Bible21 › 1. Královská › 22

1. Královská

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22

Lživý duch1 Po tři roky se mezi Ara­mem a Iz­rae­lem ne­válči­lo. 2 Třetího roku při­jel iz­rael­ského krále navštívit jud­ský král Jošafat. 3 Iz­rael­ský král ře­kl svým dvořanům: „Ví­te pře­ce, že Rá­mot-gi­leád patří nám. Pro­č nic ne­dělá­me, abychom ho do­by­li z ru­kou ara­mej­ského krále?“ 4 Po­tom se ze­ptal Jošafa­ta: „Půjdeš se mnou do války o Rá­mot-gileád?“ „Udělám to, co ty,“ od­po­věděl mu Jošafat. „Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví!“ 5 Jošafat ale iz­rael­ského krále ještě požádal: „Nejdříve se vy­ptej na slovo Hospodinovo.“ 6 Iz­rael­ský král tedy shro­máž­dil na čtyři sta pro­roků a ptal se jich: „Mám jít do války o Rá­mot-gi­leád, nebo ne?“ „Jdi,“ od­po­vída­li, „a Pán je vy­dá krá­li do rukou!“ 7 Jošafat ale naléhal: „To už tu není žádný Hos­po­dinův pro­rok, abychom se ze­pta­li jeho?“ 8 „Vlastně tu je­den ta­kový je,“ ře­kl iz­rael­ský král. „Skrze něj se lze ptát Hos­po­di­na, ale já ho ne­s­náším, pro­tože mi ne­pro­ro­kuje nic dob­rého, jen samé neštěstí. Je to Mi­chajáš, syn Jimlův.“ „Tak by král neměl mluvit,“ od­po­věděl Jošafat. 9 Iz­rael­ský král tedy za­vo­lal jedno­ho ko­morníka a roz­kázal: „Rych­le, Mi­chajáše, syna Jimlova!“ 10 Král Iz­rae­le a Jošafat, král Ju­dy, sedě­li ve slavnostním rou­chu na svých trůnech na pro­stran­ství u vcho­du do sa­mařské brá­ny a všich­ni ti pro­ro­ci pro­ro­kova­li před ni­mi. 11 Cidkiáš, syn Kenaanův, si zho­tovil že­lez­né rohy a pro­hlásil: „To­to praví Hos­po­din: Takhle utrkáš Ara­mej­ce k smrti!“ 12 A všich­ni ti pro­ro­ci pro­ro­kova­li podobně: „Jdi na Rá­mot-gi­leád! Čeká tě úspěch! Hos­po­din ho krá­li vy­dá do rukou!“ 13 Po­sel, který šel pro Mi­chajáše, mu tedy ra­dil: „­Podívej se, všich­ni pro­ro­ci jako je­den muž před­po­vídají krá­li dob­ré věci. Radě­ji mluv jako oni. Řekni mu něco dobrého.“ 14 „Ja­kože je živ Hospodin,“ od­po­věděl Mi­chajáš, „bu­du mlu­vit jen to, co mi řekne Hospodin.“ 15 A tak přišel ke králi. Ten se ho ze­ptal: „­Mi­chajáši, má­me jít do války o Rá­mot-gi­leád, nebo ne?“ „Jdi,“ od­po­věděl. „Čeká tě úspěch. Hos­po­din je krá­li vy­dá do rukou.“ 16 Král ho však pře­rušil: „Ko­likrát tě mám za­přísahat, abys mi v Hos­po­di­nově jménu neříkal nic než pravdu!“ 17 Mi­chajáš mu tedy řekl: „Viděl jsem vše­chen Iz­raeljak ovce po horách rozptýlen, jak ovce bez svého pastýře. Hospodin ře­kl mi: Pá­ny nemají, ať vrátí se do­mů každý v pokoji!“ 18 „Vž­dyť jsem ti to říkal,“ ob­rá­til se iz­rael­ský král k Jošafa­tovi. „Ne­pro­ro­kuje mi nic dob­rého, jen samé neštěstí.“ 19 Mi­chajáš ale pokračoval: „Nuže, slyš slovo Hos­po­di­novo. Vi­děl jsem Hos­po­di­na sedícího na trůnu a vše­chen ne­bes­ký zástup po jeho pravici a levici. 20 Hos­po­din se ptal: ‚Kdo sve­de Acha­ba, aby vy­táhl a padl u Rá­mot-gileádu?‘ Ten říkal to a ten zas ono. 21 Vtom vy­šel duch, stanul před Hos­po­di­nem a ře­kl: ‚Já ho svedu.‘ Hos­po­din se ze­ptal: ‚Jak?‘ 22 a on od­po­věděl: ‚Vyjdu a budu lživým du­chem v ús­tech všech jeho proroků.‘ Na to Hos­po­din ře­kl: ‚Ano, podaří se ti to; sve­deš ho. Jdi a pro­veď to.‘ 23 Nuže, po­hleď – do úst všech těch­to tvých pro­roků vložil Hos­po­din lživého du­cha. Hos­po­din ti ale před­po­vídá neštěstí.“ 24 Vtom vy­kročil Cidkiáš, syn Kenaanův, a udeřil Mi­chajáše do tváře se slovy: „Ku­dy asi přešel Hos­po­dinův duch ode mě, aby mlu­vil k tobě?“ 25 „To uvi­díš v den, kdy se ukryješ v nejza­zším pokojíku!“ od­po­věděl mu Mi­chajáš. 26 Nato iz­rael­ský král roz­kázal: „Se­ber­te Mi­chajáše a od­veď­te ho k ve­li­te­li měs­ta Amo­novi a prin­ci Jo­ašovi. 27 Řeknete: ‚Tak praví král: To­ho­to muže vsaď­te do vězení a odměřuj­te mu chle­ba a vo­du, dokud se v pořádku nevrátím.‘“ 28 Mi­chajáš ale ře­kl: „Jest­li se vrátíš v pořádku, ne­mlu­vil skrze mě Hospodin.“ A do­dal: „S­lyš­te to, všich­ni lidé!“ 29 Iz­rael­ský král pak s jud­ským králem Jošafa­tem táh­li na Rá­mot-gi­leád. 30 Iz­rael­ský král Jošafa­tovi ře­kl: „Já půjdu do bitvy v přestro­jení, ty ale zůstaň v králov­ském rouchu.“ A tak se král Iz­rae­le před bitvou přestro­jil. 31 Ara­mej­ský král roz­kázal svým dvaa­třiceti vo­za­tajům: „Ne­bo­juj­te s malým ani velkým, je­dině s králem Izraele!“ 32 Když po­tom vo­za­tajové uvi­dě­li Jošafa­ta, řek­li si: „To je urči­tě iz­rael­ský král.“ Ob­rá­ti­li se te­dy, aby ho na­pad­li. Když ale Jošafat vy­kři­kl, 33 vo­za­tajové po­zna­li, že to není iz­rael­ský král, a ne­cha­li ho být. 34 Někdo teh­dy náhodně vy­stře­lil z luku a za­sáhl iz­rael­ského krále mezi plá­ty a pan­cíř. „Zpátky!“ roz­kázal král své­mu vo­za­tajovi. „Od­vez mě z bo­je! Jsem raněn!“ 35 Bitva ale zuři­la ce­lý den, a tak král mu­sel zůstat před Ara­mej­ci po­de­přen na svém vo­ze. Krev crčící z jeho rá­ny plni­la vůz, dokud večer ne­zemřel. 36 Při zápa­du slun­ce se nad bo­jištěm nes­lo vo­lání: „Všich­ni do­mů, každý do své vlasti!“ 37 Král byl mr­tev. Přivez­li ho do Sa­maří, kde ho po­hř­bi­li. 38 Když myli jeho vůz v sa­mařském rybníku, kde se koupou ne­věstky, jeho krev chlem­ta­li psi, přes­ně tak, jak ře­kl Hos­po­din. 39 Ostatní Acha­bovy skutky – co všech­no vy­ko­nal, jaký po­stavil palác vy­kládaný slo­novi­nou a jaká všech­na měs­ta vy­stavěl – o tom se, jak zná­mo, píše v Kro­nice iz­rael­ských králů. 40 Tak Achab ule­hl ke svým ot­cům a místo něj za­čal kralovat Achaziáš. Jošafat, král judský41 Jošafat, syn Asův, za­čal kralovat nad Ju­dou ve čtvr­tém roce iz­rael­ského krále Acha­ba. 42 Jošafat se ujal králov­ství v pětatřiceti letech a kraloval v Je­ruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenova­la Azu­ba, dce­ra Šil­chi­ho. 43 Plně se držel ces­ty svého otce Asy a ne­přestával dělat, co je v Hos­po­di­nových očích správné. 44 Pou­ze obětní výši­ny ne­byly od­straně­ny, a tak lid na­dále obětoval a pá­lil ka­di­dlo na výšinách. 45 Jošafat uzavřel mír s iz­rael­ským králem. 46 Ostatní Jošafa­tovy skutky – jak byl udatný a jak bo­joval – o tom se, jak zná­mo, píše v Kro­nice jud­ských králů. 47 Vy­mý­til ze země zbytky mod­lářské pro­sti­tu­ce, které přetrvaly vlá­du jeho otce Asy. 48 V Edo­mu teh­dy nemě­li krále, vlá­dl tam místo­drži­tel. 49 Jošafat vy­bu­doval zá­mořské loďstvo, aby se vy­dalo do Ofi­ru pro zla­to. Z ces­ty ale sešlo, pro­tože lodě ztros­ko­taly v Ecjon-ge­be­ru. 50 Achaziáš, syn Achabův, nabí­dl Jošafa­tovi: „Ať spo­lu s tvý­mi služebníky jedou na lodích i mí služebníci.“ Jošafat ale ne­ch­těl. 51 Po­tom Jošafat ule­hl ke svým ot­cům a byl po­chován ke svým předkům ve městě svého otce Davi­da. Místo něj pak za­čal kralovat jeho syn Je­ho­ram. Achaziáš, král izraelský52 V se­dmnáctém roce jud­ského krále Jošafa­ta za­čal nad Iz­rae­lem kralovat Achaziáš, syn Achabův. Kraloval nad Iz­rae­lem v Sa­maří dva roky. 53 Pá­chal, co je v Hos­po­di­nových očích zlé, a držel se ces­ty svého otce a své matky i ces­ty Je­ro­boá­ma, syna Ne­ba­tova, který sve­dl Iz­rael k hří­chu. 54 Sloužil Baalovi, klaněl se mu a po­pou­zel Hos­po­di­na, Boha Iz­rae­le, přes­ně jako jeho otec.