Bible211. Královská8

1. Královská

Vnesení truhly1 Teh­dy Šalo­moun shro­máž­dil k sobě do Je­ruzalé­ma všech­ny stařeši­ny Iz­rae­le, kmenové náčelníky a vůd­ce iz­rael­ských rodů, aby přenes­li Tru­hlu Hos­po­di­novy smlou­vy ze Si­o­nu, z Měs­ta Davi­dova. 2 Všich­ni iz­rae­lští muži se tedy shro­máž­di­li ke krá­li Šalo­mou­novi o svát­cích v měsíci et­a­nim, což je sedmý měsíc. 3 Když přiš­li všich­ni iz­rae­lští stařeši­nové, kněží zve­dli Tru­hlu Hos­po­di­novu 4 a vy­nes­li ji i Stan setkávání se vším jeho po­svátným vy­ba­vením. Za­tím­co to kněží a levi­té vy­náše­li, 5 král Šalo­moun s ce­lým shro­mážděním Iz­rae­le, jež se k ně­mu do­stavi­lo před Tru­hlu, obětoval to­lik bravu i sko­tu, že nešlo spočítat ani sledovat, ko­lik ho bylo. 6 Kněží pak vnes­li Tru­hlu Hos­po­di­novy smlou­vy na její místo do chrá­mového sva­tostánku, do nej­světější sva­tyně pod kříd­la che­ru­bů. 7 Che­ru­bové to­tiž roz­pro­stíra­li svá kříd­la nad Tru­hlou, takže svrchu přikrýva­li Tru­hlu i její tyče. 8 Ty byly tak dlouhé, že je­jich kon­ce bylo vi­dět ze sva­tyně před sva­tostánkem. Zvenku je ovšem vi­dět ne­bylo. Jsou tam až dodnes. 9 V Tru­hle ne­bylo nic než dvě ka­menné des­ky, které tam uložil Mo­jžíš na Orébu, když Hos­po­din se syny Iz­rae­le uzavřel smlou­vu po je­jich od­cho­du z Egyp­ta. 10 Když po­tom kněží vy­cháze­li ze sva­tyně, na­plnil Hos­po­dinův chrám ob­lak. 11 Kněží se kvů­li tomu ob­la­ku ne­moh­li po­stavit ke službě, pro­tože Hos­po­dinův chrám na­plni­la Hos­po­di­nova sláva. 12 Teh­dy Šalo­moun prohlásil: „ ‚Zůstávám v mračnu,‘ pravil Hos­po­din. 13 Já jsem ti ale po­stavil chrám vznešený, místo, kde bys byd­lel už navěky!“ 14 Po­tom se král otočil a požeh­nal ce­lé­mu sto­jící­mu shro­máždění Iz­rae­le: 15 „Požeh­nán buď Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le, který vlastní­mi ús­ty mlu­vil k mé­mu otci Davi­dovi a vlastní ru­kou na­plnil, co ře­kl: 16 ‚O­de dne, kdy jsem svůj lid Iz­rael vy­ve­dl z Egyp­ta, jsem ze žádného iz­rael­ského kmene ne­vy­vo­lil město k po­sta­vení chrá­mu, v němž by zůstávalo mé jméno. Vy­vo­lil jsem však Davi­da, aby vedl Izrael.‘ 17 Můj otec David toužil po­stavit chrám jménu Hos­po­di­na, Boha Iz­rae­le. 18 Hos­po­din mu ale ře­kl: ‚Je dobře, že chceš mé­mu jménu po­stavit chrám. 19 Ne­po­stavíš ho však ty, ale tvůj syn, který vzejde ze tvých be­der. Ten vy­staví chrám mé­mu jménu.‘ 20 A Hos­po­din do­držel slovo, které dal. Na­stou­pil jsem po svém otci Davi­dovi, use­dl jsem na iz­rael­ský trůn, jak ře­kl Hos­po­din, a po­stavil jsem chrám jménu Hos­po­di­na, Boha Iz­rae­le. 21 V něm jsem připravil místo pro Tru­hlu, v níž je Hos­po­di­nova smlou­va, kte­rou uzavřel s naši­mi ot­ci, když je vy­ve­dl z Egypta.“ Vyslýchej na nebi!22 Po­té se Šalo­moun po­stavil před Hos­po­dinův ol­tář. Před oči­ma ce­lého iz­rael­ského shro­máždění vztáhl ruce k nebi 23 a řekl: „Hospodine, Bože Iz­rae­le! Na­hoře na nebi ani dole na zemi není bůh podobný to­bě, jenž by za­chovával smlou­vu a mi­lo­sr­den­ství svým služebníkům, kteří před te­bou ži­jí s od­daným srd­cem. 24 Své­mu služebníku Davi­dovi, mé­mu ot­ci, jsi do­držel svůj slib. Vlastní­mi ús­ty jsi pro­mlu­vil a vlastní ru­kou jsi to, jak vi­dí­me, splnil. 25 Nuže, Hos­po­di­ne, Bože Iz­rae­le, do­drž, co jsi slí­bil, když jsi své­mu služebníku Davi­dovi, mé­mu ot­ci, ře­kl: ‚Po­starám se, aby na iz­rael­ském trůnu nikdy ne­chyběl tvůj po­to­mek, bu­dou-li jen tví synové dbát na svou ces­tu a žít pře­de mnou, jako jsi pře­de mnou žil ty.‘ 26 Nyní te­dy, Bože Iz­rae­le, kéž se pro­sím po­tvrdí slovo, které jsi dal své­mu služebníku Davi­dovi, mé­mu ot­ci. 27 Bude snad Bůh oprav­du pře­bývat na ze­mi? Ne­besa, ba ani ne­besa ne­bes tě ne­mo­hou ob­sáhnout – čím méně ten­to chrám, který jsem po­stavil! 28 Shlédni však na mod­lit­bu svého služebníka a na jeho pros­by, Hos­po­di­ne, Bože můj; vy­s­lyš toto vo­lání a mod­lit­bu, kte­rou ti tvůj služebník dnes předkládá. 29 Kéž jsou tvé oči dnem i no­cí upře­ny k to­muto chrá­mu, k mís­tu, o němž jsi ře­kl: ‚Tam bude mé jméno.‘ Kéž na­s­lou­cháš mod­lit­bě, již se tvůj služebník bude mod­lit směrem k to­muto mís­tu. 30 Kéž vy­s­lyšíš prosbu svého služebníka i svého lidu Iz­rae­le, kdyko­li se bu­dou mod­lit směrem k to­muto mís­tu. Vy­s­lý­chej na ne­besích, kde pře­býváš, vy­s­lý­chej a odpouštěj. 31 Kdy­by se někdo pro­vi­nil pro­ti své­mu bližní­mu a měl by se za­přisáhnout sli­bem, kdy­by pak přišel a složil přísahu před tvým ol­tářem v tom­to chrá­mu, 32 vy­s­lý­chej na ne­besích. Za­sáhni a roz­suď své služebníky tak, abys viníka označil za vinného a odpla­til mu jeho skutky, a sprave­dlivého abys osprave­dlnil a odpla­til mu jeho sprave­dlnost. 33 Kdy­by tvůj lid Iz­rael hřešil pro­ti to­bě, a utrpěl by pro­to porážku od svých ne­přá­tel, kdy­by se pak ale vrá­ti­li k to­bě, chvá­li­li tvé jméno, mod­li­li se a pro­si­li tě v tom­to chrá­mu, 34 vy­s­lý­chej na ne­besích. Odpu­sť hřích svého lidu Iz­rae­le a přiveď je zpátky do země, kte­rou jsi dal je­jich ot­cům. 35 Kdy­by hřeši­li pro­ti to­bě, a za­vře­la by se pro­to ne­besa a ne­byl déšť, kdy­by se pak ale mod­li­li směrem k to­muto mís­tu, chvá­li­li tvé jméno a po svém po­trestání by se od­vrá­ti­li od svých hříchů, 36 vy­s­lý­chej na ne­besích. Odpu­sť svým služebníkům, své­mu lidu Iz­rae­li, je­jich hřích. Vy­uč je správné cestě, kte­rou mají jít, a seš­li déšť na svou zem, kte­rou jsi dal své­mu lidu za dě­dictví. 37 Kdy­by v zemi na­stal hlad nebo mor, plíseň nebo sněť, ko­bylky nebo hou­senky nebo kdy­by tvůj lid v zemi až u samých bran utlačoval ne­pří­tel nebo jakáko­li rá­na či ne­moc – 38 kdy­by si pak ale kdoko­li ze vše­ho tvého lidu Iz­rae­le připustil, že jde o ránu, a vze­pjal by ruce k to­muto chrá­mu, pak každou mod­lit­bu, každou prosbu, kte­rou by předne­sl, 39 vy­s­lý­chej na ne­besích, kde pře­býváš. Odpu­sť, za­sáhni a odplať každé­mu jeho skutky, ne­boť znáš jeho srd­ce – jen ty sám pře­ce znáš srd­ce všech li­dí – 40 aby tě mě­li v úctě po všech­ny dny svého živo­ta v ze­mi, kte­rou jsi dal našim ot­cům. 41 Rovněž kdy­by cizi­nec, ačko­li ne­pa­tří k tvé­mu lidu Iz­rae­li, přišel z daleké země kvů­li tvé­mu jménu 42 (ne­boť us­lyšel o tvém ve­likém jménu, o tvé mo­cné ruce a vztažené paži), kdy­by přišel a mod­lil se směrem k to­muto chrá­mu, 43 vy­s­lý­chej na ne­besích, kde pře­býváš. Učiň vše, oč by tě ten cizi­nec pro­sil, aby všech­ny náro­dy země po­znaly tvé jméno a měly tě v úctě tak jako tvůj lid Iz­rael a aby věděly, že tvé jméno je vzýváno nad tím­to chrá­mem, který jsem po­stavil. 44 Kdy­by tvůj lid vy­táhl do války pro­ti ne­pří­te­li, kamko­li bys je po­slal, a mod­li­li by se k Hos­po­di­nu směrem k měs­tu, jež jsi vy­vo­lil, a k chrá­mu, který jsem po­stavil tvé­mu jménu, 45 vy­s­lý­chej na ne­besích je­jich mod­lit­bu a prosbu a zjednej jim právo. 46 Kdy­by zhřeši­li pro­ti to­bě – vž­dyť není člověka, který by ne­hřešil – a ty by ses na ně rozhněval a vy­dal je ne­pří­te­li a je­jich uchva­ti­te­lé by je od­ve­dli jako za­jat­ce do ne­přá­tel­ské země, daleké či blízké, 47 kdy­by si to však po­tom v zemi svého za­jetí vza­li k srd­ci, ob­rá­ti­li by se a pro­si­li tě o mi­lost v zemi svých vězni­te­lů se slovy: ‚Zhřeši­li jsme, zkazi­li se, jedna­li jsme zle!‘ 48 a kdy­by se v zemi svých ne­přá­tel­ských vězni­te­lů ce­lým srd­cem a ce­lou duší vrá­ti­li k to­bě a mod­li­li by se k to­bě směrem ke své ze­mi, kte­rou jsi dal je­jich ot­cům, k měs­tu, které jsi vy­vo­lil, a k chrá­mu, který jsem po­stavil tvé­mu jménu, 49 vy­s­lý­chej na ne­besích, kde pře­býváš, je­jich mod­lit­bu a prosbu a zjednej jim právo. 50 Odpu­sť své­mu lidu je­jich hřích i všech­ny je­jich vzpou­ry pro­ti to­bě a da­ruj jim mi­lost u je­jich vězni­te­lů, aby se nad nimi sli­tova­li. 51 Vž­dyť jsou tvůj lid, tvé vlastní dě­dictví! Vy­ve­dl jsi je z Egyp­ta, zpro­střed té tavicí pe­ce! 52 Kéž tedy jsou tvé oči upře­ny k mod­lit­bě tvého služebníka i k mod­lit­bě tvého lidu Iz­rae­le, a kdyko­li k to­bě bu­dou vo­lat, vy­s­lý­chej. 53 Vž­dyť ty jsi je, Hos­po­di­ne, Pane můj, od­dě­lil ze všech národů země jako své vlastní dě­dictví, jak jsi to ře­kl skrze svého služebníka Mo­jžíše, když jsi naše otce vy­ve­dl z Egypta.“ 54 Jakmi­le Šalo­moun dokončil tuto mod­lit­bu a prosbu k Hos­po­di­nu, vstal od Hos­po­di­nova ol­táře, kde klečel na ko­lenou s ruka­ma vztažený­ma k ne­bi, 55 po­stavil se a mo­cným hla­sem požeh­nal ce­lé­mu shro­máždění Iz­rae­le: 56 „Požeh­nán buď Hos­po­din, který své­mu lidu Iz­rae­li do­přál odpoči­nutí, jak za­s­lí­bil. Ani je­diné ze všech těch dob­rých slov, která pro­mlu­vil skrze svého služebníka Mo­jžíše, ne­se­lhalo. 57 Kéž je Hos­po­din, náš Bůh, s ná­mi, jako byl s naši­mi ot­ci. Kéž nás ne­opustí, kéž nás ne­zane­chá, 58 kéž na­klání naše srd­ce k sobě, abychom cho­di­li po všech jeho cestách a do­držova­li jeho přikázání, us­tano­vení i pravi­dla, která dal našim ot­cům. 59 A tato má slova, ji­miž jsem Hos­po­di­na pro­sil o mi­lost, kéž jsou Hos­po­di­nu, naše­mu Bo­hu, blízká dnem i no­cí, aby zjednával právo své­mu služebníku i své­mu lidu Iz­rae­li den co den, 60 aby všech­ny náro­dy země po­znaly, že Hos­po­din je Bůh a není žádného kro­mě něj. 61 Kéž vaše srd­ce cele patří Hos­po­di­nu, naše­mu Bo­hu, abys­te ži­li pod­le jeho us­tano­vení a do­držova­li jeho přikázání tak jako dnes.“ Zasvěcení chrámu62 Král a s ním ce­lý Iz­rael pak před Hos­po­di­nem slavi­li obětní ho­dy. 63 Šalo­moun obětoval jako pokojnou oběť 22 000 býků a 120 000 ov­cí. Tak­to král a všich­ni synové Iz­rae­le za­svě­ti­li Hos­po­dinův chrám. 64 Toho dne král po­svě­til střed nádvoří před Hos­po­di­novým chrá­mem. Tam to­tiž obětoval zápalnou a moučnou oběť i tuk pokojných obětí, ne­boť bronzový ol­tář před Hos­po­di­nem byl pří­liš malý, než aby mohl po­jmout onu zápalnou a moučnou oběť i tuk oněch pokojných obětí. 65 Šalo­moun teh­dy slavil slavnost a s ním vše­chen Iz­rael od Lebo-chamá­tu po Egyptský po­tok, jedno ve­liké shro­máždění před Hos­po­di­nem, naším Bo­hem, po sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní. 66 Násle­dujícího dne pak lid pro­pustil. Dob­rořeči­li krá­li a vrace­li se do­mů s ve­se­lím a ra­dostí ze vše­ho dob­ro­diní, které Hos­po­din pro­kázal své­mu služebníku Davi­dovi a své­mu lidu Iz­rae­li.

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček