Bible211. Královská12

1. Královská

Odtržení severního království1 Re­cho­boám se ode­bral do Še­che­mu, ne­boť se tam sešel ce­lý Iz­rael, aby ho pro­hlási­li králem. 2 Je­ro­boám, syn Ne­batův, se o tom do­zvěděl ještě v Egyptě, kam uprchl před králem Šalo­mou­nem. Vrá­til se tedy z Egyp­ta, 3 pro­tože pro něj po­sla­li a zva­li ho zpět. Je­ro­boám přišel s ce­lým shro­mážděním Iz­rae­le za Re­cho­boá­mem a spo­lečně mu řek­li: 4 „Tvůj otec na nás vložil těžké jho. Ulev nám teď od tvrdé služ­by a od těžkého jha, které nám tvůj otec naložil, a bu­de­me ti sloužit.“ 5 „Jdě­te a vrať­te se ke mně za tři dny,“ od­po­věděl jim Re­cho­boám. Lid se tedy ro­ze­šel. 6 Král Re­cho­boám se pak ra­dil se starci, kteří býva­li ve službách jeho otce Šalo­mou­na, dokud ještě žil: „Co mi radí­te? Jak mám od­po­vědět lidu?“ 7 „Pokud se dnes za­chováš jako služebník lidu,“ řek­li mu, „pokud jim vy­hovíš a dáš jim las­kavou od­po­věď, bu­dou ti sloužit navždycky.“ 8 On ale odmí­tl ra­du, kte­rou mu dáva­li starci, a po­ra­dil se s mladíky, kteří s ním vy­růsta­li a teď se ocit­li v jeho službách. 9 „Co radí­te vy?“ ze­ptal se jich. „Jak mám od­po­vědět těm­to li­dem, kteří po mně žádají: ‚U­lev nám od jha, které nám naložil tvůj otec‘?“ 10 Mladíci, kteří s ním vy­růsta­li, mu od­po­vědě­li: „­Li­dem, kteří ti ří­kají: ‚Tvůj otec nám naložil těžké jho, ulev nám od něj,‘ od­po­věz takhle: ‚Já mám silnější malík, než měl můj otec pupík! 11 Můj otec vám naložil těžké jho? Já vám ho ještě ztížím! Můj otec na vás brával bič, já na vás vez­mu karabáč!‘“ 12 Třetího dne přišel Je­ro­boám a vše­chen lid za Re­cho­boá­mem. (Ře­kl jim to­tiž: „Vrať­te se ke mně za tři dny.“) 13 Král jim od­po­věděl tvrdě, ne­dbaje na ra­du, kte­rou mu dali starci. 14 Od­po­věděl jim pod­le rady mladíků: „Můj otec vám naložil těžké jho? Já vám ho ještě ztížím! Můj otec na vás brával bič, já na vás vez­mu karabáč!“ 15 Král tedy ne­vy­s­lyšel lid, ne­boť to tak za­ří­dil Hos­po­din, aby se na­plni­lo jeho slovo, které pro­mlu­vil k Je­ro­boá­movi, synu Ne­ba­tovu, skrze Achiáše Ší­lo­ského. 16 Když ce­lý Iz­rael vi­děl, že je král ne­vy­s­lyšel, od­po­vědě­li krá­li tě­mi­to slovy: „Co má­me spo­lečného s Davidem? S Jišajovým synem mít podíl nebudem! Jen ať se vrátí do­mů Izrael, ty si hleď svého do­mu, Davide!“ A tak se Iz­rael ro­ze­šel do svých do­mů. 17 Re­cho­boám pak kraloval jen nad tě­mi syny Iz­rae­le, kteří byd­le­li ve měs­tech Ju­dových. 18 Král Re­cho­boám sice vy­s­lal Ado­ni­ra­ma, který ve­lel nu­ceným pracím, ale Iz­rael­ci ho spo­lečně uka­menova­li k smrti. Král Re­cho­boám sotva stačil na­skočit do vozu a ujet do Je­ruzalé­ma. 19 Tak zůstává Iz­rael ve vzpouře pro­ti domu Davi­dovu až dodnes. Jeroboám, král Izraelský20 Jakmi­le vše­chen Iz­rael us­lyšel, že se vrá­til Je­ro­boám, po­sla­li pro něj a po­zva­li ho do shro­máždění, kde ho pro­hlási­li králem nad ce­lým Iz­rae­lem. S do­mem Davi­dovým ne­zůstal nikdo než sa­motný kmen Juda. 21 Když Re­cho­boám do­razil do Je­ruzalé­ma, shro­máž­dil ce­lý dům Judův i kmen Ben­jamín, 180 000 vy­braných bo­jovníků, aby bo­jova­li s do­mem Iz­rae­le a navrá­ti­li králov­ství Re­cho­boá­movi, synu Šalo­mou­novu. 22 Še­majáš, Boží muž, teh­dy do­stal Boží slovo: 23 „Řekni Re­cho­boá­movi, synu Šalo­mou­novu, krá­li jud­ské­mu, i ce­lé­mu domu Ju­dovu a Ben­jamínovu i ostatní­mu li­du: 24 Tak praví Hos­po­din – Ne­bo­juj­te pro­ti svým bra­trům, synům Iz­rae­le. Vrať­te se každý do­mů, ne­boť ta věc vzeš­la ode mě.“ Upo­s­lech­li tedy Hos­po­di­novo slovo a zruši­li tažení, jak jim ře­kl Hos­po­din. 25 Je­ro­boám vy­stavěl město Še­chem v Efraim­ských horách, kde se usíd­lil. Od­tud se vy­pravil dál a vy­stavěl Penuel. 26 Po­tom si po­mys­lel: „Co kdy­by se králov­ství navrá­ti­lo k domu Davi­dovu? 27 Když bude lid cho­dit obětovat do Hos­po­di­nova chrá­mu v Je­ruzalémě, ob­rátí se srd­ce lidu k je­jich pánu, jud­ské­mu krá­li Re­cho­boá­movi, vrátí se k ně­mu a mě zabijí!“ 28 Král se tedy po­ra­dil a pak ne­chal zho­tovit dvě zlatá te­la­ta. „Dost jste se na­cho­di­li do Jeruzaléma,“ pro­hlásil. „To­to je tvůj bůh, Iz­rae­li, ten tě vy­ve­dl z Egypta!“ 29 Jedno tele po­stavil v Bet-elu a druhé v Danu. 30 Způso­bil tak ve­liký hřích. Li­dé to­tiž cho­di­li obětovat jedno­mu z nich do Bét-elu a druhé­mu až do Danu. 31 Je­ro­boám vy­stavěl na výšinách sva­tostánky a na­dělal kněží z kde­ko­ho v li­du, i když to ne­by­li synové Levi­ho. 32 V patnáctý den os­mého měsíce také za­ve­dl svá­tek podobný svátku jud­ské­mu a obětoval na ol­táři. Tak to pro­ve­dl i v Bet-elu: obětoval te­latům, která zho­tovil, a us­tanovil kněžstvo pro po­svátné výši­ny, které vy­stavěl. 33 V patnáctý den os­mého měsíce, ono­ho měsíce, v němž si usmys­lel za­vést pro Iz­rael­ce svá­tek, vy­stou­pil k ol­táři, který po­stavil v Bet-elu, aby na něm obětoval.

Bible211. Královská12

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček