­mi krá­li. Jakmi­le us­lyšel ten vzkaz, roz­kázal svým mužům: „Nástup!“ a tak na­stou­pi­li pro­ti měs­tu. 13 Me­zi­tím přišel k iz­rael­ské­mu krá­li Acha­bovi je­den pro­rok se slovy: „Tak praví Hos­po­din: Vi­díš to ohrom­né množství voj­s­ka? Hle, dnes ti je vy­dám do ru­kou, abys po­znal, že já jsem Hospodin.“ 14 „Jak se to stane?“ ze­ptal se Achab. „Tak praví Hos­po­din: Skrze mladíky sloužící u kraj­ských hejtmanů,“ od­po­věděl prorok. „Kdo za­hájí útok?“ ze­ptal se ještě. „Ty,“ od­po­věděl pro­rok. 15 Ne­chal tedy na­stou­pit mladíky od kraj­ských hej­tmanů a bylo jich 232. Po nich ne­chal na­stou­pit ce­lé iz­rael­ské voj­sko a bylo jich 7 000. 16 Vy­táh­li v po­ledne. (Ben-ha­dad se právě opíjel ve stanech se svý­mi dvaa­třiceti králov­ský­mi spo­jen­ci.) 17 Nejprve vy­razi­li mladíci od kraj­ských hejtmanů. Ben-ha­dad vy­s­lal průzkumníky, pro­tože do­stal hlášení, že ze Sa­maří vy­razi­li nějací muži. 18 „Za­jmě­te je živé,“ roz­kázal, „ať už jdou vy­jednávat nebo bojovat!“ 19 Za mladíky od kraj­ských hej­tmanů ale z měs­ta vy­táh­lo ce­lé iz­rael­ské voj­sko. 20 Každý z nich za­bil jedno­ho muže, a tak se Ara­mej­ci ob­rá­ti­li na útěk a Iz­rael za ni­mi. Ara­mej­ský král Ben-ha­dad uprchl na koni spo­lu s jíz­dou. 21 Iz­rael­ský král vy­razil vpřed, za­útočil na koně i vozy a způso­bil Ara­mej­cům hroz­nou porážku. 22 K iz­rael­ské­mu krá­li teh­dy přistou­pil ten pro­rok a ře­kl mu: „Jdi, opatři si po­si­ly a dobře roz­važ, co máš dělat. Ara­mej­ský král to­tiž pro­ti to­bě za rok na jaře vy­táh­ne znovu.“ 23 Ara­mejští hodnostáři me­zi­tím řek­li své­mu krá­li: „Je­jich bůh je bo­hem hor, pro­to nás pře­moh­li. Kdybychom se s nimi utka­li na rovině, po­razí­me je! 24 Pro­veď to takhle: Králů se zbav a místo nich jmenuj hej­tma­ny. 25 Po­stav si voj­sko jako to, které jsi ztra­til, s ta­kovou jíz­dou a vo­zy, a utkej­me se s nimi na rovině. Uvi­díš, že je porazíme.“ Ben-ha­dad je po­s­le­chl a za­ří­dil se tak. 26 Po roce pak ne­chal na­stou­pit Ara­mej­ce a vy­táhl k Afe­ku, aby bo­joval pro­ti Iz­rae­li. 27 Také synové Iz­rae­le na­stou­pi­li, nabra­li si záso­by a vy­razi­li jim vstříc. Iz­rael­ci pro­ti nim tá­boři­li jako dva houfy ko­ziček; Ara­mej­ci za­plavi­li ce­lý kraj. 28 Vtom k iz­rael­ské­mu krá­li přišel Boží muž a ře­kl: „Tak praví Hos­po­din: Pro­tože Ara­mej­ci tvr­di­li, že Hos­po­din je bo­hem hor, a niko­li bo­hem nížin, vy­dám ti ce­lé to ohrom­né voj­sko do ru­kou, abys­te po­zna­li, že já jsem Hospodin.“ 29 Ce­lý tý­den tá­boři­li pro­ti sobě a sedmého dne se strh­la bitva. Iz­rael­ci za je­diný den po­bi­li na 100 000 ara­mej­ských pěšáků. 30 Ti, kdo zby­li, utek­li do měs­ta Afek, ale tam se na těch zbývajících 27 000 mužů zří­ti­ly hradby. Ben-ha­dad ale uprchl a schoval se v nejza­zším poko­jíku. 31 Jeho služebníci mu řek­li: „S­lyše­li jsme, že králové domu Iz­rae­le bývají mi­lo­srdní. Nuže, opáše­me se pyt­lovi­nou, hlavy si ováže­me pro­vazem a vzdá­me se iz­rael­ské­mu krá­li. Snad tě po­ne­chá naživu.“ 32 A tak opásáni pyt­lovi­nou a s hlava­mi ovázaný­mi pro­vazem přiš­li k iz­rael­ské­mu krá­li a řek­li mu: „Tvůj služebník Ben-ha­dad pro­sí: Da­ruj mi život!“ „On ještě žije?“ po­divil se Achab. „Vž­dyť je to můj spojenec!“ 33 Ti muži to po­chopi­li jako dob­ré zna­mení a rych­le ho vza­li za slovo: „Ano, Ben-ha­dad je tvůj spojenec!“ „Jděte pro něj,“ ře­kl na to král. Ben-ha­dad k ně­mu tedy vy­šel a on ho po­zval k sobě do vo­zu. 34 Ben-ha­dad mu teh­dy nabí­dl: „Vrátím ti měs­ta, která můj otec vzal tvé­mu ot­ci. A v Da­mašku si můžeš zří­dit trhy, jako si je zří­dil můj otec v Samaří.“ „Za těch­to podmínek tě propustím,“ od­po­věděl Achab. A tak s ním uzavřel smlou­vu a pro­pustil ho. Proroctví proti Achabovi35 Je­den z pro­ro­ckých učedníků na Hos­po­dinův roz­kaz ře­kl své­mu pří­te­li: „Z­bij mě!“ On ale odmí­tl, 36 a tak mu ře­kl: „Pro­tože jsi ne­po­s­le­chl Hos­po­di­na, až půjdeš ode mě, za­bi­je tě lev.“ A když pak šel od něj, po­tkal ho lev a za­bil ho. 37 Vy­hledal tedy jiného muže a ře­kl mu: „Z­bij mě!“ A on ho zbil a po­ranil. 38 Pro­rok si pak za­kryl oči pás­kou, aby ho ne­po­zna­li, a ode­šel k cestě če­kat na krále. 39 Když ho král míjel, za­vo­lal na něj: „Tvůj služebník šel do bitvy. Někdo tam ke mně přive­dl za­jat­ce a ře­kl mi: ‚Hlí­dej ho. Jest­li se ztratí, za­platíš za něj svým živo­tem ane­bo dáš talent stříbra.‘ 40 Tvůj služebník se pak za­býval tím a oním, a ten muž se ztratil.“ Izraelský král mu od­po­věděl: „Nuže, sám jsi nad se­bou vy­ř­kl rozsudek!“ 41 Vtom si ten muž str­hl pás­ku z očí a iz­rael­ský král po­znal, že patří k pro­rokům. 42 Po­té mu ře­kl: „Tak praví Hos­po­din: Pro­tože jsi ne­chal ode­jít mého od­sou­zen­ce, za­platíš za něj svým živo­tem a svůj lid dáš za jeho.“ 43 Iz­rael­ský král pak jel do­mů a do­razil do Sa­maří mrzutý a ne­vr­lý.