Bible21 › Jan › 3

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Nikodém1 Mezi fa­ri­ze­ji byl člověk jménem Nikodém, ži­dov­ský hodnostář. 2 Přišel za Ježíšem v noci a ře­kl mu: „Rab­bi, ví­me, že jsi přišel jako uči­tel od Bo­ha. Nikdo pře­ce nemůže dělat zá­zra­ky, které děláš ty, není-li Bůh s ním.“ 3 Ježíš mu od­po­věděl: „A­men, amen, říkám ti: Pokud se někdo nena­rodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“ 4 „Jak se může člověk na­ro­dit, když je starý?“ ře­kl na to Nikodém. „Může se snad vrá­tit do matči­na lů­na a po­druhé se narodit?“ 5 Ježíš mu od­po­věděl: „A­men, amen, říkám ti: Kdo se nena­rodí z vody a z Du­cha, nemůže vejít do Božího králov­ství. 6 Co se na­ro­di­lo z tě­la, je tělo; co se na­ro­di­lo z Du­cha, je duch. 7 Ne­div se, že jsem ti ře­kl: Mu­sí­te se znovu na­ro­dit. 8 Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale ne­víš, odkud při­chází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se na­ro­dil z Ducha.“ 9 „Jak se to může stát?“ ze­ptal se Nikodém. 10 „­Ty jsi uči­tel Iz­rae­le, a ne­víš to?“ od­po­věděl mu Ježíš. 11 „A­men, amen, říkám ti, že mluví­me o tom, co zná­me, a svědčí­me o tom, co jsme vi­dě­li, ale naše svě­de­ctví ne­při­jímá­te. 12 Jest­liže ne­věří­te, když jsem vám říkal po­zem­ské věci, jak uvěří­te, budu-li vám ří­kat ne­bes­ké? 13 Nikdo ne­vy­stou­pil do ne­be, je­dině ten, který se­stou­pil z ne­be, Syn člověka. 14 Jako Mo­jžíš vy­z­dvi­hl hada na pouš­ti, tak mu­sí být vy­z­dvižen Syn člověka, 15 aby každý, kdo věří v něj, měl věčný život.“ 16 Ne­boť Bůh tak mi­loval svět, že dal svého jedno­ro­zeného Sy­na, aby žádný, kdo v něj věří, ne­za­hynul, ale měl věčný život. 17 Bůh ne­po­slal svého Syna na svět, aby svět od­sou­dil, ale aby svět byl skrze něj spa­sen. 18 Kdo v něho věří, ne­bu­de sou­zen, ale kdo ne­věří, je už od­sou­zen, pro­tože ne­u­věřil ve jméno jedno­ro­zeného Božího Sy­na. 19 A toto je ten soud, že svět­lo přišlo na svět, ale li­dé si více než svět­lo ob­lí­bi­li tmu, pro­tože je­jich skutky byly zlé. 20 Každý, kdo koná zlo, nenávi­dí svět­lo a ne­při­chází ke světlu, aby jeho skutky ne­byly od­hale­ny. 21 Kdo ale koná prav­du, při­chází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vy­koná­ny v Bo­hu. On musí růst22 Po­tom Ježíš přišel se svý­mi učedníky do jud­ské země a tam s nimi po­býval a kř­til. 23 Jan také kř­til v Ai­no­nu po­blíž Sa­li­mu, pro­tože tam bylo hodně vo­dy. A li­dé při­cháze­li a ne­cháva­li se křtít. 24 (Jan to­tiž ještě ne­byl vsazen do žaláře.) 25 Teh­dy mezi Janový­mi učedníky a jis­tým Ži­dem došlo ke spo­ru ohledně očišťování. 26 Přiš­li tedy k Janovi a řek­li mu: „Rab­bi, po­hleď, ten, který byl s te­bou za Jordánem, ten, o němž jsi vy­dal svě­de­ctví, teď křtí a všich­ni při­cházejí k němu!“ 27 Jan od­po­věděl: „Člověk nemůže při­jmout nic, není-li mu to dáno z ne­be. 28 Vy sami jste mi svědky, že jsem ře­kl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem po­s­lán před ním. 29 Kdo má ne­věs­tu, je ženich, ale pří­tel ženi­cha, který sto­jí a slyší ho, se z ženi­chova hla­su vel­mi ra­duje. Tato má ra­dost se tedy na­plni­la. 30 On mu­sí růst a já se menšit.“ 31 Kdo při­chází shů­ry, je nade všech­ny; kdo je ze země, je po­zem­ský a mluví po­zem­ské věci. Ten, který přišel z ne­be, je nade všech­ny. 32 Svědčí o tom, co vi­děl a slyšel, ale jeho svě­de­ctví nikdo ne­při­jímá. 33 Kdo při­jímá jeho svě­de­ctví, zpečetil to, že Bůh je prav­do­mluvný. 34 Ten, kterého po­slal Bůh, mluví Boží slova, ne­boť Bůh dává Du­cha bez ome­zení. 35 Otec mi­lu­je Syna a všech­no dal do jeho ru­kou. 36 Kdo věří v Sy­na, má věčný život; kdo Synu ne­věří, ne­spatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.